Moje paměť sahá ke konci šedesátých let, kdy jsme měli v chalupě nastěhované nájemníky. Určitě byli rádi, že mají vůbec kde bydlet, ale ještě radši se později odstěhovali do paneláku, kde nemuseli tahat uhlí a ohřívat vodu na kamnech. Nájem zřejmě žádný neplatili, byli to vzdálení příbuzní. Obývali tři propojené místnosti v přízemí a dělili jsme se s nimi o záchod. Babička je neměla ráda a vždycky nadávala, když jsme v síni zakopli o tříkolku jejich potomka.
Chalupa měla původně středověkou dispozici s černou kuchyní, v průběhu staletí se samozřejmě účel místností i celková dispozice mnohokrát změnily. Zůstal zachován složitý krov, který se dodnes vyskytuje v některých architektonických učebnicích.
Střecha byla původně šindelová - a to byl jeden z důvodů, proč jsme nakonec chalupu prodali. Dlouhá léta dědeček záplatoval střechu térovou lepenkou. Dokud to byly jen opravy, památkový úřad nic nenamítal. Při celkové rekonstrukci střechy by ovšem památkáři sveřepě (zcela oprávněně) trvali na šindelích - a na to jsme prostě neměli.
Ze síně se vpravo vcházelo do obytné části, která měla tři místnosti. Největší z místností měla divný strop z hobry. Kdysi dávno tam stával tkalcovský stav a strop byl o hodně výš. Jenže středověký kamenný dům se špatně vytápěl a tak byla světnice nakonec zaklopená ve výšce asi 200 cm.
Ke středověkému základu postupně přibývaly další místnosti. Tzv. dědečkův pokoj do dvora se vyznačoval tím, že byl prolezlý dřevomorkou. Dřevomorku se podařilo zlikvidovat, patrně za pomoci černé magie a hlasitého nadávání.
Dům byl částečně podsklepený, sklepy ale vznikaly zřejmě živelně. Sklep ve vstupní části sloužil k uskladnění uhlí a podle mojí maminky "Pod podlahou ve sklepě žili zvláštní hmyzi, vypadali jako obalení prachem." Další sklep pod kuchyní byl skladem brambor a jiné trvanlivé zeleniny. Jablka se uchovávala všude možně, překvapivě i v babiččině světnici, která byla vlevo od vstupu. Ta místnost velmi zvláštně voněla směsí usušených bylinek a těch jablek.
V podkroví byla jedna malá obytná místnost, kde se spalo v "kajutách" - takových budlinkách pod zkosenou stěnou. Kajuty měly dokonce i zatahovací závěsy. Na komínové stěně byla vymalovaná hlava indiánského náčelníka, protože místnost sloužila i ke schůzkám skautů. Později se kajuty vybouraly a ze zásob na půdě byla místnost vybavena opravdickými červotočivými postelemi.
Dodávky uhlí zřejmě v té době nebyly úplně ideální, pamatuju si, že děda si vyráběl vlastní brikety. Se zaplaceným uhlím obdržel nemalé procento mouru. Když se mour mírně navlhčil a nacpal do pytlíků od mléka, vznikly docela slušně hořlavé brikety. A tak jsme do kamen házeli koule ve slušivém igelitovém modro-bílém designu.
O ekologičnosti tohoto způsobu vytápění si nedělám iluze, ale jiná možnost nebyla. Do lesa pro dřevo to bylo příliš daleko - a stejně tehdy biomasu neznal nikdo. Pragmaticky bylo ověřeno, že když se do horkých kamen hodily slupky od brambor, vzniklá pára strhla saze.
Všechny instalace v domě byly prapodivné - ale z neznámých důvodů fungovaly. Z ložnice do kuchyně vedla elektrika šňůrou od žehličky skrze zeď.
Při malování jsme zjistili, že v těsné blízkosti tohoto "vedení" ze zdi trčí střenka jídelního nože. Už nebylo, koho se zeptat 8))) Můj otec elektroinženýr odmítl mít s tím cokoli společného, a tak se instalace v původní podobě zachovala až do doby, kdy jsme dům prodali.
Také vytápění nebylo zrovna podle nejmodernějších předpisů. V ložnici byla kamna, ovšem komín byl až o dvě místnosti dál. A tak roura vedla z ložnice přes světnici do kuchyně do komínové šachty. Nevyhořeli jsme, zato kolem té roury byla soustava sušáků na křížaly.
V naší chalupě bylo mnoho záhad. Za války dědeček schoval mezi šindele a trámy v krovu pistoli. Už se nikdy nenašla. A v černé kuchyni byla zazděná hliníková lžíce. Dodnes si spřádáme legendy o osudu těch věcí.
Chalupu jsme nakonec z nejrůznějších důvodů prodali městu, které slíbilo, že památkově chráněný objekt zrekonstruuje do původní podoby. A jak slíbilo, tak udělalo. A tak na Štáflově chalupě zase uvidíte šindelovou střechu a dlabané rámy oken.