Ne, normální nejsme. Protože jet se proběhnout po zimní pláži není zrovna běžný adventní výlet.
Byla třetí adventní neděle 2023. V šest ráno jsme naložili neteřku a vyrazili směr sever. Po třech hodinách jízdy jsme zastavili na parkovišti v Swiebodzinu a protáhli si nohy u nejvyšší sochy Krista na světě.
Zvláštní socha Krista Krále je relativně mladá (2010), opravdu obří – na výšku má 36 metrů, zlacená koruna je tři metry vysoká. V roce 2011 získala architektonickou anticenu za nejošklivější dílo... Kolem jsou různé výjevy z Nového zákona, křížová cesta, parková úprava. Nikde nikdo – byli jsme tam úplně sami.
No a za další tři hodiny už jsme byli u moře – v polském městečku Kolobrzeg. Hodně foukalo – ale vítr byl docela teplý. Parkování zdarma, vyhlídkové molo zdarma… protože turisti na pláže v prosinci prostě nejezdí.
Zaujal nás nejen maják, dlouhá mola, spousta racků, kavek, kormoránů… ale i socha racka Mariána. Až doma jsem zjistila, že socha má po městě ještě dvanáct dalších různých kamarádek.
Dvě hodiny jsme se toulali po pobřeží, Yoda hrabal krátery v písku, moře bylo šedivé, vlny hlučné, rackové uřvaní. Taky se podařilo nadšenému Yodovi sestřelit nepozorného páníka k zemi. Do písku, s foťákem… Chudák foťák…
Cestou zpátky jsme jeli ne po dálnici, ale pomalu jsme se toulali po silničkách kolem Odry a Nisy. Chvíli po polské, pak po německé straně. A bylo třeba protáhnout ještě jednou pořádně nohy – a tak jsme se zastavili v našem oblíbeném Mužakově.
Vodní zámek v Bad Muskaw jsme poprvé viděli za tmy – a navíc s adventní výzdobou. Labutě tiše pluly po jezeře, hvězdičky z blízkého Herrnhutu zdobily staré stromy, skoro v každém okně zámku svítil stromeček. Hezká adventní tečka za úžasným výletem. A v devět večer jsme byli doma.
Jak nakonec pravila neteř – když řeknu, že jsem byla u nejvyšší sochy Krista a pak se toulala po bílých plážích… asi si všichni budou myslet, že jste mě vzali do Ria…
Foto: Xerxovi. Podívejte se do pěkné fotogalerie!