ŠAMANOVO DOUPĚ: Mír Jafy
U hotelu Sheraton konečně připlouváme ke břehu Středozemního moře. Kolem něj směřujeme na jih opět po Jarkonu - tentokráte ulici, která se tak jmenuje. Vlevo se tyčí různé Crowne Plazy a Holiday Inny. Hotely zde na pobřeží mají tu zvláštnost, že se k moři staví bokem. A to proto, aby nestály v cestě věčně vanoucímu západnímu větru, co je tak ze stran ovívá a ochlazuje. Vítr se tak bez potíží dostane i do vnitřního města.
Mezi nábřežím a mořem se rozkládá padesát až sto metrů široká pláž. Pláž s krásným žluťoučkým pískem, vroubená stinnými pergolami. Pláž dlouhá snad deset kilometrů. Joj! Na vlnách, mírněných vlnolamy, tančí na surfech tažených padáky místní mládež. Pláže jsou téměř prázdné. Při té délce pobřeží si každý najde svůj osamělý kouteček. Krom toho lidé zatím pracují, ještě není poledne. Pláž je od nábřeží oddělená širokým dlážděným chodníkem, po kterém se báječně jezdí na kole. Anebo v kočárku, pokud jste na to dost malí, aby vás v něm vozil tatínek...
A to už z linie pobřeží vybíhá mys, korunovaný štíhlou stupňovitou věží kostela sv. Petra. Jafa, stará Jafa. A když v Izraeli, tak stará. Založená hned po potopě světa Jáfetem, nejmladším synem Noemovým. Jonáš v jejím přístavu vystoupil z velryby. Když chtěl král Šalamoun postavit chrám, tak libanonské dříví cedrové a dříví jedlové na jeho stavbu přistávalo ve zdejším přístavu, kralicky známém jako Joppe. Na druhém konci dopravní nitě, v Jeruzalémě, je dodnes Jafská třída a Jafská brána. Tisíce let sloužila Jafa jako jeruzalémský přístav.
Dorazili jsme k ní po objížďce jejího centra od jihu. Cestou nám ocasem zamávala Jonášova velryba. Její kovová plastika, zobrazující ono biblické monstrum v měřítku odhadem 1:10, tady zdobí jednu novodobou kašnu. Autobus nás vypustil ze svého břicha na jižní straně kopečku, na němž se stará Jafa rozkládá. Ještě jižněji se nalézá nová Jafa. Hned za kostelem sv. Jiří vidím blok nových obytných domů. Jsou moderní - ale hodí se sem. Pražští památkáři by zešíleli. Ovšem Jafa se vyvíjí už čtyři tisíce let, a ani Šalamoun ji nekonzervoval. Tohle sídlo mělo štěstí, že se před sto lety rozhodli jeho židovští obyvatelé postavit si nové město trochu severněji a Jafu ponechali Arabům. Dnes je Jafa součástí Tel Avivu. Spíše předměstím. A přitom historickým "centrem". Je to trochu, jako by byla Malá Strana i se Starým Městem v Braníce...
Noříme se do historické uličky Mazal Dagim, která evidentně nedávno prošla renovací. Sídlí zde nikoli mazalové, ale šikovní malíři, kteří své výtvory věší na zdi uličky. Mám pocit, že v Izraeli se snad na každém kilometru nalézá nějaké slovutné výtvarné centrum! A všichni ti umělci se nějak uživí. Zatímco Šajke vykládá o místních pamětihodnostech, mizím po schůdcích nahoru. Nezklamalo mne to tu - ano, i zde se bydlí na střechách. Fotím si turisty v úzké uličce, stojící frontu na jakýsi zajímavý výhled a sbíhám zpátky, abych se do té fronty také postavil. V průhledu je vidět línou kočku a věž kostela římskokatolického kláštera sv. Petra. z roku 1891. Římští katolíci ho postavili na místě dřívější křižácké citadely bez ohledu na nějaké zachovávání historických památek. A citadela jistě také nebyla postavena na zelené louce...
Zatímco se zdržuji fotogenickými zátišími, výprava mi zmizela z dohledu i doslechu. Kam by však jinam šli, než nahoru k severu? Předpolední stíny mě vedou. Ulička mě vyplivuje na svah travnatého pahorku, neboli zahrady Gan ha-Pisgá. Na její západní části se vynoří sv. Petr ve vší své kráse. Cihlově červená zeď mi prozradí, co míní bedekr, když píše o jeho „stylu latinskoamerického baroka“. Na východní straně vršku se ve svahu rozevírají vykopávky. Archeologičtí badatelé zde vztyčili bránu. Tvoří ji dva ploché sloupy a překlad. Prý tak nějak vypadala Ramsesova brána, kterou do Jafy vjížděli Egypťané. A ti také nedodržovali úctu ke starobylým památkám. Ani jejich následníci. Travnatý kopeček skrývá celkem sedm archeologických vrstev po faraónech, Féničanech, Kypřanech a dalších známých firmách. S údivem si uvědomuji, že samotný střed staré Jafy je vlastně tvořen telem! ("Tel" značí vršek či pahorek; zde je míněn archeologický jev, kdy obyvatelé postaví nové sídlo nad rozbořeným, spáleným či jinak zničeným sídlem původním, a znova a znova a výš a výše, až už jednou ne a zůstane jen pahrbek, připomínající převrácený kotlík. V podobném pahrbku byla schována Trója. Takových telů jsou v Izraeli desítky.) Ze severního svahu vršku se přes amfiteátr, na němž cosi kutí pilní dělníci, otevírá pohled na pláže a pobřežní hotely Tel Avivu. Klasické focební místo. Fotí zde všichni, přidám se tedy k davu. Připadám si trochu jako na terase pražského Hradu. Dokonce jsem někde vpravo zaznamenal jako ozvěnu na Malou Stranu i červené střechy...
Mezitím jsem už zaslechl naše hochy a děvčata, jak na samém vršíčku obdivují výhled. A také mohutnou bělostnou bránu, jež tu stojí. Ta je opět tvořena dvěma plochými sloupy, jež podpírají překlad. Každá ze tří částí této skládanky je dlouhá tři metry a váží devět tun.Vypadá jak vyřezaná ze slonoviny - pokud by existoval tak mohutný slon. Levý sloup brány je uměleckým zpracováním příběhu obětování Izáka, který se kamennému Abrahámovi v rukou změnil v berana. Pravý sloup znázorňuje Jákobův sen. Jeden anděl šplhá po sloupu nahoru, druhý dolů. Peroutky jejich křídel tvoří stupně rozježeného žebříku. Výjev na překladu je zdánlivě nejsrozumitelnější - zobrazuje trubače před Jerichem. Na jedné jeho straně jsou vidět dující trubači, na druhé ještě navíc nosiči Schránky úmluvy. Všichni víme, že zdi Jericha padly pro ono děsné troubení. Ale kdyby předtím nebylo město sedmkrát obejito s Truhlou, nejspíš by zdi vydržely. A ještě něco muselo uvnitř Skříně smlouvy vězet. Něco, čemu staří Izraelité věřili. Však se taky toto dílo jmenuje Brána víry.
Z bílého kamene ji vytesal proslulý izraelský sochař Daniel Kafri v letech 1974-1977. Rodák z Československa. Vlastně také „ukrývané dítě“. Jeho rodiče schoval na začátku roku 1945 slovenský sedlák v díře pod prkennou podlahou. Daniel se narodil 11.5.1945. Jeho rodiče měli tolik rozumu, že s ním v roce 1949 utekli z komunistického Československa do bezpečnějšího Izraele. Plastiku si rok po Jomkipurské válce objednal majitel Věže míru, Mordechai Meir. Věž míru (Shalom Tower, Migdal Šalom) je telavivský mrakodrap, postavený v roce 1965. Tehdy byl se svými 34 podlažími a 142 metry nejvyšší budovou v Izraeli. Brána měla stát poblíž onoho mrakodrapu, nakonec je umístěna tak, aby skrze ní byla ona věž alespoň vidět.
Jenže za těch dalších třicet let vyrostlo v Tel Avivu nespočet dalších věží: Africa Israel, Rubinstein, Levinstein, Sonol, Azrieli, Milenium, Platinium... a další rostou. Takže na mém snímku správný mrakodrap zachycen není, nejspíš ho kryje levý sloup. Daniel Kafri dostal zakázku na Bránu víry od majitele Věže míru, který tak chtěl uctít památku svého syna, padlého ve válce Jom kipur. Dnes se tu fotí svatebčané.
Jeden takový čerstvý pár míjíme na můstku, jež nás přivádí na náměstíčko před sv. Petrem. Náměstí Kedumim. Jeho podzemí skrývá návštěvnické středisko, které jsme nenavštívili. Škoda. Jsou u něj totiž také odkryté vykopávky z římské doby. Na náměstí obdivujeme děla, zanechaná tu v roce 1799 Napoleonem. Tehdy ho kus severněji, u Akka, porazil emír Džazzár/Řezník a ukončil tak jeho egyptské tažení. Přístav si prohlížíme jen z terasy nad jinými terasami. Dnes v něm nekotví fénické lodě, ani rybářské, jen motorové čluny a plachetnice. Ale je jich málo, přístav je téměř prázdný, sezona ještě nezačala.
Ještě uchvátím pohled na Mořskou mešitu. Modlívali se tady rybáři, než se vypravili na moře. Tahle mešita vypadá trochu jako maják - a možná tak kdysi i sloužila.
Z Brány víry sálá bělostný mír, ale vůkol se rozprostírá děsné polední vedro. Už se těšíme na klimatizovaný autobus, který nás zaveze na tržiště v ulici Karmel. Ale o tom vám budu vyprávět až příště.
Prožito v Izraeli v pátek 28. března 2008, přemýšleno a zapsáno v Praze 3. a 4. června 2008
*********************************************************
Mír v Izraeli:
9.4. 2008: Mír v Izraeli pokračuje
15.4. 2008: Mír kyselých rybiček
21.4. 2008: Mír na hoře Herzl
30.4. 2008: Mír na hoře pamatování
7.5. 2008: Mír v dopravní zácpě
14.5. 2008: Mír pod zemí
21.5. 2008: Mír Starého města
30.5. 2008: Mír diaspory
Odkazy na články Mír v Izraeli 2006: Mír ve Stodůlkách