MLSOTNÍK: Polívečky

U řídkých polívek je základem vývar. My – majitelé psíků to máme snadné. Kuřecí či krůtí krky, srdíčka, přední hovězí, kostra z kuřete... to vše se přemění v silný vývar a o zbytek se postará čekající slintající tlama. A zle zahlíží, když se část libového masa přesouvá zpět do hrnce a ne do misky. Kdo nemá rád mastnou polívku (třeba já), tak dá vývar vychladit a krustičku ztuhlého tuku sebere. Betka má o radost víc... Pokud je spěch, dá se sáhnout po kostce masoxu.

Další důležitou složkou je zelenina – a zde se dá kouzlit s barvou i tvarem. Někdy nakrájím na jemno (rychle uvařené, pracnější krájení), jindy zeleninu vložím téměř nekrájenou (celé minimrkvičky, nebo silná velká kolečka mrkve, petržele, pórku...) Často používám zeleninu mraženou (kupovanou, nebo vlastní nahrubo nastrouhanou směs mrkev – petržel – celer). Výběr záleží na chuti a zvyku strávníků. Někdo nerad hrášek, jiný v polívce nesnáší kukuřici, jiný tam nakrájí na jemno i kousek papriky nebo žampion.

No a čím to zahustit?... Kupované nudle u nás projdou jen v době největší nouze. Většinou je ani doma nemáme. Tady se přiznám – já nudle nedělám. Pokud chce moje polovička domácí nudle – udělá si je. A dobře. Ale většinou si pomůžu jinak.

STROUHÁNÍ – udělám velmi tuhé těsto (obsahuje jen celé vajíčko a hrubou mouku) a nastrouhám to přímo do vařící se polívky. Pokud použiji hrubé struhadlo, pak jen na čerstvou – nesušenou zavářku (sušená se vaří hrozně dlouho). Pokud použiji struhadlo jemné, pak jsou výsledkem „kudrnaté“ nudličky – ty se dají použít ihned (pak je opět strouhám rovnou nad hrncem, aby se další manipulací neslepovaly), nebo se dají nasušit do zásoby.

NOKY – vezmu vajíčko, přidám trošku oleje a vmíchám krupičku nebo hrubou mouku. Těstíčko nesmí být husté, pak by byly noky tuhé. Ochutit se nemusí, ale můžou. Bylinkami, kořením, muškátovým oříškem, zázvorem, ale třeba i taveným sýrem. Malou lžičkou je rovnou vrhám do polívky. Pokud je chci mít drobné a stejně velké, položím přes hrnec ploché hrubé struhadlo a stěrkou protlačím těsto do polívky.

KNEDLÍČKY – játrové knedlíčky se dělají v různých rodinách různé. U nás obsahují dost česneku a majoránky. Někdy i je protlačím struhadlem a vytvořím tak játrovou rýži.

JINÉ – dá se nasypat třeba zbytek vařené rýže. Nebo vhodit hrst hrubé krupice (ale pak to chce alespoň přihodit rozkvedlané vajíčko)

Mezi řídké polívky patří i česnečka. Často si na dno prázdného hrnečku připravím utřený česnek (hodně), pažitku, trošku najemno nakrájené šunky či zbytku tvrdého salámu, klepnu vajíčka a čekám, až se dovaří brambory k obědu. Pak tu vařící slanou okmínovanou bramborovou vodu naleju na ingredience (někdy i nakrájím jednu vařenou bramboru) proženu vajíčka varem a je polívka hotová. Servírujeme s opečeným chlebem či houskou.

A pak ještě jedna rychlovka – Na dně hrnce rozpustím trochu másla (s jednou kostkou masoxu je to lepší), umíchám na něm vajíčko, zahustím krupicí a zaliju vodou. Přidám zeleninu, zamíchám občas od dna a je to.

A co nesmí nikdy chybět – na závěr něco zeleného. Petrželka, pažitka, libeček... jak je libo. Konečný výtvor já dochucuji většinou Podravkou, ale to už nechám na vašich chuťových buňkách.

Určitě je řídkých polívek mnohem mnohem víc (třeba babča dělá vynikající cibulačku se sýrem a opečenou houskou), ale na běžnou potřebu to bohatě stačí.

Polívkové povídání pokračuje hustými polívkami. Všechny se pochopitelně taky na závěr přizdobí zelenými natěmi a dochucují se podle zvyklostí té které rodiny.

Nejoblíbenější hustou polívkou je u nás bramboračka. Na dno hrnce vrazím kus másla (náhražky nepoužívám) zasypu hladkou moukou a umíchám jíšku. Někdy světlou, někdy tmavší. Pak na ni naleju vodu (jen jeden špinavý hrnec :o)), zamíchám několikrát ode dna, nasypu zeleninu, pokrájené brambory, houby čerstvé či sušené a nechám vařit. Dochutím, nezapomenu na majoránku a celerovou nať.

Stejně jde udělat hustá „rejžovka“. Jenom místo brambor nasypu rýži a nepoužívám majoránku. Pozor na to, že pokud je hodně jíšky, tak rýže ještě pustí trošku škrobu a pak výsledkem místo polívky je „eintopf“. Nám to neva – i když polívka zrovna moc neteče :o)

U gulášovky se buď poctivě dusím s hovězím masem na cibuli, ale pokud spěchám, tak je jednoduší použít maso namleté. Hotový ochucený a měkký gulášek naředím vodou, přihodím zeleninu, bramboru, něco zeleného a za chvilku to je. Pokud je polívka řídká, zahustím ji hladkou moukou rozkvedlanou v trošce studené vody.

Polívky krémové vezmeme rychle – dám vařit květák nebo kedlubnu nebo brokolici nebo žampiony... Když je to měkké, rozmixuji to „mrvítkem“, zahustím hladkou moukou (rozkvedlanou ve vodě), ochutím a případně zjemním kapkou sladké smetany. Získám hladkou polívku, která je hustá podle množství mouky a barevná podle základní suroviny. Jen u té brokolicové vařím nejdřív jen její silné části a „vršky“ nechám povařit jen na poslední chvilku před rozmixováním. Výsledkem je krásně zelená barva :o) Žádná z těchto polívek se neurazí, když je přizdobíte opečenými kostičkami housky.

Povařím čočku do měkka, zahustím moukou, přidám spoustu česneku a majoránky a třeba i kousek uzeného nebo zbytek tvrdého salámu. A čočkovka je hned. Hrachovku vařím z předvařeného hrachu. Ušetřím čas a nemusím ho namáčet. Když je měkký, tak ho někdy rozmixuji do hladka, jindy ho jen trošku pomačkám. Opět zahustím hladkou moukou, opět přidám česnek a majoránku. Opečený chléb na malé kostičky nesmí chybět.

Jasně, že i hustých polívek je ještě celá řada – ale u nás se běžně nevaří. Na boršč chodíme k tetě O., kyselo mojí polovičce (já ho nemusím) vozí moje sestra a než se čistit a prát s držkama, tak si držkovku raději dám v hospodě nebo ji koupím mraženou...

Dobrou chuť