Neviditelný pes

ROZCESTNÍK: Z Říkonína do Tišnova 19.-20. 1. 2019

17.5.2021

Ráno je pěkná kosa. Po čtvrteční oblevě už znova nenasněžilo a tak je všude hlavně zmrzlá jinovatka. Nádraží v Říkoníně je celé nové a mě přepadá nostalgie… žádný jiný nádraží snad nemám tolik ráda a chybí mi ty klasický velký dlažky pozvedaný kořenama a trávnou… Sobotní ranní teploty padají k -10, ale chůzí se rychle zahříváme a na prvním kilometru už sundávám bundu.

Za Říkonínem cestou na Kutiny, leden 2019

Za Říkonínem cestou na Kutiny, leden 2019

Původní plán byl jen pohodička přímou cestou do Tišnova, ale účastníci si žádali most na Kutinách, kde se v 70. letech stalo vlakové neštěstí, takže jsme přidali 5 km a udělali z toho skoro celodenní výlet. Vyrážíme po polňačce podél tratě. Mrazivá krása, jinovatka na trávě a loukách, jasná modrá obloha. V dálce je občas vidět zbytky sněhu.

V zimě je železniční most na Kutinách vždycky o něco líp vidět, než v létě mezi listy, dnes je z něj ale vidět až podezřele moc velký kus. S revitalizací tratě prošel loni renovací i most – prokoukl a vykácený stromy jen umocnily dojem, jako by tu most vyrostl nově.

Velký železniční most Kutiny

Velký železniční most Kutiny

Napojujeme se tu na zelenou a kolem Libochovky jdeme zpátky do Říkonína. Hospoda u Bizona je zavřená, ale ještě je tu jedna trampská o kousek dál – horkej čaj by jistě bodnul. A fakt, je tu, ale vypadá zavřeně a opuštěně. Je to ale jen zdání – klika povolila a v černočerné tmě cigaretového oparu a štěkotu dvou fenek zdravíme a pomalu se rozkoukáváme. Fakt je otevřeno? Jasně. Pívo už teče proudem, rum teče s čajem i bez čaje a já zkouším horkou griotku. Je tak dobrá, že ji zkouším 2x. Tomáš a Michal jsou navíc oba ledňáčci, tak si ťukáme na zdraví.

Trampský klub s horkým čajem a studeným pívem

Trampský klub s horkým čajem a studeným pívem

Z hospůdky vyrážíme po paměti kolem Libochovky na Říkonín, ale ouha… co jde v létě bosou nohou, v mrazech není nejlepší nápad. Nakonec se vracíme k hospůdce, kde jsme ze značky (cíleně) sešli. Nějak blbě došlápnu a nohou mi projede taková bolest, že se málem skácím z dřevěné lávky, kterou právě přecházíme. Pět minut pauza – noha se hýbe, bolest pomalu odeznívá. Kdyby někdo tušil, co to bylo, tak beru tipy na předcházení – napřed to vypadalo jako něco v nártu, celej den se pak ozývala taková tupá bolest mezi kotníky.

Libochovka

Libochovka

Po zelené je to pohodička a fakt pěkný, já tu nešla v zimě už táááák dlouho… vzpomínky a tichá krása, někde za mnou to křupe na zmrzlým blátě. Po zelené si to krosíme pěkně po vrstevnici, cestou mezi loukami, lesem, z kopce a do kopce. Když funíme do nejúděsnějšího kopce na celé trase, nechápu, jak se to mohlo stát, ale zapomněli jsme odbočit a ještě si střihli posledních pár výškových mimo značku dobrovolně. Jako jasně, rozhlížím se a říkám si, že tohle si vůbec, ale vůbec nějak nevybavuju, že se ta vesnice dost změnila od posledně a je vlastně i nějak blízko a ty výhledy… Hm, na pozadí vím, že jsme špatně, ale jen mechanicky šlapu na chvostu a mozek tak úplně nepracuje. Tak jo, svačinka a zhodnocení, zda se budem vracet, nebo to šmiknem po cyklo a lesem. No vracet se nám nechce a tak se nám po pravé ruce otevírají výhledy na Žernůvku.

Cestou do Tišnova

Do Tišnova už je to pak pohodička, ubíhá to rychle v družném hovoru. Výbornej hodně pozdní oběd v restauraci a loučíme se s ostatníma. On totiž ten původní plán pohodička do Tišnova doznal poprvé úpravy se zacházkou na Kutiny a podruhé, když mi v týdnu přišel konečně vánoční dárek a bylo potřeba ho ozkoušet – tak když už jsem měla stejně být venku, proč si nepřihodit cvičnou zátěž, že jo…

Pohled zpět k Říkonínu

Pohled zpět k Říkonínu

Už za tmy hledáme nad Tišnovem místo na stan, z mapy máme něco vytipovanýho a nakonec to je celkem použitelný i v reálu, bez výrazně svažitého terénu. Na strništi, nebo spíš na tom, co z něj zbylo, stavíme za tmy prokřehlýma a zmrzlýma rukama to veledílo. Celou krajinu a protější kopce osvětluje měsíc, který se chystá akorát pozítří do úplňku. Spalo se parádně, jen fakt nemám ráda, že ve stanu člověk skoro nevidí ven. Ráno se ozvalo zaržání koně v těsné blízkosti a znělo to spíš, jako by toho koně právě lovil velociraptor. Trochu by mě uklidnilo mít parádní podceltový výhled a jistotu, že velociraptor to fakt nebyl :D

Můj vánoční dárek - první test před dovolenou na jaře 2019 ve Skotsku

Můj vánoční dárek - první test před dovolenou na jaře 2019 ve Skotsku

Ráno balíme stan, samozřejmě se vůbec nevešel do původního obalu, a šlapeme k nejbližšímu vlaku se zastávkou na horkej čaj.

Foto: Mawenzi. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do fotogalerie.

Osobní stránky autorky: www.mawenzi.cz

Mawenzi Neviditelný pes


zpět na článek