Neviditelný pes

ROZCESTNÍK: Kattegat na jadranský způsob (1)

25.1.2023

Kattegat, cíp Severního moře, který zabíhá mezi Dánsko a Švédsko a na severu je ohraničen Norskem, nemá nejlepší pověst. I v létě se zde vyskytují severozápadní vichřice, déšť je častý a noční teploty klesají až k 5 °C. Nicméně v roce 2018 na přelomu června a července, kdy jsem se po 30 letech na tyto vody vrátil, zde prakticky celých čtrnáct dní panovalo teplé a slunné počasí, takže jsme si připadali jako v Dalmácii.

Začalo to loňského podzimu, kdy mě oslovil Leonid Křížek, člen americké posádky z roku 2015, že je na čase, abychom zase vyrazili na moře, dokud nám ještě klouby slouží. Výsledkem bylo, že v sobotu 23. června 2018 jsme uháněli autem do Rostocku, kde jsme měli v marině Hohe Düne na dva týdny pronajatou Bavarii 36 Cruiser, rok výroby 2013. V autě se nás tísnilo pět – ještě Petr „Ťop“ Jančálek, Martin Okály a Leonid Křížek – staří harcovníci z plaveb přes Atlantik, po Severním moři a do Rigy – a řídil nováček Daniel Rada, který se nabídl jako kuchař. Spolu s Martinem byli jediní, komu ještě nebylo šedesát, naopak mezi zbylými členy posádky nebyl nikdo, komu už nebylo sedmdesát.

Cestou jsme projeli několika přeháňkami, ale v Rostocku nepršelo. Bylo však zamračeno a vál nepříjemně studený západní vítr. Předání lodi proběhlo hladce a poprvé se mi stalo, že nebyl problém kam uložit zásoby a osobní věci. Je třeba přiznat, že nová řada cruiserů Bavaria je skutečně prostorná a pohodlná. Bylo však zjevné, že horší to bude s plavebními vlastnostmi, že loď se 110% kosatkou a negativně vykrojenou hlavní plachtou kvůli svinování do stěžně bude podplachtěná a kvůli zavalitému trupu s objemnou zádí špatně držet kurz.

Vyplouváme z Warnemünde, 2018

Z Rostocku do zátoky Bredningen (33 NM)

V neděli ráno 24. června se ukázalo, že posádka před námi navinula plachtu do stěžně příliš volně, takže se vytvořily záhyby, které ji zablokovaly. Opakovanými pokusy o vytažení a zpětným navinováním pod tahem se nám podařilo hlavní plachtu uvolnit a v 9:30 vyplout. Prvním cílem byl Gedser na ostrově Falster, což znamenalo plout více než 20 NM kurzem 350. Marina Hohe Düne leží zvnějšku u východní hráze přístavu Rostock, takže takřka okamžitě jsme byli na otevřeném moři s asi půlmetrovými vlnami a severozápadním větrem s nárazy až 25 uzlů. Hlavní plachtu jsme zmenšili na polovinu, ale kosatku nechali plnou. Přesto rychlost MERLE, jak se pronajatá loď jmenovala, nepřesahovala 5 uzlů, neboť jsme ji tlačili co nejvíce proti větru. S časem vítr slábl a rostoucí drift nás vynášel příliš na východ. Proto jsme v 11:30 kosatku svinuli, nastartovali motor a v režimu „dieselgrot“ vyostřili, abychom Gedser nepodjeli. Ve tři odpoledne jsme přetnuli hlavní plavební dráhu z Baltu do Severního moře, v dohledu bylo nejméně pět nákladních lodí, a ve 14:30 byli na plavební dráze pro trajekty do Gedseru. Ačkoli jsem v dánských úžinách plachtil v roce 1971, 1973, 1978, 1979 a naposledy roku 1989, kolem Gedseru jsem nikdy předtím neplul. Je to trajektový přístav na asi 5 mil dlouhém výběžku, za nímž se otevírá průliv Guldborg Sund mezi ostrovy Lolland a Falster. V jeho ústí jsme našli kotviště v zátoce Bredningen a po slalomu mezi mělčinami v 17:30 zakotvili na hloubce 2,5 m. K večeru se oblačnost rozplynulo a vysvitlo slunce. A tak tomu mělo být dalších dvanáct dní.

Plavebními kanály

Z Bredningen do Keterminde (55 NM)

Trvalo nám nejméně půl hodiny, než jsme se vymotali z kotviště. Jelikož MERLE neměla kotevní vrátek, nezbylo než kotvu vytáhnout ručně a do splavného kanálu se vrátit vlastní stopou. Neocenitelnou službu přitom prokázal tablet v rukou Martina Okályho s mapami Navionics. Fungoval jako spolehlivý lodivod, který nám pomohl, abychom bezpečně propluli mělkým Guldborg Sundem, byť je vybojkován. Čekaly nás dva zvedací mosty, ale měli jsme štěstí. U Nykøbingu jsme čekali asi deset minut, u Guldborg Fasteru jen pět minut. Na průčelí velínu, odkud se most obsluhuje, je velký displej s časovým údajem, kdy se most otevře, a jachtaři nemusejí o otevření žádat.

Sjaelland, 2018

V jedenáct hodin jsme již byli na Smalandsfarnetu, velkém zálivu mezi Lollandem, Falsterem a Sjaellandem, který přiléhá k průlivu Velký Belt. Podle předpovědi vál NW 3, který se měl odpoledne stočit na W a zeslábnout na 2 ° B. Nezbylo tedy než znovu přejít na systém „dieselgrot“.

V 13:00 míjíme ostrov Femø, o půl hodiny později se pokoušíme o čisté plachtění, ale vítr je příliš slabý, takže nezbývá než kosatku opět svinout a nastartovat motor. Obloha je úplně modrá a moře se vyhlazuje, jako bychom nepluli v Dánsku, ale někde mezi dalmatskými ostrovy. V 16:00 motorujeme úžinou Agersø Sund a o chvíli později vidíme v oparu obří most přes Velký Belt. Začal se stavět v roce 1973, kdy jsme ho s Jirkou Witáčkem na jeho Primaatu SIRIUS II míjeli. Visutý most je celkem 18 km dlouhý a rozpětí hlavního pole o délce 1624 m z něj činí třetí nejdelší most na světě. Podjezdná výška tohoto pole je 65 m, takže tudy mohou proplouvat i největší výletní parníky třídy „Oasis“.

Most přes Velký Belt, Kattegat 2018

Jelikož panuje bezvětří a moře je úplně hladké, večeříme za plavby. Daniel se vytáhl, servíruje jelení pečeni na šípkách s bramborovým knedlíkem. Podle Martinovy elektronické mapy jsou v zátoce před přístavem Keterminde tři bóje pro návštěvníky. A opravdu je vidíme, na každé však visí nějaká loď. Když proplouváme kolem prostřední a rozhlížím se po vhodném místě na zakotvení, zavolá na nás z uvázané plachetnice postarší dáma. Připravují se k odplutí, a pokud budeme chtít, můžeme se na uvolněnou bóji uvázat. Ve 20:30 již na bóji visíme a posádka hodlá tento jadranský den stylově ukončit koupáním. Voda měla údajně mít 19 °C, ale Ťop, jakmile se v ní ocitl, rychle plaval zpět ke koupací plošině a prohlásil, že má maximálně vražedných 16 °C. Ještě po 22. hodině břeh za námi ozařuje sluce.

Z Keterminde do Ebeltoftu (49 NM)

Předpověď na úterý 26. června říká, že bude vát severozápadní vítr do 10 uzlů, který se během dne stočí přes západ k jihozápadu. Vyplouváme v 7:40 a na moři vane slabý NW o 7 uzlech. Na kurzu ostře proti větru se na něj ještě dá plachtit, ale ve čtvrt na jednu nezbývá než svinout kosatku a nastartovat motor, neboť od západu vanou sotva 3 uzly. Motorujeme na sever kolem ostrova Samsø přes Ärhuský záliv do zátoky ve tvaru „L“, v jejíž hloubi leží malý rybářský přístav a dnes výletní středisko Ebeltoft. Nebylo by ničím významné, kdyby zde od roku 1960 nestála jako muzeální loď šroubová fregata JYLLAND. Dokončili ji v roce 1862 právě včas, aby se mohla za druhé šlesvické války zúčastnit v roce 1864 námořní bitvy u Helgolandu, kde proti sobě stála spojená rakousko-pruská flota ve složení dvou rakouských parních fregat SCHWARZENBERG a RADETZKY a tři pruských dělových člunů pod velením komodora von Tegetthoffa a dánská eskadra dvou parních fregat JYLLAND a NIELS JUEL a korvety HEJMDAL, jíž velel komodor Suenson. Dánové v bitvě tahali za delší konec, vlajkovou rakouskou loď SCHWARZENBERG během boje třikrát zachvátily plameny a Tegetthoff se před úplnou porážkou zachránil útěkem do neutrálních vod kolem ostrova Helgolandu, který byl tenkrát britský. Roku 1892 byl JYLLAND po odstranění kotlů a parního stroje převeden k výcviku a v roce 1908 vyřazen ze služby.

Fregata Jylland, Ebeltoft 2018

Nijak neskrývám, že když jsem plánoval tuto plavbu, hnala mě také trochu nostalgie. Chtěl jsem znovu vidět místa, která jsem poprvé spatřil před 45 lety, nebo se stavit tam, kde na to nebyl za předchozích plaveb čas. Proto jsem do itineráře zařadil i Ebeltoft, neboť v roce 1973 práce na restauraci fregaty sotva započaly a s Jirkou Witáčkem jsm mohli navštívit pouze stále plující, deformovaný a stěžňů zbavený trup překrytý střechou jako nějaká kůlna. Velkorysá rekonstrukce skončila v roce 1994 a nyní je fregata v plné kráse umístěna v suchém doku, podepřená ocelovými pilíři a opásána kolem dna ocelovými pásy. Návštěvě tohoto skvostu námořní historie jsme věnovali celé středeční dopoledne a odpoledne se už chystali na noční plavbu. V noci mělo být jasno, žádné vlny a slabý západní vítr. Vzhledem k tomu, že jsme často motorovali, jsem chtěl znát spotřebu motoru. Jenže v manuálu žádná křivka spotřeby nebyla. Nezbylo než počkat, až se po osmnácté hodině dostaví obsluha benzínky, zajet k ní, vzít plnou nádrž a spotřebu z motohodin spočítat. Jelikož jsme nikdy netočili víc než 2000 ot/min, činila spotřeba 21HP dieselu Volvo Penta 2,3 l , což dávalo více než uspokojivou autonomii 326 NM.

Fregata Jylland - příďová figura, alegorie Jutska.

Z Ebeltoftu do Østerby (58 NM)

Malý rybářský přístav Østerby leží na severovýchodním pobřeží ostrova Laesø, méně než 40 NM od Göteborgu, takže je oblíbeným cílem švédských jachtařů. Laesø byl opět jedním z dluhů, který jsem chtěl po mnoha letech smazat, neboť v roce 1978 při návratu z Oslo jsme s Jiřím Witáčkem kolem pluli, ale nestavili se.

Noční plavba proběhla naprosto pokojně v záři úplňkového Měsíce. Kvůli bezvětří jsme museli až do jedné hodiny po půlnoci motorovat. Pak se zvedl západní větřík, který se nedá označit jinak než noční bríza. Více než čtyři hodiny jsme pak plachtili předobočním kurzem rychlostí kolem 4 uzlů. Ráno bríza vymizela a nezbylo než zase motorovat. Kolem ostrova Laesø jsou z jihu rozsáhlé mělčiny a též z východní strany, jimiž jsme se museli proplétat. Opět se dalo plachtit, zvedl se čistý západní vítr, ale ve 12:45 jsme kosatku definitivně svinuli a nastartovali motor, abychom nemuseli křižovat kolem severního pobřeží asi 3 NM na západ, kde bóje označuje začátek splavného kanálu do přístavu.

Nově vybudovaná marina leží v západní části přístavu a pohled na kvanta lodí nám způsobil menší šok. Žádné volné místo, jachty vyvázané v balících po třech. Poté, co jsme nahlédli do všech uliček a zjistili, že všude je to stejně beznadějné, jsme se rozhodli navázat na stejně velikou švédskou jachtu, která jako jedna z posledních stála osaměle přímo u mola. V 15 hodin jsme již měli svoje vyvazovací lana na mole a springy na švédské lodi. Záhy jsme zjistili, že posádku tvoří rodina ve složení prarodiče, rodiče a dvě malé holčičky, a do večera byly k našemu vnějšímu boku vyvázány další tři švédské jachty. Odpoledne bylo takové parno, že jsme zašli se vykoupat na písečnou pláž za marinou. Teplota vody byla 23 stupni více než přijatelná. K večeru západní vítr zesílil na 5 °B a přes noc dosahoval v nárazech 6 °B. Jelikož jsme byli vyvázáni na závětrné straně mola, nedostávaly fendry na frak, ale všechny čtyři vnější lodě visely na našich vyvazovacích lanech. Proto jsem to příďové za asistence Petra Jančálka nad ránem zdvojil.

V marině na nejsevernějším ostrově plavby, 2018

Jelikož jsme z itineráře vypustili zastávku v Hundesteadu a plavbu fjordem do Roskilde, mohli jsme na Laesø zůstat dvě noci a příští den věnovat cestování po ostrově. Je zde vlastně jediná silnice, která přes vnitrozemskou vesnici Byrom spojuje východní přístav Østerby se západním trajektovým přístavem Vesterø. Sympatické bylo, že autobus je na ostrově zadarmo, méně sympatické, že kvůli nákupu ryb nám spoj v 10.10 ujel a další jel až o půl dvanácté. Cesta trvala necelou půlhodinu a ukázala nám vnitrozemí plochého ostrova, pokrytého loukami, hájky a křovinami. Volně v krajině stojí farmářské domy a na dohled od písečných pláží se pasou krávy.

Ve Vesterø je též marina,v níž bylo dost volných míst. Je totiž ze Švédska dál a do přístavu je náročnější vstup mezi mělčinami. Co mě opravdu překvapilo, bylo uspořádání mariny – žádné kůly, ale muringová lana jako ve Středomoří. Ta jsem doposud v baltských vodách nikdy neviděl. Že by první vlaštovka?

Před pátou jsme už byli zpět a večer proběhl ve znamení grilování ryb a kuřecích stehýnek, které Martin prozíravě přikoupil. Grily jsou v areálu mariny volně k dispozici.

V marině, 2018

Z Østerby do Helsingøru (106 NM)

Ačkoli švédští sousedi věděli, že v sobotu ráno chceme odplout, ve čtvrt na devět se na vnějších lodích nic nehýbalo. Bylo po půl deváté, když se Švédové konečně dali do pohybu a rozpustili balík. Před naší přídí staly bok po boku tři námořní plachetnice, za zádí dva motoráky. Vítr, který se přes noc otočil, vál od severovýchodu a tlačil nás na souseda u mola. Napřed jsem myslel, že vycouvám a použiji dvojitě založené lano na krajním záďovém pacholeti vnějšího motoráku, abych záď vytáhl proti větru, ale hrozilo, že vítr snese příď a kotva v držáku podře souseda u mola. Mezitím se balík před přídí zmenšil o krajní loď, takže jsem změnil plán. Po uvolnění všech lan kromě toho, co vedlo od pravobočního vazáku na motorák za naší zádí, jsem trošku přidal plyn, zatímco Martin záďové lano blokoval. Jeho tah způsobil, že se příď krásně vytočila i přes protivítr do volného prostoru, takže stačilo dát Martinovi povel pustit lano, abychom elegantně vyklouzli.

Měli jsme stále den k dobru, který jsem původně chtěl využít k zastávce na ostrově Anholt, ale během plavby jsme se rozhodli věnovat volný čas k pobytu v Helsingøru a v Kodani. Takže nás čekala nejdelší etapa napříč Kattegatem od severu k jihu.

Předpověď, stažená z windfinderu, byla velmi příznivá – přes den NE 10 až 12 uzlů, v noci E do 15 uzlů. Jenže odpoledne vítr přesáhl rychlost 20 uzlů a nadále sílil.Vytvořily se metrové vlny a naši loď s objemnou a širokou zádí bylo obtížné držet na kurzu. Pluli jsme jen s narefovanou hlavní plachtou, kterou jsme museli v podvečer ještě zmenšit. To už vanul čistý sever s nárazy nad 27 uzlů. Kolem desáté však zeslábl a stočil se na východ. Nicméně na tomto směru nezůstal, přetočil se na jih a znovu nabyl síly 6 °B. O ničem takovém nebyla v předpovědi řeč. Fičelo to přesně z ústí Sundu, kam jsme se museli dostat. Bylo třeba vypracovat taktiku, abychom měli nějaký postup. Pro účinnější křižování s motorem (dieselgrot) jsme zvětšili plochu hlavní plachty a volili první úsek na jihozápad, pod břeh Sjaellandu, abychom se dostali z vln, do nichž bušila příď. Zpočátku nebyla rychlost větší než 2,5 uzlu, ale jak jsme se propracovávali blíže k pobřeží, zvýšila se na 4 a pak na 5 uzlů. Ve 4:30 jsme otočili na levobok a kurzem 090 se vraceli k ústí Sundu. Vítr rychle slábl, v 6:30 jsme spustili hlavní plachtu a čistě motorovali přímo k Helsingøru.

Hamletův hrad, 2018

Uvědomil jsem si, že silný jižní vítr, který nás v noci přepadl, vznikl z rozdílu nočních teplot nad mořem a nad souší, který způsobilo vícedenní slunečné počasí. Tedy že se jednalo o obdobu katabatických větrů, které přepadají noční kotviště v Chorvatsku. V 7:40 jsme vpluli do mariny a hned ve vjezdu se začali rozhlížet po volném místě. Prakticky okamžitě na nás zamával nějaký chlapík z mola u ochranné hráze a ukázal, že vedle jeho lodě je volno. Bylo to sice hned na začátku vnějšího bazénu, ale kousek od konce mola byla budova se sociálním zázemím a nezbytným marinomatem, kde se nám nepodařilo nastavit poplatek za dvě plánované noci, ale bez problémů vypadl pásek k nalepení na přední koš a přístavní čipová karta na elektřinu a teplou vodu ve sprše.

Malý mořský vílák

Přes poledne jsme absolvovali prohlídku zámku Kronborg. Od roku 1915 zde bylo nádherné dánské Národní námořní muzeum, které jsem obdivoval v roce 1978 a 1979, avšak před lety kdosi rozhodl udělat z Kronborgu královský palác, jak jej Shakespeare představil v Hamletovi. Výsledkem je, že v chodbách a sálech zámku pobíhají herci v renesančních kostýmech a zatahují návštěvníky do rozhovorů, a protože zámek nikdy jako královské sídlo de facto nesloužil (vznikl jako opevněný bod pro výběr cla), bylo problém opatřit nějaký mobiliář, jehož chudoba bije do očí. Námořní muzeum je přemístěno asi o půl kilometru blíže ke komerčnímu přístavu do starého suchého doku. Je sice architektonicky skvěle řešeno, ale exponátů má mnohem méně než to původní v Kronborgu. Takže jsme se rozhodli se další den zde nezdržovat a v pondělí 2. července hned ráno odplout do Kodaně.

Kattegat, 2018

Pokračování příště.

Foto: Mrož



zpět na článek