PSI: Jak roste slimáček (1)

Tedy malá nejsem, jenom nemám tak dlouhé nohy, jako můj kámoš Argus. A taky mám trochu kratší uši, ale zase si na ně narozdíl od něj nešlapu. Jestli se ptáte, co jsem za plemeno, tak maminka je Gaskoňský basset, je interšampiónka a je moc krásná.

Jenže se prý zamilovala do nepravého. Ale to jsou jen řeči, můj táta přeci nemůže být ,,nepravý" a krása není všechno. A na mě to stejně skoro není vidět, že nejsem čistokrevná, jsem totiž prý podobná nejvíc dědovi. Mám ještě dvě sestřičky a brášku, ten je jediný z nás po tátovi.

Ze začátku byl život pohoda. Hlavně jsme spali a jedli a jednou se takhle ráno probudím a koukám, že vidím. Lidi, to byla změna. Ostatní na tom byli podobně a čím dál víc jsme zkoumali svět. Pořád je co objevovat!

Hned jak jsme se narodili, začala nás navštěvovat taková cizí člověková, úplně jiná, než naše panička. A s ní taky několik lidských štěňat a velký člověk. A s nimi ještě pes Argus, z kterého se vyklubal dost dobrý kámoš. A ještě jeden starší kamarád, moc podobný mámě. Jmenoval se Buffy a byl to prý náš děda.

Pak jednou přišla tahle člověková jen s Argusem a byli oba strašně smutní. Sice jsem nevěděla proč, ale musela jsem je utěšit. A ona mě držela v náručí a já jsem jí olizovala nos a bylo mi u ní dobře. A tak jsem se k ní hrnula od té doby vždycky, když přišla. A vyšlo to!

Napřed jsem absolvovala návštěvu u pana doktora, který nás oočkoval, prý abychom byli zdraví. A tři dny potom mě při odchodu tahle panička už nepoložila mezi sourozence, ale dala na klín malé Pétě do auta a jelo se! Ani jsem se nebála, bylo to super dobrodružství!

Pak jsem najednou byla venku. Bylo to tam veliké a studené, až jsem hrůzou udělala loužičku. Ale panička mě strašně chválila, tak to asi bylo správně. A pak už jsem se ocitla v cizím velikém domě, kde byla spousta zajímavých věcí a taky Argus a páníček a a a... no bylo toho na mých 8 týdnů fakt dost! Chvíli jsem si hrála, pak jsem se najedla a ze všeho jsem usnula.

Na to, aby se mi stýskalo, fakt nebyl čas! Navíc jsem v noci mohla spát se svými lidmi v pelíšku! Vždycky, když jsem se vzbudila, jsem je oba strašně moc přivítala, ale nijak nadšeně nevypadali, tak jsem zase spala. Ráno si pro mě přišel Argus a vyrazili jsme ven.

Za světla už to nevypadalo tak nebezpečně, zato tu bylo spousta zajímavých věcí. Jen kdyby bylo tepleji, ale když jeden běhá, docela se zahřeje! A loužičky se prý mají dělat venku a ne doma, ale kdo to má stihnout? Já se fakt snažím, ale občas to nevyjde... Ale panička se nezlobí, ví, že se to naučím!

A pak jsem vyrazila na první opravdový výlet! Tedy vlastně byla jsem odnesena pod bundou na velikou louku. Tam se dalo běhat a řádit, až mi vlály uši a nohy se mi občas trochu zapletly. Ale vlastně je to docela psina, válet sudy! Argus taky umí bezvadně hrabat, do těch děr se pak vejdu celá! Když jsme se důkladně vyblbli, vzala mě zas panička pod bundu... a probudila jsem se doma.

Tam mi ukázali toho nejpodivnějšího tvora na světě! Panička posadila na koberec něco, co napřed mělo hlavu a nohy a chodilo to, ale když jsem se přiblížila, najednou to hlavu ani nohy nemělo a strašně to píchalo. Zkoušela jsem to zastrašit štěkáním, ale ten tvor si nedal říct a píchal furt stejně. Argusovi to přitom nevadilo, klidně nad námi stál a tvářil se jako jestli náhodou nejsem hloupá. A kde jsem asi podle tebe měla vidět ježka, troubo ušatej?

No dobře, tak ještě všechno nevím, ale zato už umím vyskočit na sedačku! A taky z ní spadnout, tedy vlastně seskočit. Jen z ní nesmím vyďoubávat knoflíky, to se panička zlobí.

Jelikož jsem ještě malá, nemůžu být přes den s Argusem doma a chodím s pánem a paničkou do práce. Tady je taky spousta zajímavých věcí, třeba telefon, nebo šuplíky a spousta fajn lidí! Ale prý musím být hodná a moc neřádit, protože prý pracují.

Pche... tak leda houby. Sedí před takovou televizí, něčím klapou na stole a občas povídají do telefonu. To se mi líbí, když panička telefonuje, tak chci taky a štěkám. Panička to pak komentuje povelem ,,sklapni, pako ušatý!" který působí výborně zejména je-li vysloven do sluchátka.

Za paničkou chodím jako stín, bojím se, aby se neztratila. Když přijde Péťa ze školy, panička nás obě pošle na zahradu před budovu firmy a tam se můžeme vyběhat. A pak hurá domů za Argusem.

To je ten nejlepší kámoš! Běháme po zahradě a pomáhám mu hlídat, ale většinou jsem strašně brzy unavená, takže mě Argus odvede ke dveřím a počká, až mi panička otevře. Pak ještě všechny přivítám a najím se a chvíli si hraju...

Ale teď už dobrou noc a mějte mě rádi!