Neviditelný Pes

ČLOVĚČINY: Kočko ˗ psí příběh (jenom?)

12.3.2015

Ráda pozoruji zvířata a stále objevuji jejich nové, překvapující schopnosti.

V mládí jsem vystudovala zemědělské inženýrství – zootechnický obor. Tedy průmyslovou „výrobu“ zvířat a jejich „produktů“ pro spotřebu člověka jako kterékoliv neživé věci. Dnes se mi zdá neslučitelné se zdravým rozumem, natož se svědomím člověka, abych pokládala zvíře za věc. A i když nás takových přibývá, i když se v celém světě snaží ochránci zvířat odstranit alespoň úplně zbytečná krutá utrpení – třebas chov na kožešiny, obrovské množství nepotřebných, nahraditelných pokusů na zvířatech, zbytečný devastující lov nejen ryb, ale i velryb a jiných mořských savců – a zmírnit utrpení v klecových a vazných chovech hospodářských zvířat, podstatné stále je, že chápeme zvířata jako bezvýznamné, bezprávné tvory. 

Nejsou nám ničím víc, než věcí k našemu užitku, včetně zábavy - a to je zlé. Kdyby nám stála za pozorné soustředění a zamýšlení, jak asi bychom museli korigovat svoje chování k nim? Snažím se jim ve svém okolí neubližovat alespoň tím, že je nezabíjím a netýrám, i když „škodí“. Třebas na chalupě nepohodlní holubi, poštolky, vrabci nikdy nebyli tráveni ani stříleni, ale prostě jsme jim nedovolili hnízdit. Soustavně jsme jim odnášeli snesená vajíčka. Hlodavcům jsme odstranili zdroje potravy, a tak s námi na zahradě a na chalupě myšky ani potkani už dávno téměř nežijí. Krtci nám nevadí, v nejhorším je přeneseme do volné přírody. Jen hryzci, kteří se nesmírně rozmnožili a žerou kořeny stromů, květin, révy i zeleniny, se nedají vypudit. Ve dne na povrch nevyjdou, ale v noci si po zahradě z děr přece jen vylézají.

Myslela jsem, že jim můžeme pobyt znepříjemnit znemožněním těch bezpečných vycházek a tím je přimět k omezení populace, případně emigraci na nekultivované plochy. To by nejlépe obstaraly kočky. Na loňské léto jsme přistěhovali do kůlny v zahradě mladou kočku, která v máji přivedla na svět svá první koťata. Byla dvě, ostatní jí v dřívějším domově místní psi zabili. Rychle se spřátelila s lidmi, ale jak to dopadne se starým německým ovčákem, který po celý život proháněl kočky? Ty naše tři měly před ním ochranu v kůlně, kam za nimi nemohl. Ony mohly však, kdykoliv chtěly, menším otvorem do zahrady. Koťátka se, byl-li pes v blízkosti, bázlivě držela v bezpečí kůlny. 

Pes v mém doprovodu vzrušeně i zvědavě pokukoval před kůlnou, kdo z ní vyjde. Po chvíli vyšla kočičí máma. Pomalu, graciézně. Pes strnul údivem, ani se nepohnul. Jediným skokem ji mohl zabít. Byla jsem připravena jej zadržet, ale zvládla bych udržet skok padesátikilového zvířete? Kočka se zdviženým ohonem směřovala přímo k obrovské psí hlavě. Našlapovala zvysoka, dívala se psovi upřeně do obličeje a on jí. Natáhla se k velikému čumáku a jemně jej olízla. Pak podruhé, a také obě strany tlamy. Pes jí také jemně olízal čumáček a nastalo hlazení psa ocasem: zepředu, pod břichem, kolem noh. Také on se s kočičkou jakoby mazlil. Pak vylezla koťata a bylo po strachu. Několikrát denně po zbytek léta chodíval pes ke kočkám na návštěvu před kůlnu. Ale co víc! Kočičí máma zvládla ještě složitější mírotvorný úkol.

Odjeli jsme na dovolenou. Mladá parta, kterou jsme na chalupě pověřili péčí o kočky a psa, měla mezi sebou muže, který si s sebou přivezl psí smečku. Neméně velikou ovčačku jako byl náš pes, která do té doby pronásledovala kočky na potkání, a ještě jednu větší a jednu menší pudlici. Ve smečce byla ustavena hierarchie podle velikosti. Majitel znal své psy a věřil, že situaci s nimi zvládne, ale kočička ji zvládla perfektně sama. Odhadla, jaké je postavení jednotlivých zvířat ve smečce. Nejdříve rituál seznámení s neodmítnutelnou nabídkou přátelství uskutečnila s dominantní velikou fenou. Ta prý, když k ní malinká kočička přicházela a natahovala se, aby ji olízala čumák, doslovně spadla údivem na zadek. Potom se obřad opakoval vůči větší pudlici, nakonec vůči té menší, podřízené. Malí psi od té doby prolézali ke kočičí rodině dírou, která byla v kůlně, a chodívali na ke kočičkám návštěvu častěji.

Tento příběh se odehrál mezi psy a slaboučkou malou kočkou se dvěma bezbrannými koťátky, která jí zbyla po útoku psů v dřívějším domově. Dá se o něm přemýšlet, viďte?

Eva Dobšíková Neviditelný pes


zpět na článek