Původně vyšlo na Zvířetníku (Neviditelný pes) 7. 7. 2006 Odkaz
Před domem mi zastavilo červené auto. Pomyslela jsem si, koho to sem čerti nosej v pátek večer v tomhle horku, nasadila jsem úsměv Chanel 5. a vyhlédla z okna. Z vozu se vykutálela nějaká paní: „Tutaj“ řekla někomu do auta a mě si nevšímala. Posbírala kabelku a se zdviženým obočím mě vzala na vědomí: „Tutaj!“
„Dobrý den,“ pozdravila jsem a čekala, jestli z ní vypadne nějaké upřesnění.
„Tutaj?“ opakovala dáma tázavě.
Potlačila jsem touhu říct, že netutám, a zdvořile jsem se zeptala: „Co si přejete?“
„Tutaj?“ volala dáma rozčileně a mně to v tom horku v pátek večer konečně docvaklo - ten přízvuk byl neomylně polský, dáma přijela na prázdniny do vedlejšího pensionu a dožadovala se ubytování.
„Nie,“ zavrtěla jsem hlavou a snažila se posbírat trosky své polštiny.
Anglický manžel majitelky pensionu však již spěchal ulicí a ve vousaté tváři námořníka měl omluvný úsměv: „Sorry!“
Dáma zaútočila: „Tutaj?!“ Pán rozpřáhl ruce: „Sorry!“ „…Tutaj?“ „Sorry…“ „Tutaj…?“
Zavřela jsem potichu okno.
Zaznamenala: Rpuť
Doporučuji k nahlédnutí výživnou diskusi pod původním článkem :D