V kauze NSA o žádné špehování nejde. Analýza dat je nutnou součástí našich životů
Stejně jako zvířata jsou si rovna, ale některá z nich jsou si rovnější, i tajné služby jsou všechny tajné, avšak některé ještě tajnější. K těm nejtajnějším ve Spojených státech patří NSA, Národní bezpečnostní agentura, která je dnes propírána médii po celé zeměkouli. Její založení schválil osobním dopisem tehdejší prezident Harry S. Truman, přičemž onen dopis byl klasifikován jako tajný a utajený zůstal po celou jednu generaci. První oficiální zmínka o ní se objevila v seznamu vládních agentur v roce 1957.
NSA spadá pod ministerstvo obrany a sbírá a analyzuje zahraniční komunikaci. Má na starosti ochranu vládních informačních systémů a do sféry její činnosti patří vše, co je spojeno s šifrováním a lámáním šifer. To, že sleduje provoz na internetu, je skandální odhalení asi takového druhu, jako že Vatikán a jemu podřízený sbor duchovních se modlí. Má to v popisu práce, kvůli tomu vznikla a komu záleží na bezpečnosti západního světa, měl by být rád, že to dělá.
Vypukl skandál
O skandál se postaral technik CIA a NSA Edward Snowden. Vynesl informace o tom, že NSA získala povolení k analýze dat telekomunikační firmy Verizon, což je gigant s dvěma sty tisíci zaměstnanci a s obratem 110 miliard dolarů ročně. O skandál se postaral Washington Post a britský Guardian, tedy média ochotná hájit posvátné principy demokracie do posledního demokrata. Při bližším ohledání se ukázalo, že NSA nezískávala ani obsah hovorů, ani jména volajících, nýbrž se zajímala o místa, odkud se volalo, o délku konverzace a celkový čas hovorů. O špehování občanů tedy nemůže být řeči, až na to, že se z analýzy dat špehování občanů udělalo. Titulek "NSA špehuje nevinné občany" je přitažlivější než titulek "NSA analyzuje data o telefonním styku" – takový článek by žádný rozruch neudělal.
Z Edwarda Snowdena se v očích určitého typu lidí stal hrdina naší doby. Středisko CCR pro ústavní práva v USA označilo případ za šokující. Podle výzkumů veřejného mínění však osmasedmdesát procent dotázaných na činnosti NSA nic šokujícího nevidí, ale naopak ji schvaluje. Spíš je šokující přístup Edwarda Snowdena, který zradil svoji vlast krátce poté, co teroristický útok v Bostonu opravdu a reálně šokoval americkou i světovou veřejnost.
Snowden utekl do Hongkongu a odtud hlásá, že se nechtěl na sledování lidí podílet. To je samozřejmě legitimní postoj a lze ho chápat a schvalovat. Pak ovšem si měl pan Snowden rozmyslet, zdali vstoupit do služeb CIA a NSA, tedy do služeb státních institucí, které mají sledování lidí za úkol a za tím účelem byly zřízeny. Jeho přístup k věci je opovrženíhodný a on sám se řadí po bok Juliana Assange a Bradleyho Manninga, dalších vytrubovačů státních tajemství.
Všichni tito lidé se narodili a vyrůstali ve svobodných zemích a těšili se všem benefitům, které z toho vyplývají. Že mají svobodné země nepřátele, vidí každý s očima v hlavě. Až do konce 80. let to bylo komunistické impérium bojující za mír vodíkovými pumami. Bez silné obrany Západu by neváhalo je použít – a k obraně patřila i doktrína jaderného úderu, k němuž byly ozbrojené síly dopředu autorizovány i v případě, že útok nebude veden jaderně. To zachránilo Západ před rudou invazí – a kolik kvůli jadernému odstrašování bylo křiku z levicových tlampačů po obou březích Atlantiku.
Dnes se povaha hrozby změnila. Je plíživá, neviditelná, vsáklá do svobodné společnosti. Bostonští atentátníci byli slušní integrovaní chlapci, pobírající státní podporu. Škoda že žádná NSA neodposlechla spřádání jejich plánů dřív, než šli a postavili batohy s výbušninou k nohám malých dětí. Byli odhaleni díky kamerám sledujícím veřejná prostranství. I tyto kamery jsou předmětem nenávisti militantů lidských práv.
Meze svobody
Pojem "lidská práva" je tak nezřetelný, až se zdá, že je nafukovací. Už dávno se vymkl rozumnému souznění. Že je otroctví hrubý prohřešek proti základním lidským právům, snad není pochyb. Odsoudil ho už papež Evžen IV. ve 14. století. Tady asi není prostor k pochybám. Ale patří "právo na slušné bydlení" k základním lidským právům? Skandál kolem NSA se týká lidského práva na soukromí. Toto právo na soukromí by bylo jasně a nezpochybnitelně porušeno, kdyby stát občany sledoval a odposlouchával a výsledky by protiprávně zneužíval ať ve prospěch státu, nebo ve prospěch mocenských struktur a soukromníků s nimi spojených. To by samozřejmě byl zásadní a skandální přešlap zasluhující vyšetření, potrestání a systémovou nápravu, aby se nic podobného neopakovalo. V daném případě ani Snowden nedoložil, že by se něco podobného jakémukoli americkému či jinému občanovi dělo.
Stát musí telekomunikaci sledovat a analyzovat, protože je to prostředí pro nezákonnou činnost v mnoha podobách. NSA se zabývá bezpečností Spojených států. Naše policejní orgány dosáhly v poslední době pozoruhodných výsledků také díky sledování a jistě se do odposlechů dostaly i hovory občanů zcela bezúhonných. Nikdo ale nepřišel na to, jak vytipovat mezi množstvím bezúhonných občanů toho úhonného, který si sledování zaslouží – tím spíš, že o úhonnosti či bezúhonnosti může finálně rozhodnout jedině soud.
Státy nezruší sledovací praxi, protože na rozdíl od žurnalistů mají za občany odpovědnost. Naopak, je jisté, že metody sledování budou stále sofistikovanější. Zdokonaluje se rozpoznávání tváří a realizuje se analýza chování. Věřme, že už v dohledné době nebude možné jen tak někam položit batoh a odejít od něho, jako to udělali ti dva slušní čečenští chlapci, nad nimiž teď hořekuje jejich matička. No a občas kvůli těmto opatřením vypukne skandál. Vyvolaný člověkem, který měl to štěstí, že nebyl ve špatnou chvíli na špatném místě a že někdo nedal pytel s výbušninou zrovna k jeho nohám.
A ten skandál kolem NSA a její analýzy telekomunikačních dat? Skutečný skandál by měl být, kdyby se ukázalo, že to nedělá.
LN, 13.6.2013