AUSTRÁLIE: Grand Canyon.

Jako zasloužilý penzista – už 13 let nejsem zapojen v pracovním procesu a to se zde odchází do starobní penze v 65 letech – se bavím, jak to jde a neposlušné tělo dovoluje. Mimo každodenní ranní procházku bušem s naším dvanáctiletým psem, kelpím Maxem, se v poslední době zaobírám skenováním mého archívu fotografií a diapositivů.

Fotek je ještě hafo černobílých, focených Flexaretou a Werrou, později i barevných, ale ty jsou už všechny ze země klokanů. Diáčky jsou barevné všechny, jak ty, co jsem začal v roce 1963 fotit v Tatrách, až po ty od klokanů do roku 2001, kdy jsem přešel na focení pomocí digitálních udělátek.

Tedy tehdy dosti primitivní digi fotky o rozlišení 1 Mp, abych dnes fotil jen na blbafon – chytrý telefon, na rozlišení 12 Mp a na foťák 24 Mp. A to už je rozlišení o trochu vyšší, než bývalo na barevných inverzních filmech na diáky. Podle toho i fotky vypadají, ty dnešní jsou o několik tříd technicky lepší, i když by se o tom dalo diskutovat ohledně gradace a podobně, ale to by bylo na povídání o fotografování a ne o Grand kaňonu.

A tak jsem nedávno skenoval diáčky i černobílé negativy z pravěku, tedy z let 1971 a 1992, z výšlapů do našeho zdejšího Grand Canyonu. Ano, nejen v USA mají Grand Canyon, ale i v Blue Mountains, tedy v Modrých horách v Klokánii máme jeden také. Na rozdíl od gigantického kaňonu pouštního charakteru, co mají v USA, ten zdejší je podstatně menší, a v deštném pralese a tak kaňonem protéká potok Greaves a se stěn padají závoje vodopádů (mapa zde). Navíc kaňon se nachází nedaleko osady Blackheath a ta je i výše v horách, potažmo zhruba 1060 metrů nad hladinou Pacifiku, který je od kaňonu jen kolem 120 km na východ.

Tak jsem se rozhodl tento náš Grand kaňon, který jsme prošli mnohokrát, ukázat na fotkách i vám. Ano, dokonce jsme jej prolezli i s kompletní kapelou Fešáků, když tu byli na návštěvě. Ostatně na webu je fotek z kaňonu také pěkná přehršle, jak se můžete přesvědčit zde.

1974 v Grand Canyon

Nejlepší je nechat přibližovadlo na parkovišti na Neates Glenu, potom po chodníku po rovině přejít na Evansovu vyhlídku – Evans Lookout a odtud potom dolů příkrou stezkou a místy po ve skále vytesaných schůdcích až k potoku Greaves a potom dále proti jeho toku kaňonem k odbočce, která vás dovede příkrým stoupáním opět na parkoviště na Neates Glenu, kde kohoutek s tekoucí vodou přijde velice vhod. Výšlap to je nedlouhý, jen kolem 6 km, ale díky obtížnému terénu a případných odboček vezme 3 – 5 hodin, a už ho prošlo hafo lidiček. Chodník byl ve zdejší divočině zřízen již roku 1907.

V odlehlých, běžnými turisty nenavštěvovaných a těžko přístupných místech se najdou věci nejkrásnější. Jak úzký kaňon zaříznutý v pískovci do padesátimetrové hlubiny, tak raci v potoku barvy jasně modré a rudé, i když jsou nadmíru živí a neuvaření, či oprsklí water dragons – vodní agamy - Intellagama lesueurii, správný český název jsem nenašel. Tito dorůstají téměř metru celkové délky, když jsou vyplašeni, tak se potopí do tůně, kde pod vodou vydrží až 20 minut, jak jsem to jednomu stopoval, ale většinou jsou zvídaví a když si jeden sedne a jí, tak somrují žvanec. Opatrnosti však nezbývá, mají velice dobře vyvinuté ostré drápy na nohou, všech čtyřech, a ještě ostřejší náležitě vyvinutý chrup, kterým mohou uštědřit vážné kousnutí. Navíc, drápy i chrup si nečistí a tak rány jsou většinou infikované a velmi těžce se hojí.

Poprvé jsme tento kaňon celý prošli v roce 1971, kdy jsem našeho jednoročního syna Petra nesl v doma vyrobené sedačce na zádech. Naposledy jsem se v těchto končinách potuloval s návštěvou z české kotlinky v roce 2007. Postupem času jsem objevil i neoficiální odbočky z chodníku, místy stejně dost divokého, a tak na digifotkách budou i záběry z míst, kam moc lidí nezabrousí. Horní patra kaňonu jsou přístupná jen těm, kteří nejsou zcela normální a jsou ochotni lézt a nebo se i plazit místy, kam normální člověk nezabloudí ani omylem.

Fotky v albu budou mix z různých dob. Z těch oskenovaných je nejvíce barevných diáků z roku 1992. Černobílé fotky byly foceny ještě Flexaretou na filmové negativy 6x6 cm a vše doma v koupelně - fotokomoře zpracované. První jsou barevné diáčky z našeho prvního výšlapu kaňonem v roce 1971, opět doma vyvolané a zpracované. Barevné digifotky lze poznat podle jejich lepší technické kvality a je jich také nejvíce, počínaje rokem 2005.

Fotoalbum autora najdete zde:

https://hillbilly.rajce.idnes.cz/Grand_Canyon_v_Blue_Mountains_v_Klokanii_1971_-_2007./

Psáno 27-10-2019.