Štěkám do světa úžasnou novinu,
štěstí potkalo naši zvířecí rodinu.
Stalo se to v pátek, bylo půl druhé,
jdu si po zahradě a v ohradě - jehně.
Bylo ještě mokré, zbytek blány na zádech,
na hlavě bílou hvězdičku a kožíšek jako mech.
Chtěl jsem se podívat, pozdravit, očuchat,
ale Vašek nevypadal, že by si chtěl hrát.
Panička provedla odvážný vpád,
je to kluk? Nebo holka snad?
Utekla na poslední chvíli, než zazněla rána,
naštěstí to schytala jen čerstvě opravená brána.
Každopádně to přineslo žádaný výsledek,
a to zjištění pohlaví - je to beránek!
Tak máme doma kluka, říkáme mu Víťo
a já štěkám na všechny strany, ať každý ví to.
Za Istara zapsala: