PŘÍRODA: Třináctý rok s veverkami

Zvířetník (a jeho čtenáři) patří k výrazným sponzorům naší specializované záchranné stanice pro veverky Pinky, i letos tedy formou krátkého textu dáváme vědět, jaký byl náš „veverčí“ rok s pořadovým číslem 13.

V letošní třinácté sezóně činnosti naší specializované stanice pro nalezená veverčata jsme přijali 83 veverčat z celé republiky, takže jejich celkový počet se (za oněch 13 let) přiblížil číslici 1 200. Z 83 veverčat z celé republiky, z nichž 20 bylo i úplných holátek s váhou kolem dvaceti gramů, jsme při životě udrželi 64, u ostatních šlo bohužel o nalezence buď již v beznadějném stavu nebo s fatálními zraněními. 

Z oněch 64 veverčat jsme jich 59 na speciálně vybudovaných výpustných místech vrátili do přírody, 2 budou vypuštěna až příští rok na jaře a 3 se přiřadily k cca deseti handicapovaným veverkám z předchozích let, které u nás ve stanici dožijí, protože by návrat do přírody nezvládla.

Pro nalezená veverčata jsme letos vyjeli do většiny krajů ČR, přičemž ty nejvzdálenější výjezdy (sídlíme u Kolína ve středních Čechách) vedly až na Moravu (Zlín, Hodonín aj.), na Šumavu, do Krkonoš či Jizerských hor. Jen pro představu - na 69 jízdách pro mláďata (výjezdů je méně než přijatých mláďat, protože mezi nalezenci byla i dvojčata, trojčata, čtyřčata a šesterčata) jsme letos najeli více než 17 000 kilometrů.

O našich nalezencích, o veverčích krmítkách i o nejrůznějších způsobech, jak se dá divokým veverkám pomáhat, pravidelně píšeme na našem „veverčím“ webu Veveratka.cz i na jeho facebbokové odnoži. Vybrali jsme z něj tři letošní veverčí minipříběhy.

Zázraky se dějí

Pro osud malých veverčat bývá fatální, když z nějakého důvodu zemře jejich matka (přejede ji auto, zabije ji kočka či jiný predátor apod.). Mláďata, která jsou plně odkázaná na mateřské mléko, zůstanou opuštěná v hnízdě a bez kojení za několik dnů zemřou hlady. Jsou-li veverčata již tak stará, že se dokáží plazit, podaří se jim někdy z hnízda vylézt, zřítí se z výšky na zem a je-li to například v zahradě, je šance, že si jich na zemi všimne člověk. 

Veverka

Malá, ještě slepá mláďata, se ale z hnízda obvykle vyplazit nedokážou. Bez kojení mláďata v hnízdě většinou zvládnou přežít dva až čtyři dny, záleží ale samozřejmě na jejich věku (holátka v chladném počasí někdy nepřežijí ani jeden den) a kondici. Setkali jsme se ale i s „rekordmany“, kteří přežili abnormálně dlouhou dobu. Před několika lety jsme si přivezli veverčího klučinu, který přežil bez potravy dokonce neuvěřitelných 7 dní (přesnou dobu jeho hladovění jsme zjistili souhrou náhod, protože nálezci si vybavili, že přesně před týdnem našli v bazénu na zahradě utopenou jeho maminku).

Odhadujeme, že podobně dlouhou dobu, tedy cca týden, zázračně přežila bez kojení veverčí holčička, pro kterou jsme si v květnu jeli do vesničky Radonín poblíž Třebíče. Vypadla z obložení v podkroví domu, do nějž vedl uzoučký otvor, skrz nějž se z posledních sil vyplazila a ke své smůle spadla z šestimetrové výšky na ostré kamení. Byla tedy nejen extrémně vychrtlá (místo v tomto věku obvyklých cca 100 gramů vážila polovic) a dehydrovaná, ale i zcela prochladlá a potlučená.

Vzhledem k jejímu stavu jsme nevěřili, že by mohla přežít, tehdy pět týdnů stará veverčí holčička nás ale svou vůlí žít ohromila. Překonala (s pomocí antibiotik) těžký zápal plic a po několika dnech, kdy jsme při každém pohledu do přepravky čekali, že ji najdeme mrtvou, začala přibývat na váze a její stav se zlepšoval doslova „po hodinách“. Nakonec se nejen úplně uzdravila, ale dostala se do takové fyzické kondice, že jsme ji na konci července na jednom z našich lesních výpustných míst vrátili zpět do přírody.

Katka a Petr Soukupovi
veveratka.cz

Pokračování příště. Foto: Katka a Petr Soukupovi