SOBOTNÍ MLSOTNÍK: Zelená velikonoční nádivka

Už jako malá jsem si zamilovala velikonoční nádivku z kopřiv, když ji občas udělala babička nebo mamka. Nikdy to však u nás nebylo tradičním velikonočním jídlem. Tuto tradici jsem zavedla až já, když jsem si v 18 letech začala vést svou vlastní domácnost. Od té doby každé Velikonoce nádivku dělám pro celou rodinu a pokaždé je úplně jiná :-)

Zde předkládám tu letošní, tentokrát extra zelenou, neboť na chalupě přečkal v pohodě zimu řádek mangoldu a pórek, vyrašila tam mateřídouška, a doma na zahradě se mi urodilo mnoho krásných kopřiv v místě, kam nesmí fousisko, a tudíž byly použitelné. A byly taky pořádně „jedovaté“! Nic mi nedarovaly, když jsem je trhala, a puchýře mám na rukou i přes rukavice :-))

Protože nejraději vařím tzv. „vodvokáče“, omlouvám se všem, kteří mají rádi všechno akorát rozpočítané na gramy, že ode mne se přesného množství ingrediencí povětšinou nedočkají. Určitý obrázek si ale snad lze udělat z těch několika fotek.

Budeme potřebovat:

• 3 až 4 rohlíky (mohou být „starší“, ale čerstvé taky nevadí)
• mléko nebo libovolný vývar (jen na „nacucání“ rohlíků)
• cca 100 g anglické slaniny (ale nechť si dá každý množství dle chuti)
• králičí ořez na polévku (žebírka, páteř, hlava – pod tímto názvem to alespoň prodává jistý obchodní řetězec)
• hodně mladých kopřiv
• lupeny mangoldu
• jedna středně velká bílá cibule
• naťová cibulka
• pórek
• 4 celá vejce
• Koření: sůl, pepř, Podravka Natur, čerstvá mateřídouška, snítka smilu italského (ale klidně tymián či cokoli jiného aromatického, co máte po ruce)
• Nastrouhaný tvrdý sýr (kdo jaký rád, já použila Madeland) – bez sýra se ale nádivka klidně obejde, to jen já musím mít „sejra všude“, tak ho dávám pro chuť navrch.

Kopřivy, pórek, naťová cibulka, mangold

Pórek

Mateřídouška a snítka smilu

Slanina a vejce… Čtvrté se někam odkoulelo :-)

Podravka Natur

Nejprve si dáme vařit do hrnce s přiměřeným množstvím vody králičí ořez a můžeme se pustit do dalšího. Do větší mísy nakrájíme rohlíky na kostičky a zalijeme jen takovým množstvím mléka nebo vývaru (klidně z toho králíka, pokud jsme si ho připravili ve větším předstihu), aby se pěkně nacucaly. My to máme rádi s mlékem. Když jsou rohlíky úplně rozměklé, tak dokud drží tvar, slijeme přebytečné mléko či vývar do hrnečku stranou (hospodyňky jistě pro něj najdou další využití :-).

Rohlíky se nacucávají mlékem

Zatímco se nám nacucávají rohlíky, vezmeme si silné gumové rukavice a z kopřiv důkladně vypláchneme všechny broučky a mravence, jakož i hlínu a jiný sajrajt :-) Mangold, pórek i bylinky a naťovou cibulku také dobře omyjeme. Oloupeme i bílou cibuli. Kopřivy poté dáme do větší mísy a spaříme horkou vodou. Po zchladnutí jsou již bezpečné a můžeme sundat rukavice. Vodu z kopřiv nevyléváme; můžeme vypít buď jako léčivý čaj s medem, dát do základu jakékoli zeleninové polévky, anebo použít místo „kondicionéru“ na vlasy po jejich umytí.

Nacucané rohlíky v míse rozmělníme na „kaši“ (ideálně šťouchadlem na brambory). Osolíme, opepříme a přidáme Podravku odhadem a dle chuti. Dobře promícháme. Všechno zelené nakrájíme nadrobno a rovněž tak cibuli i slaninu. Z králíka obereme použitelné masíčko a také nadrobno pokrájíme. (Pokud jsou v ořezu i hlavy, z nich dám do nádivky maximálně líčka. Ostatní s gustem zblajzne fousisko.)

Pokrájené obrané maso z králičího ořezu.

Vše nakrájené přidáme do mísy s rohlíkovou hmotou a důkladně promícháme. Nakonec si ušleháme vejce a vlijeme do mísy k tomu všemu a zlehka promícháme, aby se vše dobře propojilo.

Směs na nádivku připravená už jen rozprostřít na plech či pekáč a dát péci

A máme připraveno pro pečení. Troubu si předehřejeme na cca 180 stupňů a teď záleží na tom, jak to má kdo rád. Kdo raději „mastnější“, může vymazat pekáč či vyšší plech sádlem a rozprostřít do něj rovnoměrně nádivkovou hmotu. Kdo raději méně tučnou variantu, může na dno pekáče či plechu dát pečicí papír nebo pečicí podložku a vymazat pouze okraje, ale ani to není tak nutné. Moje zkušenost je lepší s podložkou, na tu se nádivka tolik nepřilepí.

Tato pečící podložka se nám doma osvědčila nejvíc.

Rozprostřeno na plechu a připraveno strčit do trouby.

Pečeme dozlatova. Přiznám se, že kdykoli nádivku dělám, pokaždé se mi peče jinak dlouho :-) Tentokrát to třeba bylo 45 minut. Vždy ale platí, že hotová je, když je dozlatova a trochu se odlupují okraje od plechu (pekáče). Když nádivka začíná zlátnout, zlehka posypeme strouhaným sýrem, kdo ho tam chce, aby se stihl ještě hezky roztéci a trochu i opéci. Já tentokrát dělala půl napůl. Část rodiny je stejný sýrožrout jako já, druhá půlka se bez něj zase klidně obejde, tak abych vyhověla všem :-)

A nádivka je pečená

Moje zkušenost je, že nejlepší je nádivka ještě teplá a s bramborovou kaší, posypanou pažitkou. Ale dá se dobře jíst i studená jen tak, bez ničeho. Pažitka mi letos ještě dostatečně nevylezla, tak jsem použila na ozdobení kaše bazalku.

Už jen to zbaštit. Práce to dá docela hodně a zblajzne se to za 5 minut :-)

Závěrem jen poznámku. Když jsem říkala naší babí, která je vyhlášená kuchařka (kdyby svůj profesní život nestrávila jako vrchní zdravotní sestra na středisku, nejspíš by si otevřela hospodu :-) ), že chci letos zkusit velikonoční nádivku s králíkem, řekla mi, ať to radši nedělám, že to nebude z králíka dobré. Tak jsem jí řekla, že teda dobře; dám tam něco jiného. Když jsme pak společně všichni nádivku zblajzli a babí mi ji pochválila, toho králíka v ní jsem na sebe práskla. Babí řekla, že jsem ji teda dobře převezla, protože ho tam v té záplavě zeleně ani nezaregistrovala. Nicméně že dobré to fakt bylo :-)

A úplně na závěr si neodpustím, že ani fousisko nepřišlo zkrátka. Zbyly mi jak kopřivy, tak vývar s pro nás nejedlými částmi králíka, takže výjimečně dostal Eda také oběd (jinak baští jen 2x denně). Jakousi kopřivovo-králičí polívčičku s vajíčkem. Taky si mlaskal.

Fousisko se olizovalo až za ušima.

Dobrou chuť!

Foto: Eva Zvolánková