Ahoj Karolíno, ahoj segro…
Ještě jsem Tvůj náhlý a rychlý odchod za Duhu vnitřně nezpracovala tak, jak bych chtěla. Je tu prázdno, takové zvláštní prázdno... chci Ti zavolat a nemám číslo na hospůdku U Kance…
Je těžké vzpomínat po dvou měsících bez smíšených emocí… a tak se mísí radostné vzpomínky s bezmocným vztekem, slzy s údivem a někdy se mi tají dech.
Tvoji kočičí sirotkové mají nové domovy a jeden z nich šel za Tebou. Ale nepomohl tomu lístek z peněženky, na kterém bylo, že když se s Tebou něco stane, mají kontaktovat tři Tebou uvedené osoby (JanuV, Bedu a mne).
Tvoje přání ohledně pozůstalosti splněna nebudou. Závěť jsi napsala ( Jana ji viděla), nebylo mi lehko, když ses mne vyptávala, jak na to a co do ní, ale ta se v pronajatém bytě nenašla. Kde může být, nikdo z nás netuší.
Tvoje poslední přání, jak naložit s Tvým tělem, jsme Ti splnili. Prolnul se Zvířetník s Bramboračkou. Měla bys z toho možná radost.
Zanechala jsi po sobě kromě receptů a taxikářských historek, příběhů ze zahraničí, z podnikání a z chalupy v Albeřicích, spoustu nezodpovězených otázek a tajemství. To, před čím jsi utíkala, dostihlo hlavně mne, nějak se s tím vyrovnám, ale měla jsi mi to říct, dalo se s tím něco dělat. Útěk do Mostu nebyl to nejlepší řešení, ale nyní už mu rozumím. Kromě nového bydliště jsi hledala i nové přátele a z naší komunity jsi pomalu odcházela jinam. Úplně ses neodpoutala, ale chodila jsi mezi nás méně a méně.
I to jsem se snažila pochopit. Ale za některá Tvá sobecká rozhodnutí a činy bych Ti dala pár facek. Jsou neospravedlnitelné a neomluvitelné. Vždycky jsi mi řekla víc než ostatním, takže když jsem se na Tebe zlobila nebo Tě setřela, bolelo mne nepochopení od ostatních víc než tvůj vztek. Tebe rychle přešel, protože jsi věděla, že mám pravdu, nepochopení ostatních trvalo. Ale to zatajení Tvého zdravotního stavu, to Ti odpustit nedokážu. A ani to, jaký má Tvůj odchod důsledky pro ty, co Ti z přátelství, ne z vypočítavosti, pomáhali…
Tvoje Š.
PS: Pamatujte si ji každý takovou, jakou jste ji poznali. I přes ty její úlety mi chybí… a kdo jste už pozapomněli na moje prohlášení na Hadech, lehce ho připomínám:
„17. září 2018 09:59
Pamatujte si, že už nikomu nebudu kopat jamku a sázet strom (Rpuť), že nebudu podnikat to, co nyní…
Protože jsem kdysi neprozřetelně Karolíně slíbila, že kdyby něco, že se postarám…
takže napíšu rozloučení s Karolínou a pošlu ho Lice ke zveřejnění, sepíšu článek s pokyny pro single nebo sirotky, co mají zviřátka a nemají příbuzné... a doufám, že se nad tím zamyslí i ti, co je mají... a část těch pokynů provedou, alespoň tu nutnou část...
PS: Ale no jo, já si oddechnu a zase mi to nedá, ale prosím vás, moc vás prosím, nespěchejte k tomu Kanci... je tam skvělá společnost, já vím, ale my vás tu také máme rádi...“
Ponaučení, která jsem si z toho Tvého odchodu vzala, jsou tady sepsaná, možná se budou hodit i ostatním.
Ono už to dávno není jen: Všechno své ženě Filoméně (Dařbuján a Pandrhola ).
Tohle je tak v kostce to nejdůležitější. Pokud nic z toho nemáte, neodkládejte to. Bez posledního pořízení Vám těžko bude moci kdokoli splnit to, co jste mu říkali… nebude to moci ničím podložit.
Možná by šel použít i namluvený videozáznam, ale i ten bude mít nějaká pravidla.
Jediné, co je jisté – že to jednou přijde, tak proč nebýt připraven.
Vaše sharka.68
Foto: archiv autorky.