VETNÍK: Tetanus

Toto onemocnění je způsobeno bakterií Clostridium tetanii, která se vyskytuje volně v prostředí, v půdě a trusu zvířat ve formě spór. Spóry jsou inaktivní (nemnoží se), velmi odolné a ve vnějším prostředí dokážou přežívat řadu let. Oproti tomu tzv. vegetativní stádium, které se dokáže rozmnožovat, roste pouze v místech bez přístupu vzduchu (tzv. anaerobní organismus), je náchylné k běžným teplotám a chemickým prostředkům.

Vznik onemocnění

Onemocnění vzniká, pokud se spóry Clostridium tetanii dostanou do rány - krvácející dásně při výměně zubů u štěňat, hlubší zranění, abscesy, špatná pooperační péče o chirurgickou ránu, porušený trávicí trakt, zranění dělohy nebo pochvy při porodu, obroušení zubů až na dřeňovou dutinu (např. chytáním kamínků). V ráně se spora změní ve vegetativní stádium, které se množí a produkuje toxiny tetanolyzin a tetanospasmin. Tyto toxiny, zejména tetanospasmin, jsou zodpovědné za příznaky onemocnění. Z neporušeného trávicího traktu se toxiny nevstřebávají, protože jsou zničeny trávicími enzymy.

Tetanospasmin vyprodukovaný v ráně se šíří podél nervů směrem k centrální nervové soustavě (mozek a mícha). Postihuje nervové spoje, kde blokuje uvolňování GABA, což je látka, která za normálních okolností zastavuje přenos nervového vzruchu. Důsledkem této blokády jsou tonické křeče svalů (svaly jsou napjaté, tuhé, nedochází k záškubům), případně poruchy srdečního rytmu.

Různé druhy zvířat jsou vůči infekci rozdílně citlivé; nejcitlivější jsou koně, ovce, morčata, králíci, myši a člověk. Masožravci jsou k infekci mnohem méně vnímaví, kočky jsou 12x odolnější než psi. U psů byla prokázána i plemenná a věková predispozice. Nejcitlivější jsou němečtí ovčáci (cca 50% ze všech nakažených psů), dle věku jsou nejvíce postižena přezubující štěňata (až 75% případů). U koček nebyla věková ani plemenná predispozice zaznamenána, na 1 kočku s tetanem připadá asi 20 nemocných psů.

Příznaky

První příznaky se obvykle objevují 5-10 dní (výjimečně 2-3 týdny) od proniknutí bakterie do organismu. Tou dobou již nemusí být žádné poranění patrné. Pokud dojde k průniku infekce rankou na hlavě, nastupují příznaky onemocnění dříve než v ostatních případech.

Lokalizovaný tetanus se projevuje ztuhnutím svalů nad místem průniku infekce, může se rozšířit na protilehlou stranu nebo přejít v celkovou formu.

Generalizovaný (celkový) tetanus začíná ztuhnutím svalů končetin, topornou chůzí a problémy při vstávání a uléhání, ocas je obvykle odtažný od těla. Působením toxinu na nervové spoje převažuje napětí natahovačů končetin nad ohybači, proto jsou končetiny napjaté a s postupující nemocí je stále obtížnější je ohnout. Zvíře má zvýšenou tělesnou teplotu. S postupující nemocí není pacient schopen vstát, pouze leží na boku.

Napětím svalů a kůže na hlavě dostává pacient typický výraz - uši jsou nepřirozeně blízko u sebe, na čele jsou výrazné vrásky, koutky tlamy jsou staženy dozadu (tzv. sardonický úsměv), čelisti jsou pevně sevřené. Oči mohou být zapadlé, objevuje se šilhání a vystupuje třetí víčko. Zvíře nadměrně sliní, problémy s polykáním přechází až v neschopnost polykat. Objevují se srdeční arytmie a potíže s dýcháním. Psi mohou bolestivě naříkat, pokud nedošlo ke křeči hlasivek a ztrátě hlasu.

Pacienti jsou velice vnímaví k zvukovým a světelným podnětům, které u nich vyvolávají křeče celého těla a opistotonus (křeč svalů páteře, která vypne celé tělo do oblouku s extrémním záklonem hlavy). Komplikací může být zácpa a neschopnost močit v důsledku křeče svěračů.

Smrt nastává v důsledku dechového selhání, které je způsobeno křečí mezižeberních svalů, nadměrnou sekrecí do dýchacích cest nebo zasažením mozkového centra pro dýchání.

Diagnostika

Diagnóza tetanu se opírá především o typické klinické příznaky a anamnézu výměny zubů nebo neošetřeného poranění. Laboratorní diagnostika je oproti tomu málo specifická a obtížná. Tetanus má natolik typické příznaky, že jej téměř nelze zaměnit s jiným onemocněním. V úvahu přichází některé záněty mozku a míchy (např. v důsledku psinkové infekce) nebo otrava botulinem či organofosfáty.

Terapie

Prvním a nejdůležitějším zákrokem je aplikace antitoxinu (sérum proti tetanu), který neutralizuje toxiny, které ještě nepronikly do mozku, příp. se budou teprve tvořit. Terapeutická dávka po jednorázovém podání se v organismu udržuje 14 dní, takže není třeba aplikaci opakovat. K nežádoucím účinkům patří především riziko anafylaktického šoku po podání séra, kterému se však dá předejít podáním antihistaminik a kortikoidů, které nežádoucí reakci zabrání.

Aplikace antibiotik je nutná k likvidaci vegetativních stádií klostridií a tím k zástavě produkce dalších toxinů. Antibiotika také snižují riziko prostupu bakterií ze střeva do krevního řečiště v případě zácpy.

Nutné je zklidnění pacienta léky, aby byly utlumeny křeče svalstva (tzv. sedace). Celková anestezie není příliš vhodná, protože dále tlumí dýchání pacienta.

Pokud je nalezeno místo infekce, mělo by být dobře vyčištěno, nejlépe roztoky vnášejícími do rány kyslík (peroxid vodíku, hypermangan), na který jsou klostridie citlivé.

Podpůrná terapie zahrnuje trvalou intenzivní péči. Pacient by měl být uložen na klidném a tichém místě - nejlépe v zatemněné samostatné místnosti, aby nedocházelo k nadměrnému dráždění nervové soustavy. Nutností je měkké lože a pravidelné polohování jako prevence proleženin. Pokud pacient není schopen polykat, jsou mu veškeré tekutiny a výživa aplikovány přes kanylu přímo do žíly. Je-li tento stav dlouhodobý, lze pacientovi zavést sondu přímo do žaludku. Pokud to pacientův stav dovoluje, je třeba provádět masáže svalů a pasivní pohyby kloubů. V případě neschopnosti vymočit se je nutné cévkování, při zácpě klystýr. Dále se monitoruje funkce srdce a dýchání a v případě potřeby jsou podány příslušné léky.

Léčba je dlouhodobá, intenzivní hospitalizace je nutná 1-3 týdny (dle stupně rozvoje onemocnění v době návštěvy ordinace), ale přesto často končí úhynem pacienta.

Prognóza

Prognóza vyléčení je u psů dubiózní (tzn. cca 50 na 50), kočky se obvykle vyléčí. Prognózu zhoršuje nízký věk pacienta, poranění blízko mozku (na hlavě), rozsah původního poranění (hlavně u koček), rychlý nástup klinických příznaků a pozdní zahájení terapie.

Prevence

Důležité je důkladné ošetření všech hlubších poranění, u štěňat nabídnout vhodné hračky k okusování (vyhnout se zabláceným klackům, kamenům, požírání trusu koní a jiných zvířat). U psů lze provést vakcinaci po 12. týdnech stáří s revakcinací za 3-4 týdny a pak každé 2 roky. U koček se, vzhledem k vyšší odolnosti, vakcinace považuje za zbytečnou.

(Foto převzato z knihy Nemoci psa a kočky II. díl a z www.weilovna.cz)