Chtěl jsem říci pane králi, povídal zahradník, že von převozník má zlatý srdce, ale aby jste se nedivil, von je taková huba nevymáchaná! Počkej počkej, povídal Hurdálek VI. Položil Flíčka na zem. Pusť na chvilku zahradníku Knoflíčka, ať si trochu kluci hrajou. Konec konců, je to pro tvýho Knoflíčka čest, že má za bráchu královský štěňátko! A připal mi! Sedli si u cesty pod strom a pokuřovali.
Tak co tím chceš zahradníku říct, že převozník bude na mně, na krále Břetislava Hurdálka VI. přímo sprostej? Ale ne, pane králi, von jen říká, co si myslí, a to je dobře ne? No dobře to je, povídal Hurdálek VI., ale nesmí si vo mě myslet nic špatnýho. Znáš mně zahradníku, já jsem pak hned vzteklej a hned bych se ho musel zeptat, jestli je tady král von, nebo já? A podívej, já se dobře koukám, ten tvůj Knoflík už podruhý Flíčka povalil. To mám z toho, zabědoval Hurdálek VI, že jsem neposlouchal tatínka Hurdálka V. a pustil si zahradníka k tělu.
Ahoj kluci, mával na ně převozník a uvazoval prám. Končím dneska, uděláme si pěknej večer, vopečeme špekáčky a kluk nám bude nosit pivo ve džbánku. Tak to je ten tvůj brácha zahradníku?
No, povídal Hurdálkovi VI, frňák máš pořádnej. Skoro jako náš pan král. Ale uši ti vodstávaji trochu miň. Převozníku, našemu králi uši taky moc neodstávají. von má jenom velkou korunu po tatínkovi Hurdálkovi V. a ta mu sjíždí na uši. Jinak má uši stejný, jako tady Břéta. Víš co zahradnickej,povídal převozník, příprav zatím vohniště a ty Břéto upaluj támhle do lesíka pro chrastí, ať to lip chytne. Ale dávej majzla; chrastí se nesmí sbírat, je to královským dekretem zakázáný. Všichni se diví, co to našeho hodnyho krále raflo.
Flíček s Knoflíčkem radostně poskakovali kolem maminky. Hurdálek VI. se loudal k lesíku. A zrovna nebudu upalovat, vztekal se. Kdo je tady vlastně král, já Hurdálek VI. nebo převozník? Sprosťák jeden! Já mu dám frňák a vodstálý uši. A ještě mě pošle krást sám sobě chrastí, když ani nevím co to je.
Sedl si v lese na pařez. Když je to chrastí, tak to musí chrastit. Pak už jen vopatrně se přiblížit, skočit a čapnout ho. Nejsi zase takovej trouba Břéťo, povídal si Hurdálek VI. Ale nic nechrastilo. Najednou kde se vzala, tu se vzala stala před Hurdálkem VI. babička s nůší. Takhle vypadala moje babička, napadlo Hurdálka VI., až na tu nůši.
Copak panáčku, copak tady tak smutné sedíš ? Ale babičko, povídal Hurdálek VI. Mám velkej frňák, vodstávaji mi uši a nevím co je chrastí. Jakpak bych z toho neměl bejt smutnej? Ale to jsou přeci tady ty uschlý větvičky. Dáš je takhle pěkně dohromady, podívej a svážeš provázkem. Ale ty nemáš chlapče provázek, viď? Já ti kousek dám. Hurdálek VI pomohl ještě nasbírat chrastí babičce.
Ale vopatrně chlapče, povídala babička. Ať tě nechytěj. Je to teďka zakázaný. Já bydlím tady kousek v chaloupce. Co bych si počala bez chrastí? Babičko, povídal Hurdálek VI,, kdyby něco, tak jsem vám to chrastí dal já. Pošlete je k převozníkovi, že tam jsem. "To jsi hodnej chlapče, pan Bůh ti to voplať!"
Hurdálek nesl pyšně k přívozu náruč chrastí. Vida, povídal si. Když jsou na mě lidí hodný, tak já jsem taky hodnej, ale nesmí mě navztekat, to já se pak neznám, protože konec konců, kdo je tady král, když ne já? A pak naučil převozník opékat Hurdálka VI. správně špekáčky a pít pivo ze džbánku.
Flíčku, volal radostně HurdálekVI, pocem, podívej jak jsem to krásně vopekl. Neber si vod zahradníka, ten to připálil. Počkej, pániček ti to pofouká, je to horký. Šli k řece a převozník ukázal Hurdálkovi VI, jak se hážou placákama žabky. Hurdálek VI. byl šikovnej a hodil jich nejvíc. Vyhrál jsem vyhrál jsem Flíčku, jásal Hurdálek VI., pániček hodil nejvíc žabek! Povídali si chvilku, mlčeli chvilku a poslouchali jak šumí řeka.
Zpátky nesl celou cestu Hurdálek VI. Flíčka v náručí, aby se mu ve tmě neztratil. Pojď si dát ještě čouda na balkón zahradníku, je tak krásná noc. Pročpak si mi zahradníku nikdy neřekl, že jsou v mém království takový krásný věci, povídal Hurdálek VI, když si připálil, jako je večer u řeky a vopejkáni špekáčků?
No víte, pane králi, vono je to s vámi těžký. Kdybych vám řekl, ať si se mnou jdete večer vopejkat ve vobyčejný zahradnický haleně špekáčky, tak vy by jste se vztekal a já se vás přeci někdy trochu bojím. Konec konců, jak vy to říkáte, král jse tu vy! No povídal Hurdálek VI, to je pravda, já se vztekám rád, ale ty mě příště všechno řekni a už se neboj. A dobrou noc, zahradníku. Vopatrně, já ti podržím žebřík,dej pozor, není pořádně vidět.
Pak vzal Flíčka do náruče a šel do královské komnaty. Slyšel si to Flíčku, co říkal zahradník? Prej se mě boji. Flíčku ten zahradník je velkej trouba!