Ráno mě opět sužují neurčité pochybnosti. Jak je to se sportem a jeho prospěšností lidskému zdraví, jeho činorodosti a dlouhověkosti.
Ukázalo se, že:
1. Vynálezce běžeckého pásu zemřel ve věku 54 let...
2. Vynálezce gymnastiky zemřel ve věku 57 let...
3. Mistr světa v kulturistice zemřel ve věku 41 let…
4. Miroslav Tyrš spoluzakladatel Sokola zemřel ve věku 51 let
5. Jindřich Fugner spoluzakladatel Sokola zemřel ve věku 43 let
4. James Fuller Fixx propagoval běhání a zemřel na infarkt při běhání ve věku 52 let ...
– ale:
5. Vynálezce značky Nutella zemřel ve věku 88 let...
6. Výrobce cigaret Winston zemřel ve věku 102 let ...
7. Objevitel opia zemřel při zemětřesení ve věku 116 let...
8. Vynálezce koňaku Hennessy zemřel ve věku 98 let...
A pak jsem si vzpomněl na fanatického milovníka doutníků a koňaku, který se dožil 90 let, sira Winstona Leonarda Spencera Churchilla a jeho větu:
„Za svou dlouhověkost vděčím sportu. Nikdy jsem ho neprovozoval!“
A také na našeho souseda, starého starožitníka pana Shulmanna s jeho zásadou:
„Kdyby byl sport opravdu tak zdraví prospěšný, měl by každý Žid v domě už dávno dvě hrazdy!“
Po mých osobních zkušenostech s různými sporty, které jsem provozoval celý svůj život, se dnes, kdy jsem ve věku, kdy dělám svou životní inventuru, jednoznačně kloním k názoru „sportem k trvalé invaliditě“. V mojí osmé dekádě mně mé pohybové ústrojí stěží dovolí doštrachat se o holi na toaletu a nejlépe mně je v klidu v poloze horizontální, tedy vleže. Vypadá to tak, že tělo začíná trénovat na dřevěný kabát.
Začínám se klonit k názoru, že lidská schránka se vyvinula, či byla vytvořena k pohodě, komfortu a ležérnímu způsobu života, k čemuž byla vybavena mozkem, který jí měl toto zajišťovat. Ostatně moderní sport, tak jak ho známe, se začal masově rozmáhat až koncem devatenáctého století. Sport a soutěživost s ním spojená však byl v lidské společnosti snad odjakživa. Třeba ve starořecké Spartě a nebo na ostrově Krétě, kde přes býky skákaly dívenky už před 5000 lety, jak nám to ukazují v Heraklionu v archeologickém muzeu.
Jenže toto odvážné skákání bylo spíše spojeno s tehdejším duchovním životem, tedy náboženstvím. Se sportem mělo společné asi tolik jako moderní býčí zápasy, tedy korida.
Takže moderní pojetí sportu vzniklo v době, kdy dobývání skývy chleba nevyžadovalo plného a celodenního nasazení jednotlivce, který začal disponovat trochou volného času.
Ano, sportovalo se i za starověku, jako třeba v Řecku, kde v Olympii probíhaly každý čtvrtý rok Olympijské hry od osmého století před naším letopočtem do čtvrtého století našeho letopočtu, tedy 12 století, ano 1200 let. Takže ty naše moderní olympiády, které probíhají od roku 1896, mají do trvání co dohánět.
Ostatně v dnešní době je za sport označována kde jaká činnost. Na příklad sportovní střelba, sportovní gymnastika, sportovní rybaření, sportovní cyklistika, sportovní létání od rogala po stíhačku, horolezectví a nebo také šachy. Tento poslední sport je k tělesné schránce jeho provozovatelů snad ten nejpřívětivější.
A tak bych se klonil k názoru „všeho s mírou“. Tedy sportovat jen opatrně, rekreačně, jen tak, aby tělo po něm nebolelo a nebo dokonce neutrpělo úraz. Počet sportovních úrazů je neskutečný. Jen v USA utrpěly děti do věku čtrnácti let 3,5 milionu sportovních úrazů za rok (zdroj zde). O počtu sportovních úrazů seniorů raději taktně pomlčím. Však oni už vědí proč.
Psáno 20/11/2022.