PSI: Setkání s tajemnem

V jednom penzionu pro seniory v malé vesničce kdesi na konci světa se porouchalo nějaké elektrické zařízení a právě šéf naší smečky byl ten jediný, kdo to mohl opravit. Celá naše rodina (páníček, panička a jejich výše zmiňovaný teriér) se naskládala do auta a vyrazili jsme "na opravu". 

Konečně jsme přijeli k penzionu. Venku už byla tma, kterou jenom chvílemi porušil úplněk, vykukující pod pruhy mraků. Páníček vzal svůj kufr s nářadím a odkráčel. Já jsem si vzala knížku, rozsvítila světýlko v autě a začala číst. Teriér Bertrám vytvořil ze svého těla klubíčko a dal se do chrupání. Rádio bylo vypnuté, takže nás obklopovalo naprosté ticho.

Náhle se ozvalo tiché zabubnování - dupy dup. Znělo to, jako kdyby někdo zlehka zaťukal na zadní nárazník. A zase ticho. Bertrám se ani nepohnul. Nejspíš mrzne, řekla jsem si, a ty plasty na autě pracují. Sklonila jsem se zase nad knížku. O pár minut později se ozval zvuk, jako když někdo jednou brnkne na strunu kytary. Otevřela jsem okno auta, rozhlížela se všude kolem, ale nikde nikdo.

Sladké klubíčko u mých nohou stále chrnělo jako medvěd brtník. Dala jsem se tedy zase do čtení. Najednou Bertrám zbystřil a začal temně vrčet. Bubnování se ozvalo znovu, tentokrát ale před, nebo pod autem. Dupy dupy dup.

V tu chvíli mne už tak trochu polilo horko. Zhasla jsem v autě a chvíli se rozhlížela kolem. Nikde se nic nehýbalo, nebylo slyšet nic než občasné zašustění větví stromů. Asi už blázním, řekla jsem si. Ty horory už radši nebudu číst. Rozsvítila jsem a pustila se do Povídek z jedné kapsy.

Za pár okamžiků mne ale cosi přinutilo zvednout oči a zahledět se do tmy před autem. Za tújemi se mihl stín a náhle se před autem rozzářily dva jasně žluté body, které mne hypnotizovaly. Otevřela jsem dveře auta a vystoupila do tmy.

Hrdina Bertrám zůstal v autě a vrčel, až mu drnčely zuby. Hypnotizující body se nacházely asi metr před autem. Když jsem k nim došla, zavrněly a vložily mi svou černou hlavičku do dlaní. Strašidelné monstrum se mi otřelo o nohy a poté vznešeně odkráčelo.

Byla to místní kočička, opice jedna zvědavá, která nás přijala jako vítané rozptýlení a přišla se seznámit. Jenom jí nebylo jasné, proč tam ta červená plechovka stojí jak kůl v plotě a nikde žádný lidi. Tak se snažila vloupat dovnitř. Dloubala a šťouchala do auta a to byly ty divné zvuky.

O chvíli později se už z úspěšné opravy vrátil páníček. Vyprávěla jsem mu náš strašidelný zážitek. Dvě kočičky (černá a ještě černobílá) jsou prý obyvatelkami penzionu, a když zrovna neděsí lidi, rády se vyhřívají v teplíčku v hale. Společně jsme se zasmáli hororově legračnímu zážitku a vydali jsme se na cestu domů.