VíP: Aneb víkendový pokecník

Až budete číst tyto řádky, budu směřovat k vodě, slané. Kapitána požádám, aby mě zavěsil na lano za záď, povláčel mě, kudy libo, a po týdnu vylovil. Jenže to asi nepůjde, fungovala bych jako tvz. plovoucí kotva.

Ale o čem jsem to chtěla... Kamarádka nám zatím hlídá kočeny, bydlí s nimi a navzájem se milují a je to vždy prima. Podrobnosti jsme řešily e-mailem i osobně. No a co se nestalo. Posílala jsem kamarádce bankovním převodem obolus, který s hlídáním koček nemá nic společného, a moje banka automaticky navrhla tento můj výdaj označit „Mateřská školka, hlídání“. Nejdřív jsem se chechtala, ale pak mi trochu zatrnulo. Jak to sakra ví, že jsme si o hlídání mejlovaly??

Trpaslíci prostě vlezou všude, nedá se nic dělat. Můžu být ještě ráda, že mi nekopou do kýblů.

Naložím se do slané vody, ať je ze mě slaneček. Mějte se tu zatím krásně!

To nejsem já :-)

Proč se vlastně má za to, že „pustit někoho k vodě“ je něco špatného? Já bych se netopila, já bych se koupala :-) Máte taky rádi vodu?

Přeji příjemnou sobotu a neděli. Toto je obvyklý vípák, takže sem pište o čemkoli, co vás zajímá a oč se chcete podělit.