USA: Taková zvláštní soudkyně

Ketanji Brown Jacksonová je od 7. dubna 2022 nově zvolenou soudkyní Nejvyššího soudu USA. Senát Kongresu nominaci Josepha Bidena potvrdil poměrem hlasů 53 ku 47, a tak mohlo dojít na splnění Bidenova slibu, že novým představitelem nejvyšší americké spravedlnosti, bude černoška.

V senátním Výboru pro soudnictví dopadlo hlasování 11:11, tedy přesně podle stranické příslušnosti členů výboru. Jacksonová od počátku července nahradí v úřadu odstupujícího liberála Stevena Breyera (83). Poměr sil na konzervativním Nejvyšším soudu USA tak zůstává nezměněn (6:3, resp. 5:4, podle toho, zda předsedu soudu, Johna Robertse, považujete za konzervativce, či liberála).

Republikáni pro?

Na úvod bychom měli určitě zmínit republikány, kteří se v levicové aktivistce Jacksonové zhlédli natolik, že „výběrové řízení“ na nejlepšího právníka v zemi zúžili na výběr nejlepšího levicově orientovaného právníka afroamerického vzezření.Pro hlasoval senátor z Utahu, Mitt Romney, dále pak Lisa Murkowská z Aljašky a nakonec Susan Collinsová z Maine. Každý z nich měl pro svou volbu samozřejmě super pádné důvody.

Republikán Romney na své senátní prezentaci 4. dubna uvedl, že uchazečka Jacksonová je „kvalifikovaný právnička a čestná osoba“. Může si takové řeči dovolit, neboť volby Romneyho čekají až v listopadu roku 2024 a je také pravděpodobné, že vzhledem k svému věku, kandidovat už nebude.

Politická kontinuita senátora Romneyho (75) je na republikánské poměry až nevídaná – hlasoval v obou případech pro odsouzení prezidenta Donalda Trumpa a byl od počátku jeho nekonečným kritikem. Romney byl také prvním senátorem v dějinách Spojených států, který hlasoval pro odsouzení prezidenta ze své vlastní strany.

V prvním Trumpově impeachmentu za zneužití pravomoci (2019 – 2020) odůvodnil své hlasování slovy, že šlo o „možná nejhrubší a nejničivější porušení úřední přísahy, jaké si dokážu představit“. V druhém pokusu o odvolání Trumpa z ledna 2021, kde mu bylo dáváno mj. za vinu podněcování k povstání, mormon Romney řekl: „… Trump podnítil povstání proti Kongresu tím, že využil pravomoci svého úřadu, aby na 6. ledna svolal své příznivce do Washingtonu a vyzval je aby pochodovali na Kapitol během sčítání volebních hlasů …“

Senátorky Murkowská s Collinsovou jsou v podstatě podobného politického smýšlení, jako Romney a fandí inkluzivním snahám progresivistů protlačovat na důležitá místa státní správy exotické představitele různých extremistických politických proudů.

Demokratický senátor Richard Blumenthal z Connecticutu na hlasování těchto tří republikánů v otázce nominanta Jacksonové ocenil, že „celkově se republikáni chovali s velkou důstojností a respektem“. Nutno však podotknout, že Jacksonová by byla zvolena i bez hlasů těchto tří republikánů neboť demokraté byli v názoru na tuto novou adeptku na post soudce Nejvyššího soudu naprosto jednotni a spolu s hlasem viceprezidentky Kamaly Harrisové mají v Senátu Kongresu sice nejtěsnější, ale přeci jenom většinu.

Hříchy z minulosti

Vedle zřejmé levicové politické orientace, připomněli republikáni Jacksonové při jejím senátním grilování také její rozhodnutí z minulosti, když působila jako federální soudkyně Okresního soudu Spojených států pro District of Columbia (2013 – 2021) a poté u Odvolacího soudu pro obvod DC (2021 – dosud).Souběžně a výkonem soudcovské úřadu působila také jako místopředsedkyně Komise pro rozsudky (United States Sentencing Commission), což je celkem pro nás zvláštní federální instituce výkonné moci, která má za cíl sjednocovat rozsudky (zejména výši trestů v trestním řízení) federálních soudů systémem směrnic.

Komise vznikla v roce 1984 na základě tzv. Komplexního zákona o kontrole kriminality (Comprehensive Crime Control Act), což byla republikánská iniciativa reagující na neexistenci pravidel pro udílení trestů v rámci rozhodování federálních soudů. Do té doby soudci těchto soudů mohli udílet v zásadě libovolné tresty. Zákon podepsal prezident Ronald Reagan.

Sedm členů Komise jmenuje prezident na šestileté funkční období. Jacksonová v Komisi působila od února 2010 do prosince 2014.

Součástí Komplexního zákona o kontrole kriminality, byl i zákon o reformě trestů. Jak již bylo řečeno, Komise stanovuje obecná pravidla pro udílení trestů ve federálním trestním řízení. Celá, původně liberální iniciativa, si prošla devítiletou graviditou, když úplně původně šlo o návrhy, které v podstatě měly zmírnit federální tresty. V průběhu kongresového vyjednávání však došlo k transformaci a iniciativu převzala Republikánská strana. Potřeba této Komise pak vznikla pro změnu na popud liberálů, kteří tím chtěli reagovat na technologický pokrok, zejména po rozmachu platebních karet a elektronických plateb. Ve své době (1975 – 1984) měl tento balík zákonů podporu napříč Kongresem a nikdo nahlas nepřemýšlel o tom, že Komise může v budoucnu reagovat na módní trendy na straně liberálů. Ti dnes Komisi využívají k zmírňování trestů v oblasti drogových a sexuálních deliktů, které se jim nezdají tak společensky nebezpečné (útočí totiž na pro ně druhotný zájem – na lidskou důstojnost).

Dealeři na svobodu!

Funkce v Komisi byla Jacksonové ušitá na míru, v roce 2011 prohlásila, že tresty za držení a distribuci cracku, jsou příliš vysoké a snížila všem odsouzeným tresty o tři roky („protidrogové zákony jsou příliš tvrdé a zvláště nespravedlivé vůči černochům“).

Spravedlnost v podání Jacksonové přinesla propuštění dvanácti tisíc vězňů a zaplavení ulic drogovými dealery. Situace se vyhrotila poté, kdy Jacksonová na obhajobu svého záměru propustit takové množství kriminálníků najednou, prohlásila, že je úplně jedno, kdy budou tito lidé propuštěni.

Američtí právníci Jacksonové vytýkají přílišnou shovívavost v jejím rozhodování, přičemž ona sama se brání tím, že není možné nad těmito lidmi jen zlomit hůl („zamknout a zahodit klíč“) a myslet si, že je problém vyřešen. O tři roky později, v roce 2014, proto rozšířila svou „amnestii“ na další drogové trestné činy a umožnila tak předčasné propuštění dalším cca 31 tisícům zločinců, včetně těch, kteří drogový zločin spáchali se zbraní. Těch bylo propuštěno okolo sedm a půl tisíce.

Hromadné propuštění tak vysokého počtu zločinců v krátkém čase přineslo zahlcení probační služby, která se o stará o lidi přicházející z výkonu trestu. Hlavní probační úředník pro Western District of North Carolina k rozhodnutí Jacksonové prohlásil, že : „Policie tvrdě pracovala, aby tyto lidi dostala pryč, a kvůli tomu klesla kriminalita.“Tato jejich nebezpečná práce byla naprosto zbytečná, do roka věznice přivítaly 35% z těchto předčasné propuštěných a dvě třetiny z nich spáchalo násilný trestný čin, včetně vražd, znásilnění a jiných ohavností.

Amnestie se zřejmě úplnou náhodou dotkla i strýce Jacksonové, Thomase Browna (vězeň číslo 15854-004). Ten si od roku 1989 odpykával doživotní trest na Floridě, který se týkal držení kokainu a obchodování s ním. Doživotní trest si vysloužil pro trojnásobnou recidivu – potřetí byl zadržen s čtrnácti kilogramy kokainu (předtím to byl heroin a úplně poprvé 20 gramů marihuany).

Jacksonová staršího bratra jejího otce dobře znala, pohyboval se v jejím okolí od dětství, pokud tedy zrovna nebyl ve vězení. A tak nebylo nic zvláštního na tom, když Barack Obama, dva měsíce před skončením svého mandátu snížil trest i strýci Jacksonové. V roce 2017 byl pak ve svých 78 letech propuštěn a rok poté zemřel. Že za jeho propuštěním stála právě Jacksonová, pochybuje málokdo.

Problém skutečně nespočívá v propuštění jednoho vysloužilého drogového dealera nad hrobem. Jde o principiální otázky trestu. Mezi ně patří spravedlivý trest. Ten spočívá vždy v individuálním zkoumání prohřešku a udělení trestu podle obecných pravidel. A právě jen aplikace obecných pravidel, která platí pro všechny, udělají z trestního řízení spravedlivý proces se spravedlivým výsledkem. Pokud by prezident Obama zkrátil trest všem odsouzeným, kteří do roka po propuštění zemřou, pak by šlo o spravedlnost. V tomto případě šlo o nespravedlnost.

Kdy začíná život?

Republikánský senátor John Kennedy z Louisiany se 22. března zeptal při večerním slyšení Jacksonové, „kdy začíná ústavní ochrana života – kdy podle vás život začíná ?“ Jacksonovou otázka evidentně zaskočila, usmála se a odpověděla, že neví … A pak vyprávěla něco o tom, že její náboženství (?) nikdy nehrálo úlohu při jejím soudcovském rozhodování.

To je vskutku zajímavá odpověď, zvláště proto, že Jacksonová musela předpokládat, že se jí na otázky spojené s potraty budou republikáni při grilování ptát. A pokud to nepředpokládala, musí vědět (vím to i já, a to soudcem Nejvyššího soudu Spojených států být ani nemohu), že Nejvyšší soud čeká v příštím roce generační rozhodování o platnosti přelomového rozhodnutí známého jako Roe v. Wade, které v USA zlegalizovalo potrat. Ze strany senátora Kennedyho nešlo o řečnickou otázku, šlo o otázku směřující k postoji adepta na funkci soudce Nejvyššího soudu k otázkám lidského života. To přeci není banální otázka, která může u racionálně uvažující osobnosti vyloudit trapný úsměv a rozpaky. Naopak, jde o principiální status každého Američana.

Nepřiměřenou míru empatie a přehnanou shovívavost mohli Američané u Jacksonové registrovat při udílení trestů Leu Weekesovi, který v roce 2010 znásilnil svou 13-ti letou neteř. Za svůj skutek byl tehdy odsouzen k 16 měsícům s podmíněným odkladem na 4 roky.

V průběhu podmínky se však zjistilo, že úmyslně nepravdivě uvedl svou adresu pobytu. Byl tedy obžalován z porušení podmínky a soudce Jacksonová měla rozhodnout o výši jeho trestu. Žalobce navrhoval trest odnětí svobody na 24 měsíců neboť, jak tvrdil, místní komunita, včetně policie o něm vůbec nevěděla, a mohl tak vykonávat nerušeně práci v mateřské školce. Druhou přitěžující okolností pro navrhovaný vyšší trest, byla skutečnost, že součástí původně uděleného trestu, byla zvrhlíkova evidence v registru pedofilů po dobu 10 let, což se chybně uvedenou adresou pobytu zcela minulo účinkem.

Jacksonová se při stanovování výše trestu ukázala jako nenapravitelný optimista a udělila Weekesovi mimořádně nízký trest v délce 12 měsíců. Weekes se jí po propuštění odvděčil po svém – znásilnil svou švagrovou. (Té však v průběhu soudního řízení daroval 2.500 dolarů a ona svou výpověď změnila a on byl osvobozen.)

Další ukázkou ze soudcovské práce Jacksonové měly být případy s dětskou pornografií, ve kterých až nápadně často udělovala tresty ve spodní hranici sazby, či je mimořádně snížila i pod zákonnou hranici. Má jít o osm případů z doby, kdy působila, jako okresní soudkyně pro DC. Soudkyně Jacksonová udělené mimořádně nízké tresty vysvětlila, že „trestání dětské pornografie považuji za zastaralé a příliš přísné“ a řídí se vlastní analýzou trestných činů držení nebo šíření dětské pornografie.

O tom, proč a komu udělila nízké tresty spojené s dětskou pornografií se dočtete zde – tyto nechutnosti přepisovat nemohu.

Republikánský senátor Ted Cruz z Texasu jí označil za extrémistku a jeho stranickákolegyně Marsha Blackburnová z Tennessee se na Twitteru svěřila, že se mají Američané nač těšit, žesoudkyně Jacksonová „bude ústavu vykládat optikou progresivní ideologie“.

Republikán z Missouri, Josh Hawley, vystihl podstatu soudcovského přehmatu Jacksonové možná nejlépe: „Pedofilie není fikce, nebo konspirační teorie. Na internetu jsou desítky milionů obrázků dětí v situacích, ve kterých je žádný rodič nechce nikdy vidět. Jakékoliv shovívavost vůči pedofilii je zlo.“

Ale nejdále asi zašel republikánský senátor Lindsey Graham z Jižní Karolíny. Ten Jacksonovou označil za politika (ne tedy za soudce).

Poněkud tragikomicky vyzněla podpora Josepha Bidena, který chtěl, aby Nejvyšší soud byl výkladní skříní Spojených států amerických. To se mu v souvislosti s nominací Ketanji Brown Jacksonové nejspíš podařilo – vyhověl extrémní levici, a o to i přesto, že měl po ruce celou řadu skvělých i černých právníků, kteří by získali jistě více, než jen tři hlasy zrádců z řad Republikánské strany.

Převzato z webu Konzervativní noviny se souhlasem redakce.