Ti, co protestují proti deregulaci cen taxislužby, tvrdě požadují deregulaci nájmů. Není to zvláštní?
Dokonce až za skandální považuje pražský primátor P. Bém rozhodnutí pražského Městského (správního) soudu o tom, že žádného přestupku se nedopouští taxikář, který požaduje za poskytnutou službu cenu, kterou řádně uvedl před uzavřením smlouvy o přepravě třeba tím, že má tuto cenu napsánu na dveřích auta. A další funkcionáři magistrátu nezůstávají pozadu: trpěli by deregulací prý hlavně turisté, regulace je běžná v řadě jiných evropských městech a taxikáři by prý měli respektovat radnicí vykalkulované náklady.
Nevěnuji se této problematice a neznám spis, přesto si však dovolím vyslovit názor, že bude asi rozdíl mezi taxikářem, který si na dveře auta napíše cenu, kterou bude požadovat, a taxikářem, který má na svém voze uvedenu cenu úplně jinou, než vymáhá od zákazníka, jemuž pak navíc ještě zfalšuje potvrzení.
Jenom nedokáži pochopit - nebo, jak se dnes módně říká, hlava mi nebere - že titíž lidé, kteří dnes tvrdě brání regulaci cen taxislužby a při obraně této regulace neváhají označit rozsudek soudu za skandální, stejně tvrdě naopak požadují deregulaci cen nájmů. Nebo snad u taxislužby neplatí to, co nám zastánci deregulace nájmů léta otloukají o hlavu, totiž že volné, tržní ceny, se nakonec ustálí na rozumné výši, že každý si najde službu podle svých finančních možností, že vlastnictví je chráněno a stát nemá právo do jeho užívání zasahovat atd. atd.? Jak to, že deregulace taxislužby by poškodila zákazníky, neboť by požadovaná cena mohla být nepřiměřená („deregulace se v minulosti moc neujala, trpěli tím hlavně turisté“ řekl O. Michalík, pracovník ministerstva dopravy), zatímco u deregulace nájmů by totéž neplatilo a naopak deregulace by právě zde byla všeobecným přínosem? Jak to, že vyhláška regulující cenu taxislužby musí být respektována, neboť “je v souladu se zákonem“ (náměstek primátora R. Blažek), zatímco zákon regulující nájemné prý, jak často slyšíme, nepřípustně zasahuje do tržního prostředí, není-li dokonce jen trapným pozůstatkem bolševizmu, který musí být zrušen? Jak to, že v případě taxislužby by vadilo, že „by v Praze mohly být desítky různých sazeb“ (R. Blažek), zatímco desítky nájmů stanovených podle momentální nálady pronajímatele by nikomu nevadily?
Nebo je to všechno jinak a tržní průpovídky jsou jen kouřovou clonou pro realizaci vcelku průhledných politických záměrů? Pronajímatelům je třeba z politických důvodů uvolnit cestu k ziskům, takže tržnímu chování nesmí být bráněno, a naopak pro ty, kteří by stejným chováním poškodili pověst a obraz města před zahraničními turisty a koneckonců i před občanskou veřejností, už realizace podobných zásad neplatí?
Zásada, že s taxikářem, který požaduje nepřiměřenou cenu, prostě nepojedu, se zdá vcelku logická a krokodýlí slzy otců města nad rozhodnutím Městského soudu v Praze nějak nechápu. Ale s jinou jejich představou, totiž že ten, kdo na zaplacení přiměřeného bydlení nemá, prostě bydlet nebude, už to tak zřejmé asi není… Nezdá se vám?
Autor je poslanec za ČSSD