Posbíral jsem některé čerstvé informace, které by konzumenty mého
původního sdělení (
NP,18.11.2005) mohly zajímat. Je předčasné posoudit dopad nastávajících změn v písemné zkoušce TOEFL (
Test of English as a Foreign Language), kterou v loňském roce podstoupilo 750.000 zájemců. Roste již ale počet a váha hlasů, zejména z řad pedagogů, vedoucích funkcionářů na vysokých školách a také kapitánů průmyslu naléhajících na snížení byrokratických překážek pro vstup do země. Zpřísnění, bezpečnostní ohledy, k nimž došlo po 11. září 2001, způsobily pokles přílivu zájemců - poprvé od začátku sedmdesátých let minulého století. Univerzity teď posílají do zámoří propagátory navnadit zájemce.
Dokonce i State Department začne vycházet vstříc s různými úlevami. Z nich nejzávažnější je automatické prodloužení víza k pobytu po promoci o jeden rok. Za dosavadních podmínek, graduant jakkoliv dychtící setrvat v USA či jakkoliv geniální, o jehož využití mozku se perou konkurenti se štědrou nabídkou peněz, musel ze země odjet - takový byl zákon, různě pak obcházený. Nejnovější úlevy ale nebudou platit pro každého nového bakaláře, magistra či majitele doktorského kloboučku. Vztahují se pouze na absolventy solidních vědeckých oborů (
advanced scientific technology or engineering degrees) a ne ony
"soft sciences", jak humanitní, tak
společenské či sociální vědy/pavědy.
Jiná věc: když občas prostořeký Larry Summers, rektor slovutné Harvardovy univerzity, utrousil poznámku, že dívky příliš nevynikají v matematice v porovnání k jejich jiným talentům, velký požár vzplál na mnohých pokrokových střechách. Zejména se ovšem rozvřeštěly feministky, domáhajíce se odstranění takového provokatéra, že si troufl zmínit se o každému známé samozřejmosti.
Žijeme teď v "informačním věku", vzdělání je bránou k životnímu uspěchu a děvčata vítězí nad hochy v píli, důkladnosti, schopnosti soustředění už i v mateřské školce. Na školách středního stupně (
high school) mají lepší výsledky ve všech oborech s výjimkou matematiky a fyziky, ale i tam se rozdíl zmenšuje a případně již uzavírá. Děvčata projevují větší zájem podílet se na tvorbě školních novin a o různé mimoakademické aktivity. Tento trend potvrzují data publikovaná příslušným federálním ministerstvem (
Deparment of Education).
Rozdíl nadále roste ve školách vyššího vzdělání. Stovky z nich už zaznamenávají nepoměr 60 : 40 studentského složení ve prospěch děvčat. V oborech jako veřejná správa, psychologie a pedagogika nepoměr již dosáhl 80 : 20. Až do poloviny osmdesátých let muži převažovali mezi graduanty, pak došlo k vyrovnání. V současné době situace se zřetelně změnila. V roce 2005 vyššího vzdělání s diplomem víc docílily ženy než muži, v poměru 133 : 100. Ministerstvo předvídá rostoucí pokračování této tendence, která koncem nynější dekády by dosáhla 142 : 100. Ještě větší rozdíl je mezi černochy - již teď už to je 200 : 100, s předpokládaným neblahým dopadem v jejich řadách.
Mudrcové dumají, proč tomu tak. Mezi důvody se též slyší tzv. "
anti-intellectual machismo". S něčím podobným jsem se setkal v Mikronésii,ve Východních Karolinách na ostrově Truk, kde si mi učitelky stěžovaly, jak místní hoši, v okamžiku, kdy je holky pilňáčkové přetrumfly - a tím urazily jejich mužskou důstojnost -, ti uražení vesměs vzdali další úsilí, na školu se vykašlali a podle toho výsledky vypadaly. Mezi americkými černochy se též vyskytuje destruktivní sklon, ostře kritizovaný moudrými hlavami v jejich vlastních řadách, že totiž píle a vzdělání je "počínání bělošské", něco jako kolaborace, výprodej, zrada principů.
Ambicí nepříliš gramotných mládenců je snaha vyniknout ve sportu - nejspíš basketbal a americký
football . A školy s velkým zájmem ohýbají pravidla až nehorázným způsobem. Občas dojde ke zveřejnění nějakého skandálu, aniž by došlo ke zřetelné nápravě.
The New York Times v prvním sloupku na první straně svého vydání (27.11.2005) podrobně informuje o praxi na Floridě, časté líhně obrovských těch fotbalistů. Existují směrnice organizace s písmeny N.C.A.A.(
National Collegiate Athletic Association), vyžadující, aby absolvent střední školy (té
high school) končil se známkovým průměrem 2,75 (z maximálně možných 4,00), a tak kvalifikoval na přijetí na univerzitu a na získání stipendia. Uveden je případ z Miami Killiam High School, kde talentovaný atlet Demetrice Morley propadl v několika předmětech, končil hluboce pod onou 2,75 normou. Jenže problém se snadno vyřešil zapsáním na podvodnou, neakreditovanou tzv. University High School, založenou bývalým kriminálníkem a poskytující "vzdělání" cestou korespondenční. Známkování ovšem štědré, velkorysé. Tenhle chaboučký student byl náhle okrášlen samými jedničkami, akademická kvalifikační meta tak splněna, byl přijat a stipendiem vybaven na univerzitě v Tennessee. Jeden příklad z přemnohých.
Joyce Mitchellová, autorka knihy
Winninng the Heart of the College Admission Dean čili jak oblomit srdce děkana, který rozhoduje o přijetí, dává tyto rady:
Napřed pečlivě bádat a porovnávat, až si pak vybrat kolem osmi škol jako finalistů, které by nejspíš vyhovovaly.
Neklást příliš velkou váhu na dosažený výsledek zkoušky SAT (
Scholastic Aptitude Test), na něž adresáti rovněž tak úplně nespoléhají a též se zajímají o mimoakademickou činnost a záliby. Přitom kritéria se mohou lišit od instituce k instituci.
Žadatel(ka) nechť značně zdůrazňuje tyto své extra výkony a zásluhy.
Otázka peněz je důležitá, ale není ta nejdůležitější. Mnohé z nejdražších škol též mohou poskytnout i značnou finanční podporu.
Hodně záleží na prostředí kampusu. Proto je záhodno se tam vypravit, místo si odhlédnout, s tamějšími studenty si promluvit. Přijet tam tedy nikoliv o prázdninách, ale v době, kdy škola je v plném proudu.
Nepodceňovat rozsah, velikost instituce. Malý kampus sice poskytuje pocit intimity, kde se nový příchozí necítí ztracen, ale má to své nevýhody, například v omezeném vybavení knihoven, učeben, laboratoří.
Někdo dá přednost kampusu - nerušené oáze někde v lahodné přírodě, kdežto jiný zájemce by se z takové lahody zbláznil, být bez možnosti okamžitého dotyku s pulsem a třeba i vřavou velkoměsta.
Rovněž nelze podcenit vzdálenost od domova. Jiná je situace v případě stomílové či tisícimílové dálky.
Ještě bych dodal, že k mání jsou svazky se seznamy tisíce škol a jejich bedlivým hodnocením podle všemožných ukazatelů - včetně veledůležitého kritéria, totiž procenta
úspěšných žadatelů. U těch nejprestižnějších škol je procento minimální, uspěje jen jeden z deseti či dvaceti, takže příliš průměrný student ať se nepokouší.
Kromě instruktážních fasciklů, prospěšné je vyzpovídat bývalé absolventy, od nich se dozvědět případné plusy a minusy.
V českých hlavách téměř dominuje přesvědčení, že kvalitní vzdělání je jen pro bohaté. Věru, není tomu tak. Jak už jsem tvrdil v předchozím článku, za víc než třicet let pedagogické činnosti na americké univerzitě jsem se nesetkal s případem, že by student musel studií zanechat z převážně či dokonce výlučně finančních důvodů. Jestliže se nesežene stipendium nebo aspoň finanční úleva, vždy je příležitost k získání půjčky, která se po studiích splatí. Největší prestiži se v Americe těší tzv.
Ivy League Schools - "břečťanová liga", předpokládám, aniž bych na to ale vsadil krk, že takto je pojmenovaná podle zeleně, plazící se po zdích, na Ameriku starobylých. Těch škol je sedm: Harvard, Yale, Princeton, Columbia, Cornell, Brown a University of Pennsylvania..
Mám to z domova nedaleko na Cornell, učiliště zdobené několika významnými laureáty Nobelovy ceny (a také českým hudebním skladatelem Karlem Husou), na březích jezera Cayuga, s vinicemi. (Po Kalifornii stát New York je největším producentem vína v zemi - dost k neuvěření, že ano.) Školní poplatky na Cornellu dosahují nehorázné výše. Jenže v praxi to vypadá tak, že jsou odstupňovány podle finanční situce té které rodiny. Bohatí platí plnou dávku, studenti ze středních tříd mají slevu a ti z chudých rodin zcela zadarmo.
Některý Čech by třeba projevil zájem nikoliv o vzdělání s povinností platit, ale o roli vzdělávatele pobírajícího plat. Na školách nižšího stupně je místních kádrů nedostatek, a proto nezbývá, než se rozhlížet po asistenci v zahraniční. Státy jako Florida, Kalifornie a New York tak činí, New York City už řadu let si přiváží učitele z Rakouska, Kanady, Španělska . Týdeník
Time uveřejnil (28.11.2005) reportáž o iniciativě ve státu Maryland sehnat 800 učitelů . Roční kvótu 6.000 lze z domácích zdrojů uspokojit pouhými 2.500 zájemci. Proto došlo k rozhodnutí získat pedagogickou výpomoc až z hodně vzdálených Filipín. Dotyčným se tak jejich domácí plat zmnohonásobil na 45.000 USD ročně, začali působit v metropoli Baltimore, v
inner city, centru, kde menšinové nebělošské obyvatelstvo je většinou. Filipínce okamžitě postihl onen
culture shock - šok způsobený nekulturním chování svěřenců, nezvyklých na disciplinu, na respekt vůči učitelům, komukoliv staršímu. "Jsou příliš hlasití, zastrašují, ačkoliv dostávají obědy zdarma, stěžují si, že jim vláda nic nedává. To v naší zemi chudoba znamená nemít nic - žádné jídlo, nic," reagují tito na filipínské poměry luxusně honorovaní a nyní trápení učitelé.
Méně než chvalitebné počínání amerických ratolestí není omezeno jen na jednu rasu. Průzkumem mínění v roce 2002 se zjistilo, že jen 9 procent dospělých pokládá chování dětí vůči starším jako ohleduplné (
respectful). V roce 2004, v jiném průzkumu, jeden ze tří učitelů tvrdil, že vážně uvažuje se svým povoláním skoncovat. Takže dost příležitostí by tak vzešlo pro materiálně motivované Čechy s dostatečnou jazykovou znalostí a železným nervy.
Ještě abych dodal: na rozdíl od zvyklostí v našem rodném kraji, například na právnické fakultě Karlovy univerzity, neslýchávám tu o korupci, zaplatit si přijetí na kýženou školu. Víc než jednou jsem dostal telefonát od mně neznámého našince s požadavkem, abych zařídil kladné vyřízení žádosti jeho syna, dřív již odmítnutého. Na mou námitku, že něco takového tu není zvykem, že třeba neuspěl syn mého fakultního kolegy, zklamaný rodič zareagoval slovy " Jsme přece Češi!" Odpověděl jsem, že Čechem je také Milouš Jakeš a býval i Josef Urválek.
K O N E C
Neoficiální stránky Oty Ulče