PSI: Bohouš se představuje
Jsem strašlivý péf jménem Bohouš z Hrobských lesů a jsem drsnosrstý jezevčík. V únoru 2022 mi byly dva roky.
Malá panička mě požádala, abych o sobě něco napsal, jelikož prý je o povídání malejch pejsků zájem, tak jsem to vzal do svých tlapek.
Bohouš
Helejte, píšu tlapek, ale ve skutečnosti mám pořádný tlapy! Mám taky velkou hlavu a dlouhý krk a vůbec jsem celej velkej, proto se prý taky jmenuju Bohouš. Jako kdybych snad měl něco společného s bernardýnem. Já, kterej mám takový skvělý předky! Velká panička si dokonce myslí, že přece nejni možný, abych s takovejma mírama byl standardní jezevčík, a že nejspíš budu mít jiného tatínka, než mají moje dvě sestřičky a bratříček. To vůbec neposlouchám, todlencto, to sou sprostý pomluvy!
Doma mi říkají Bohoušku, Božíku, Božíčku, Bóžo nebo Bohouši! Potom jsem ještě Bohoušák, Třeštiprdlo, Pakojedno a někdy i Pitomio (tomu nerozumim teda). Na co vůbec neslyšim – protože kdybych slyšel, tak by bylo po zábavě – je Nekousejmitykalhoty!
Doma mám celkem slušný bydlení. Můžu si vybrat z několika pelíšků, ale nejraději ležím v rohu na gauči ve své dece. Když to jde, zaberu páníčkovi křeslo a tvářím se náramně důležitě.
Když potřebuju, můžu jít ven na zahradu, což je, skoro kdykoliv se mi zachce, protože velká panička je se mnou doma (prý je rentiér nebo co) a nechodí moc často pryč. Zahrada je můj rajón a musím být jako ostříž, abych ho uhlídal před všemi vetřelci. Nejhorší jsou ty opeřený, co si drze vybíraj k posezení právě MŮJ trávník a sedaj na MOJE stromy, nedejbože se mi smějou z keřů u sousedů. To pak letím za nimi jako blásen a musím jim pořádně vynadat, aby šli dělat to svoje do kšá!
Jednou – to jsem byl ještě malé štěndo – se mi podařilo v křoví vyčenichat a polapit malého ptáčka pípáčka. Mohla s ním být velká zábava, ale přítomný páník se po mě vrhl lvím skokem a ptáčka pípáčka mi vyrval z kušny. No neocenil jsem to, naopak cítil jsem se velmi nedoceněn. Vynahradil jsem si to zanedlouho, když páník nebyl doma. Objevil jsem na zahradě čerstvě uloveného a napůl sežraného holuba. Nádhera! Taková kořist! Asi ho tam pro mě upustil nějaký Psíbůh. Šel jsem se se svým úlovkem samozřejmě pochlubit velké a malé paničce, které byly zrovna doma.
To jste měli vidět! Nejdříve byly plonk, pak se vrhly do akce. Chtěly mi nebohého holuba vyrvat stejně jako páníček před časem malého ptáčka. Neměly na mě, neměly!! :-D Mohly mě nahánět, jak chtěly, ale nedohnaly, hehe. Pouštěl jsem hrůzu a holuba jsem jim nevydal. Nakonec jsem ho sežral i s drápkama! Ani peříčko nezbylo… Navzdory tomu, že se paničky bály, co to se mnou taková hnusota udělá, mnou holub prošel zcela bez problémů. Naopak ze mě vyšly docela pěkný bobky.
Já mám vůbec dobrý apetit. Už dvakrát jsem vyděsil páníky, když jsem sežral, co jsem neměl – eh, tedy to si mysleli oni, já byl jiného názoru. Jednou to byly velké kosti ze smaženého kapra odložené v koši v kuchyni, co zbyly po obědě. To vám tak vonělo, že jsem nemohl odolat! Ačkoliv jsem to nikdy neudělal, nadzdvihl jsem čumákem víko od koše a ukořistil velký kus páteře.
Než jsem to stihl schroupat, byl jsem přistižen! Prosmýkl jsem se rychle velké paničce pod nohama a zaplul pod postel do své skrýše. Tam na mě nemohli. Velká panička plakala, že je se mnou ámen, že si těmi špičatými kostmi určitě něco propíchnu, a přemluvila páníka, aby zavolal panu veterináři a poradil se, co mají dělat. Drvet oba páníky uklidnil, že se mi nic nestane, že to bez problémů strávím. A měl naprostou pravdu, dopadlo to stejně jako s holubem.
Podruhé jsem se stal důvodem k podobnému telefonátu, když jsem si sám nabídl z plechu odloženého na lavici kus tvarohového štrůdlu. Tedy ono nešlo ani tak o ten štrůdl, že jo, ale o ty rozinky, co dala velká panička do tvarohu. Páníci si totiž přečetli v chytré literatuře, že rozinky jsou pro pejsky moc jedovaté a i jedna rozinka může malému pejskovi ublížit. No ale já nejsem malý pejsek, jak víme, a těch rozinek bych podle drveta musel sníst celý pytlík, aby byl důvod k obavám. Páníci si tedy opět oddechli, ale další kousek štrůdlu už mi nenabídli, hamouni.
Jak je vidět, jsem pes odolný a páníci se se mnou nenudí. A doufám, že mě panička ještě někdy nechá na sebe něco vyštěkat.
Bohouš
Foto: Zuuzka. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do fotogalerie!