Z MÉHO PODKROVÍ: Tragédie Jessi Combs... a zpravodajství

Dne 27. srpna 2019 zahynula při pokusu o pozemní rychlostní rekord v oregonské poušti Alvord Desert americká závodnice a televizní hvězda Jessi Combs. Protože se o rychostní rekordy léta zajímám, dost to mnou otřáslo. Ale jak říkával major Exner, shrňme si to. Především, souboje o rekord, probíhající od 30. let především mezi Brity a Američany, bývaly světovou senzací. Úspěšné Brity očekávalo obvykle triumfální přijetí, občas doplněné i šlechtickým titulem, američtí rekordmani sklízeli slávu hollywoodských hvězd.

Potom jeden z nich, Craig Breedlove (v roce 1965 dosáhl 966 a něco km/h, nač se zdržovat desetinkami), půjčil svůj Spirit of America Sonic I, vybavený proudovým motorem GE J79 ze stíhačky F4 Phantom II, své ženě Lee, která rychlostí přes 496 km/h vytvořila první ženský rekord, čemuž byla rovněž věnována značná pozornost médií. Absolutní rekordy se posouvaly dál. Gary Gabelich 1970 s raketovým pohonem na zemní plyn, samozřejmě z důvodů reklamy, přes 1001 km/h, Richard Noble 1983 s jedním proudovým motorem Rolls Royce Avon (používaly ho už krásné Caravelly a dodnes Saab Draken) s rychlostí 1020 km/h a nakonec pilot jeho dalšího monstra s dvěma motory RR Spey (jako mají britské Phantomy nebo BAC 1-11) Andy Green překonal zvukovou bariéru a dosáhl úžasných (ač smyslu postrádajících) 1228 km/h.

Souboj Amerčanů s Brity měl navíc zajímavou stránku. Zatímco britské stroje byly vyvíjeny a vyrobeny špičkovými odborníky za použití nejmodernějších technologií, a tedy i patřičně nákladné, v USA se vždy našel někdo, kdo posvařoval v garáži pár trubek, mezi ně vmáčkl vyřazený proudový motor a šel na věc (Gabelichův Blue Flame byl spíše výjimkou).

Tak i hollywoodský stuntman a producent Hal Needham, který vytvořil úspěšnou sérii filmů o automobilových honičkách, znáte to, Burt Reynolds coby Bandit a Jackie Gleason jako přiblblý tlustý šerif za svěžího country soundtracku, se rozhodl do boje o rekord zasáhnout. Jeho projekt, sponzorovaný i Paulem Newmanem, se jmenoval Motivator, později podle sponzora navíc SMI. Konstrukci Billa Fredericka poháněl raketový motor Romantec V4 na pevné palivo okysličované tekutým peroxidem, dnes bychom řekli hybridní, a nad něj konstruktér vtipně namontoval dodatečně střelu Sidewinder, naštěstí bez hlavice. V USA tenkrát působila skvělá stuntmanka Kitty O´Neil, od dětství hluchoněmá, poloviční Indiánka bez špetky strachu. Radkin Honzák by k tomu řekl svoje.

Kitty skákala z mrakodrapů a dělala i jiné věci. Ve filmu Blues Brothers to byla právě ona, kdo převracel jedno policejní auto za druhým. Needham potřeboval peníze, tak ji posadil do svého SMI Motivatoru a Kitty lehce dosáhla rychlosti přes 825 km/h. Stala se tak nejrychlejší ženou na zemi. Údajně jela na 60 % výkonu, ale její návrh, že může okamžitě zaútočit na absolutní rekord, byl odmítnut sponzory s odůvodněním, že by bylo nevhodné, aby rekord držela žena. Kromě toho už měli rozjetou výrobu plastových figurek Needhama coby rekordmana. Ty však šly po řadě neúspěchů stejně do šrotu. Motivator byl později přestavěn na Budweiser Rocket a dosud neutichly názory, že v něm další kaskadér, Stan Barrett, jako první překonal zvukovou bariéru. Chybí ovšem jak oficiální měření, tak svědectví o sonickém třesku.

Než k dnešku. Zatímco Britové usilovně pracují na novém, opět pekelně drahém a technicky dokonalém stroji Bloodhound SSC s raketovým motorem na tuhé palivo plus proudovým motorem z Eurofighteru, který má dosáhnout rychlosti tisíc mil (na rozdíl od známé písničky ovšem za hodinu), v USA se zbláznil další garážmistr, koupil dezolátního Lockheeda F104 Starfighter a postavil z něj rekordní vozidlo. Jedná se o ohavný doutník s přimontovanými koly a 52 tisíci koňských sil. Solidní je na něm pouze lakování s motivem orla, díky němuž se jmenuje North American Eagle. Tento stroj se už od roku 2004 bezúspěšně pokoušel o slušný výsledek. Pak se ovšem objevila Jessi Combs. Pihovatá blonďatá závodnice všeumělkyně a mediální hvězda byla vítanou podporou v lovu sponzorů projektu. Když se jí v roce 2013 podařilo z tohoto monstra dostat nějakých 632 km/h, byla to veliká sláva. A média opět zazářila. SMI Motivator rekordmanky Kitty O´Neil měl totiž jen tři kola, a tak se Jessi stala „nejrychlejší ženou na čtyřech kolech“. Kdo se tím blíže nezabýval, měl jasno. Jessi je nejlepší.

North American Eagle

Další roky nepřinesly nic nového. Několik pokusů skončilo nedostatkem peněz. Steve Fossett, který koupil poslední projekt Craiga Breedlova, spadl v horách s letadlem, australský Aussie Invader, údajně rovněž schopný rychlosti 1600 km/h, zapadá prachem někde v garáži v Perthu a Severoamerický orel se motal od poruchy k poruše. Až do nešťastného 27. srpna. Jessi Combs se totiž rozhodla, že se stane nejrychlejší ženou bez ohledu na počet kol. Orel se řítil oregonskou pouští a pak se něco stalo. Ptáte se co? To nikdo neví, protože se o tom prostě mlčí.

Jessi Combs

Píšu tento povzdech osmnáctý den po katastrofě - a nikdo stále nic neví. Klidně se rozčilujte, že Rusové nepustí informace o záhadné nukleární nehodě, která se stala o pár dní dříve. Ale vysvětlete mně, proč pokus o absolutní rychostní rekord nebyl vůbec sledován. Už z 30. let máme úžasné dokumenty z rekordních jízd, včetně nehod. Dnes létají vrtulníky i nad závody amatérů. Na video točí kdekdo kdeco, navíc zadarmo. Dokážeme sledovat přistávání prvních stupňů Falconu, jako by to bylo na naší zahrádce. Všechno víme, vidíme, zaznamenáme. A sdělíme. Nebo ne? Kdo byl první na severním pólu, kdo letěl první motorovým letadlem, kdo zabil Olofa Palmeho a co na to Jan Tleskač, to už je středověk. Ale dnes? Jen jsem zíral.

Kdeže Fake News, dnes máme No News. O věcech zcela bezvýznamných, jako že zemřel Robert Mugabe, se psalo všude. O nehodě Jessi Combs nenajdete nic, anglicky ani německy, natož česky, kromě jediného článku, který převzalo asi 150 dalších médií. V něm její partner s pohnutím oznamuje tragédii ve formě nekrologu. A že její poslední twitter zní: „It may seem a little crazy to walk directly into the line of fire... those who are willing, are those who achieve great things. . . People say I’m crazy. I say thank you“. Kopie je i na Facebooku. Část novinářů ji sice zve Jessie, což je ale pouze důkaz, že nemají o věci ani ponětí, nicméně to alespoň opsali a nezkopírovali tlačítky copy / paste. Víc však ani muk.

Nedotčená je facebooková prezentace, chybí jakákoliv zmínka na jejích vlastních webových stránkách. Na stránkách Orla je alespoň fotka s datem úmrtí, víc taky nic. Na Googlu stále najdete veselé fotografie Jessi a naleštěného Eaglu. Všichni vědí a dokola omílají, že byla Jessi statečná, odvážná, sympatická. Že byla hvězdou televize. Podílela se i na známém seriálu Bořiči mýtů. Jezdila extrémní závody teréňáků. Ale co se stalo v Oregonu, nikdo dodnes neoznámil. Video, uvedené titulky jako Crash a podobně, ukazuje tenkou čáru prachu na obzoru a končí před nehodou. Je točené z ruky (maximálně opřené o střechu auta), nejspíš nějakým kompaktem, kteréžto označení platí i pro inteligenci kameramana. Z několika hodin strávených hledáním jsem získal dvě mizerné fotografie děsivého vraku a dvě informace. Podle jedné se nehoda stala po projetí měřeného úseku, protože stroj včas nezabrzdil a vjel na neupravenou poušť, druhou informací je zpráva místní policie, že hledají záznamník z jízdy, aby zjistili, zda požár vozidla (?) vznikl před nebo po nehodě.

Přátelé, nespoléhejte se, že vás zpravodajci o něčem, jak označení sugeruje, zpraví. Jen do vás nasypou propagandu. Přečtěte si úžasnou novinku, že VW změnil své logo (bez upozornění by to totiž nikdo nezaznamenal), že v Itálii sněží, že české ženy nebudou muset být -ová, těšte se na auta na baterky a užijte si radost, se kterou novináři našli člověka, který v USA (údajně) zemřel na následky kouření elektronické cigarety (on to byl joint, ale koho by to zajímalo).

Na nehodu na Alvord Desert, stejně jako na ruskou nukleární havárii, však zapomeňte. Jessi Combs, odpočívej v pokoji. A vy, zpravodajci, orientální i okcidentální, vyslyšte hlas Velkého Miloše a táhněte k čertu.