Neviditelný pes

USA: Nestejná kritéria hodnocení reality a slov - 2

diskuse (20)

Máme Obamu - ó, my se máme! Dodavatel inspirace, okouzlující, uchvacující řečník (spellbinding orator), spoléhající na magnetismus hrdinného přednesu (power of heroic narrative). Jednak to vliv černošské církve a též amerického pozitivismu yes-we-can, s opakovaným důrazem na Změně (Change) a značně závislý na asistenci nápovědy (teleprompter).

Vynikající američtí rétorové devatenáctého století – Henry Clay, Daniel Webster, William Jennings – a žádný z nich se prezidentem nestal. Theodore C. Sorensen, někdejší speechwriter Johna F. Kennedyho ( a údajně i autentický autor knihy, za niž byl JFK ověnčen prestižní Pulitzerovou cenou) a nynější Obamův podporovatel, doporučuje upřímnou komunikaci od srdce k srdci, kratší a nekomplikované věty. Lincolnova Gettysburg Address, pokládaná za jeden z největších řečnických výkonů v americké historii, měla míň než 300 slov.

Slovní přednesy jako zdroj inspirace a zdařilé politické praxe se ovšem liší.

Lyndon B. Johnson nebyl zvlášť úchvatný řečník, ale znamenitý politik, schopný prosazovat zamýšlené reformy v Kongresu. Jestliže počínání kandidáta během volební kampaně bývá přirovnáváno k poezii, umění pak vládnout je pak drsná realistická proza. Peggy Noonan, někdejší Reaganův speechwriter, Obamovi vytkla jeho "tendency to dodge, obfuscate, and mislead. He grows testy when challenged" – sklony se vytáčet, mást, v omyl uvádět, a nedůtklivě, popudlivě reagovat na námitky a nesouhlas.

A zcela bez zábran lhát – schopnost postřehnutelná v přemnohých politických kruzích. Například Obama za první dva roky v prezidentském úřadě zvýšil národní dluh o mamutí obnos pěti bilionů dolarů, za pouhý jeden měsíc (únor 2011) dluh vzrostl o víc, než za celý rok 2007 v době jeho předchůdce G.W. Bushe. Což Obamovi ale nebrání v tvrzení o úspěšném zdolávání jím katastrofálně zmnoženého deficitu. Obama obvinil opoziční Republikány, že nepředložili ani jeden konstruktivní podnět ke zdolávání dluhu, opominuv jejich snahu o prosazení tzv. tort reform - zkrocení nákladných, frivolních žalob proti lékařům, k výlučnému prospěchu právnické unie (trial lawyers), štědrých přispěvatelů do Obamovy stranické pokladny. A touto tolik potřebnou reformou zkrotit lačné advokátní supy by se ušetřily stovky miliard dolarů a notně se tak pomohlo v dluzích se topícímu zdravotnímu systému v zemi.

Již v dřívějších textech jako důležité kritérion při posuzování nejen politiků jsem zdůrazňoval kvalitu lidí, jimiž se obklopují. V případě Obamy to byli i radikálové, deaktivovaní teroristé jako Bill Ayers a jeho manželka Bernadine Dohrn, a zejména, po dobu víc než dvaceti roků, jeho mentor, náhradní otec, velebný pán Jeremiah Wright, nikterak se netající svou nenávistí vůči všem bělochům světa. Například je obviňuje z genocidy černochů, z vynálezu HIV, jak takovou genocidu realizovat (a přitom i likvidovat vlastní rasové soukmenovce, již nedodáno). Wright obviňující Izrael jako "stát apartheidu", s muslimským ultrarasistou Louis Farrakhanem v roce 1984 v Libyi navštívivší hostitele Kaddáfiho, s oprávněnou reputací sponzora mezinárodního terorismu.

Významné je kriterion volby spolupracovníků, jakými se obklopuje nynější prezident státu. V Bílém domě činný právník Rashad Hussain, věk 31 roků, s pozoruhodnou kvalifikací jako tzv. hafiz - nadšenec, který se se naučil nazpamět celý Korán. Hodnocen jako Obamův blízký a jeho důvěry hodný (close and trusted) pracovník, povýšen byl to funkce velvyslance (ambassador-at-large) u Organization of the Islamic Conference (OIC), 57 členských států, s adresou v Saúdské Arábii, s agendou celosvětově prosazovat privilegovaný status islámu, zavedení globálního postihu jakýchkoli údajných provinilců a pokračující snahy o definitivní delegitimizaci státu Izraele. Každopádně, prapodivná Obamova asymetrie: vztah amerického státu k muslimům nikoliv na základě občanství, ale náboženství.

V Bílém domě nyní pracuje Mazen Asbahi, muslim aktivista z Chicaga, kolega ve výboru islámské nadace, spolu s imámem Jamalem Saidem, potřísněným podporou teroristického počínání jako tzv. unindicted co-conspirator.

Do rezortu domácí bezpečnosti, zabývající se terorismem (DHS – Department of Homeland Security), přijati kanditáti jako Arif Alikhan a v Damašku narozený Kareem Shora, oba uvedeni přívlastkem devout ("oddaný, zbožný"). Unikátní druh kvalifikace, nezmíněné u příslušníků jiné víry, že třeba by tak byl představen některý devout katolík nebo protestant.

John B. Brennan, Obamův hlavní poradce v záležitostech kontraterorismu, se omluvil muslimským studentům aktivistům (New York University, únor 2010) za přílišný dohled (surveillance) státních orgánů a nevhodnou (unhelpful) atmosféru kolem mnohých islámských charitativních organizací, nezřídka obviněných z finanční podpory teroristických aktivit.

Valerie Jarrett, Senior White House Adviser, byla slavnostním řečníkem, oslovujícím Islamic Society of North America, rovněž unidicted co-conspirator ve federálním soudním řízení proti nadaci, jejíž představitelé byli odsouzeni za transfer fondů teroristickému Hamasu.

Ve State Departmentu působí Michael Posner ve funkci Assistant Secretary of State, Bureau of Democracy, Human Rights and Labor, s oprávněnou reputací radikálního prosazovatele "otevřených hranic". Energicky se též angažoval proti zavedení bezpečnostních opatření, k nimž došlo po 11. září 2001.

Tamtéž ve funkci právního poradce působí Harold Koh, bývalý děkan právnické fakulty na univerzitě Yale. Je znám svým hodnocením vlastního státu, jemuž slouží a jím je placen, jako "osy neposlušnosti" (axis of disobedience) spolu se Severní Koreou.

- - -

Obama zrušil tradici událostí s náboženským zaměřením v Bílém domě, ale zavedl jednu takovou tradici islámskou. Islám nepřestává být zdůrazňován jako příkladné náboženství míru, a nechybí zábrany k jeho hagiografickému velebení o historickém vlivu na rozvoj Ameriky, jakož i za znamenitý přínos k rozvoji vědy a kultury všude ve světě- vzdor očividným, nepopiratelným důkazům pro každého s ochotou se s nynější globální situací aspoň trošku seznámit. Obamův projev v Kahiře, který si on cení jako jeden ze svých nejznamenitějších, mu pomáhal psát tam doprovázející Rashad Hussain, onen přeborník v memorování Koránu.

Jestliže islám je příkladným náboženstvím míru, to pak by ovšem islámský terorismus byl oxymoron, vzájemně se vylučující nonsens, jako je suchá voda, živý nebožtík nebo demokratický komunista. Nastalo mlžení, příval eufemismů, sémantického šperkování. Terorista, který v Izraeli vyhodí mateřskou školku do povětří, ovšem není, nemůže být terorista, ale toliko jakýsi militant. Z oficiální mluvy Washingtonu ledacos zmizelo: žádná již zmínka o "war on terrorism", nic o džihádu, žádný již "islamic terorism", ale pouze neurážlivé dvousloví "violent extremism".

Když 6. listopadu 2009 na texaské vojenské bázi Fort Hood muslimský psychiatr Nidal Hasan s opakovaným výkřikem Allahu Akbar, že Bůh je ten největší, se pustil do střelby a zabil třináct lidí, vzdor svému důkladnému ponoření do islámu, své elektronická komunikaci s ultrafanatikem, nenávistným velebníčkem Anwarem al-Awlaki, v USA narozeným, nyní na neznámé adrese v v Jemenu, byl oficiáně devalvován na "isolated extremist". Přispěchali sympatizující pracovníci v mediích s vysvětlováním, že střílející Hasan přece mohl být obětí "post-traumatic disorder" zaviněného jeho zkušeností na bojišti, kde se však nikdy nevyskytl. S tímtéž zvoláním Allahu Akbar ve Frankfurtu v březnu 2011 balkánský mladík Arid Uka, muslim z Kosova zastřelil dva Američany. O jeho diagnostickém vyhodnocení jako "isolated extremist" jsem se ještě nedočetl.

Tvořivě je vylepšován profil muslima s jménem Faisal Shahzad, jenž po pětiměsíčním pobytu ve Waziristanu se vrátil do New Yorku, kde na Times Square se neúspěšně pokusil odpálit bombu. Deset let ho federální policie měla na seznamu podezřelých (watch list), nicméně jiná odnož federální byrokracie ho učinila americkým občanem. Eric Holder, Obamův ministr (Attorney General), odmítl odpovědět, zda dotyčný byl motivován radikálním islámem. Různí interpreti se vyslovili. Dle Michaela Bloomberga, primátora New York City, dotyčný tak třeba jednal z popuzení nad vysokým účtem za zdravotní ošetření. Publicista Ezra Klein z vlivných novin Washington Post usoudil, že to mohlo být kvůli komplikacím s bydlením v Connecticutu.

Obamův politicky sice korektní, ale pramálo snesitelný princip oné moral equivalence se promítá v zahraničním počínání. Ve světě se prezentuje v roli onoho apologizer-in-chief, s omluvami za všemožné nectnosti Ameriky, se sklony k vřelejším stykům s rivaly své země než s přáteli, jejími spojenci. Rád bych se mýlil v předpokladu, že Obama se ještě ani jednou neobtěžoval navštívit Izrael, jedinou fungující demokracii v celé oblasti Blízkého východu. Jejímu premiérovi Netanyahovi se ve Washingtonu dostává míň něž vlídného přijetí. Porovnejme s uctivým (deferential) klaněním saúdskému králi, mohamedánským monarchům, v nemalé míře stále trčícím ve středověku.

Obama bývá přirovnáván k někdejšímu předchůdci Carterovi, jehož velvyslanec v Teheránu přirovnával Chomejniho ke Gandhimu. Carterův State Department se o fanatickém ajatolláhovi vyjadřoval jako o světci (holy man), o impeccable (bezúhonné, dokonalé) osobnosti. Obama rozhodně věnoval víc pozornosti izraelské výstavbě v Jeruzalému než výrokům iránského prezidenta o nutnosti definitivního zničení státu Izraele. Obama měl k dispozici důkaz (explosive revelation) o existenci dosud utajované produkci (uranium enrichment facility) v blízkosti města Qom. Francie a Velká Británie na něj naléhaly, aby tuto závažnou skutečnost sdělil světu, což on odmítl. (Nabízí se otázka, proč tedy evropští spojenci sami nezveřejnili – pokud ovšem měli stejný přístup k takovým důkazům.)

Obama bažící po světě bez nukleárních zbraní - tuze takto ve svém projevu v OSN zdůrazňoval. Jak je ale odvynalézt? Nicolas Sarkozy si z jeho naivity dělal dost legraci.

Pozorovatelé se shodují v názoru, že Obama ovšem miluje svou prezidentskou roli, ale není to leader - s kuráží riskovat, rozhodovat. Již získal reputaci tvora měkkého, váhavého. V létě 2009, kdy statisíce Iránců protestovaly proti podvodným prezidentským volbám, Obama mlčel. Rovněž nespěchal zřetelně, jednoznačně se vyjádřit – a zejména jednat - v reakci na počínání ohavného diktátora Kaddáfiho.

Představitel supervelmoci získal nezáviděníhodnou reputaci někoho, jemuž lze bez nepříjemných důsledků odporovat, jím dokonce i pohrdat. Dost potupného zacházení se mu dostalo například v Kodani, na kongresu ekologů zachraňovatelů planety, a to z řad čínské delegace málo významného kalibru.

- - -

Ne všichni muslimové jsou teroristé, ale téměř všichni teroristé jsou muslimové.

Ono mlžení, kamufláže, téměř univerzální neochota se vyjádřit k závažnému fenoménu, k fanatismu usilovatelů o znovunastolení světového kalifátu. Konečně se jednoznačně ozvat proti nehoráznostem požadavku závazné aplikace oné blasphemy pro veškeré lidstvo. V Koránu se aspoň stokrát opakuje výzva o povinnosti zabíjet všechny nevěrce. Kdyby islám nebyl pokládán za "náboženství", přece by muselo dojít k jeho zákazu jako rasistického, všemožně zkázonosného hnutí..

I v USA, dosud rozhodně míň postižených, zasažených než evropský kontinent, v naprosté většině mešit (75 procent – výsledek studie Frank Gaffney, Center for Security Policy) se prosazuje zavedení šárii, což znamená džihád, nesmiřitelnou intoleranci vůči jinověrcům, potupnou roli žen, aranžovaná manželství dětí, krutosti soudů, amputace, trestání smrtí stětím či ukamenováním, takovéto středověké praktiky. Avšak chamberlainovští myslitelé s docela vážnou tváří za největší nebezpečí v Americe pokládají pravicový extrémismus, útoky na kliniky věnující se potratům. (Tak jsem se 8.března 2010 dozvěděl sledováním televizní debaty.)

Nevidět fakta, ignorovat realitu, podle potřeby si ji přikrášlovat. Fanatika džihádistu, v mešitě napumpovaného nenávistným soptěním, s velebením Alláha na rtech a s prstem na kohoutku samopalu, přetvořit ho v podivínského samotáře, psychopata, jehož vražedný čin či aspoň úmysl přece nemá nic společného s islámem proslulým svou mírumilovnou tolerancí.

Obama si zaslouží zmínku nejen pro své obratné sémantické přetváření, ale i způsob, jímž splnil svůj často opakovaný předvolební závazek: slib úplné, nekvalifikované transparency (otevřenosti, upřímnosti). Ten vyřešil totálním mlčením, embargem, žádný osobní doklad, důkaz o svém předchozím životě - od rodného listu po doklady ze svých škol (Occidental College, Columbia, Harvard) – nepředložil, ač to v jeho případě jako kandidáta na nejvyšší úřad ve státě, byla jeho mandatorní povinnost. Tu on ignoroval a nikdo si netroufl o takové nehoráznosti ani pípnout.

Obdivuhodná dávka kuráže, kterou však ve svém prezidentském počínání v zahraničních záležitostech neumí nebo nemíní prosazovat.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče

zpět na článek