Předseda senátu Miloš Vystrčil zahájil týdenní návštěvu Tchaj-wanu. Je jistě v pořádku, že ústavní činitel navštíví zemi, se kterou udržujeme přátelské vztahy a máme s ní výhodné vztahy ekonomické. Netřeba se tvářit, že je to normální cesta, jako kdyby jel dejme tomu do Portugalska nebo Thajska.
Cestu si prosadil navzdory masivnímu tlaku komunistické Číny a ovšem i oproti tlaku vnitropolitickému. Netřeba se zvlášť zmiňovat o pročínsky servilním prezidentu Zemanovi, proti cestě se vyslovil i ministr zahraničí Petříček. Fotky předsedy Vystrčila s anticovidovou rouškou zdobenou tchajwanskou vlajkou jsou jen dotvrzením vícekolejnosti české zahraniční politiky. Tedy, ta je tak moc vícekolejná, že se o politice nedá mluvit. Politika je cosi strukturovaného a domyšleného a k nějakému cíli směřujícího, a to se českému vystupování navenek nedá přisoudit ani s maximem dobré vůle.
Nad tím je možno zabědovat a je to asi vše, co lze podniknout. Nicméně je dobře si připomenout, jaká je hlavní příčina té mnohosměrnosti. Prezident, v danou chvíli pročínský patolízal, je volen přímo v dvoukolové volbě. Těžko soudit, jak by dopadlo referendum na téma, zda Vystrčil má nebo nemá jet, já bych vsadil, že vyhraje varianta „ne“.
Senát je volen taktéž přímo a dvoukolově. Velký je rozdíl ve skladbě voličstva. Volební účast prezidentské volby byla 67 procent, kdežto senátní volby též v roce 2018 dosáhly pěkných 16 procent. Prezidenta volí takzvaně každý, kdežto senátora jen někdo – jistě s výraznějším zájmem o politiku. Však se taky postoje a skladba senátu velmi liší od skladby v dolní komoře, ANO zde má sedm senátorů, kdežto ve sněmovně má 78 poslanců. Jak nastavíte volby, takové politické těleso z toho vzejde. Vystrčila v jeho tchajwanské spanilé jízdě podporuje podstatně míň lidí, než prezidenta v jeho odporu proti této cestě. Tak to prostě je.