KYTKOVNÍK: Letohradský zámecký park - kandíky
K šestašedesátinám jsem si nadělil, kromě vysoce světelného objektivu, i výlet a ne ledajaký. Vyrazil jsem na kandíky do Letohradu. Městečko v podhůří Orlických hor je známé především produkty firmy OEZ, s nimiž se setká každý, kdo někdy nahazoval jistič. Já už mám všechno hotové, takže místo továrny mne zaujal zámecký park.
Na náměstí je celkem slušně dimenzované parkoviště. Majitelé průkazu ZTP to mají zdarma, ostatní po deseti Kč za každou započatou hodinu. Park je doslova coby kamenem dohodil od náměstí a volně přístupný. Cestou mineme hrob národního buditele F. L. Heka, kterého si A. Jirásek překřtil na F. L. Věka. A pak už se před námi rozprostře trávník se stromovím na horní hraně.
Zprava nás uvítají zvuky, připomínající skřehotání skřítka Alzáka v jedné z mnoha nechutných reklam v TV, ale jejich zdrojem je několik papoušků ve venkovních voliérách. Kraluje jim metrový Ara ararauna, který je slušně vychovaný a návštěvníky uctivě zdraví. O kousek dál už botanikovo oko zajásá.
Trávník zdobí hejno bílých a modrých krokusů, spousty sněženek, které už ale mají skoro doslouženo, takže najít fotogenický květ dá trochu práce. O něco výš narazíme i na bledule. Kupodivu, ačkoli se traduje, že jde v obou případech o silně vlhkomilné druhy, zde rostou v mechovitém trávníku na místech, kde vlhko rozhodně není, aniž by jim to nějak vadilo.
Šok nastane na příčné cestě. Z obou stran, ale hlavně nahoru, se rozkládá plantáž, (jiný vhodný název mne nenapadá), se stovkami kandíků, momentálně pilně kvetoucích. Rostou i na cestě, po níž proudí návštěvníci, aniž by pošlapání pociťovali jako nějakou osudovou újmu. Květy jsou hojně navštěvovány včelami, což je nejspíš příčinou hustoty populace; většina květů je opylena a vytvoří semena, která v úrodné půdě snadno klíčí.
Zatímco o řídnoucí populaci na Medníku se odborníci hádají, zda tam jsou kandíky ,,od přírody“ nebo ne, (já sám se přikláním k druhé možnosti), zde je jasno. Park i flóra v něm jsou dílem lidské ruky. Jde o klasický příklad, kdy vzácné a chráněné (dnes) rostliny, byly zavedeny do kultury a prosperují, zatímco původní lokality už zanikly. Kandíkům se zde rozhodně vymírat nechce; zásaditá půda a udržovaný trávník jim velice svědčí.
Stráň, na které rostou, má s Medníkem společné jen jedno; je nakloněna k východu, takže je slunce nasvícena max. do 12 hodin, potom se sluníčko schová do korun stromů, (pod nimi už kandíky nejsou) a následně lokalitu zastíní pokračování stráně. Opukové podloží je zásadité a drobivé, takže kořeny i hlízky mohou při klíčení snadno pronikat do půdy. Výsledkem je souvislý porost, bohatě a nádherně kvetoucí, rostliny jsou silné a zdravě vypadající a lokalita naznačuje další, i když pomalé šíření do okolí.
Tak nevím. Jak postupovat v případě kandíků, abychom o tento unikátní druh nepřišli? Na jedné straně urputná snaha o ochranu za každou cenu, dokud rostliny z lokality nezmizí úplně, na druhou stranu selský rozum, který velí pustit druh do kultury a introdukovat na co nejvíc dalších lokalit.
Každopádně je jasné, že Medník už kandíkům nesvědčí, (a na turisty bych to rozhodně nesváděl, v Letohradě rostou na cestě, kde se běžně chodí a občas je i nějaký pejsek pokropí). Řešením by bylo, vyměnit s Rumuny, kde v Banátu kandíky rostou v množství větším, než hojném, semena, nebo rostliny, kvůli zlepšení genetické diverzity a povolit vybraným zahradnickým závodům pěstování a prodej občanům.
Dalším krokem by měl být výběr dalších lokalit, podobných té Letohradské a introdukce druhu, pochopitelně za předem stanovených a přísně hlídaných podmínek.