11. září potvrdilo, že bezpečnost je nejdražší komoditou tohoto století. Zdrojem nebezpečí nejsou konvenční armády, ale rozpadající se státy, útoky proti civilnímu obyvatelstvu. Nebezpečí z rozpadlých států, masové uprchlictví, demografické změny, obchod s lidmi, drogová a zbraňová proliferace, radikalizace, kulturní a náboženská nesnášenlivost nejsou jevy zvládnutelné na národní úrovni.
Tato situace sahá do roku 1978, kdy podpisem v Camp Davidu byly ze hry o zničení Izraele vyřazeny velké arabské konvenční armády. Zmizel raison d´e^tre řady arabských států. Rok na to začala sovětská tragédie v Afghánistánu a s ní asymetrická, nízkoúrovňová válka, živená extremistickým islamismem. Spojené státy byly na začátku tohoto století doma napadeny teroristickou frakcí, nikoliv armádou jiné mocnosti.
21. století je poznamenáno rozpadem moderních států, vznikem nových obtížně definovatelných a proměnlivých entit, jakými jsou nestátní a na státech nezávislí nadnárodní aktéři či naopak regionální uskupení států a bezpečnostní organizace. Svět se dělí na konsumenty a poskytovatele bezpečnosti. Tvrdě řečeno, Evropská unie najde oprávnění své existence jen tehdy, stane-li se nejen garantem bezpečnosti svých občanů, ale také poskytovatelem bezpečnosti. Snaha zajistit trvale udržitelný mír pro válkami zmítaný kontinent byla základní motivace na počátku evropské integrace, nyní se tento cíl zdá být naplněn. Bezpečnost Evropy, ale i jejího sousedství a celého světa, je nový (dosud politiky nenalezený) smysl EU. Nová - lisabonská - smlouva EU proto potvrzuje evropskou obranou a bezpečnost jako společnou evropskou prioritu.
Rozdíl proti době moderní je zřetelný: nejde o to státy porážet a ovládat, jde o to státy obnovovat. Nikdo nepředpokládá výstavbu evropské armády, která na zemi, ve vzduchu a na moři porazí cizí mocnost, třeba Rusko. Nejde ani o konkurenci vůči NATO, se kterým EU spíše spolupracuje a měla by spolupracovat více. Cílem evropské obranné politiky je vojenskými prostředky bránit masovým útokům proti civilnímu obyvatelstvu (koncept human security) a jejich důsledkům, a to i za cenu použití síly, a posléze zajistit jeho další bezpečnost obnovou rozpadlých států a obnovou jejich bezpečnostních struktur, policie, administrativy, justice. K dnešku se tohoto nového typu obrany ujala EU ve více jak 30 misích, ve kterých slouží tisíce vojáků, policistů a civilistů, od Konga, Čadu, Palestiny, Libanonu, Arménie, Bosny až po Afghánistán.
Nemysleme si, že konflikty v těchto zemích jsou od nás vzdáleny a že se jedná pouze o jakýsi jiný druh humanitární pomoci těmto zemím. Opak je pravdou. Děláme to pro sebe, pro své bezpečí. V dnešním světě platí zákon mávnutí motýlího křídla – malá událost na jednom konci planety má bezprostřední důsledky na jejím druhém konci.
Evropa je hodně kritizována za vojenskou neschopnost, ale přitom nemá tak špatně nakročeno. V rekordně krátkém čase několika let se dostala od politických vizí k reálným evropským jednotkám. Disponuje vznikajícím velitelstvím, včetně plánovacích kapacit sdílených s NATO, konceptem bojových skupin, mezivládním rozpočtovým mechanismem ATHENA, krizovým plánováním. Vznikla obranná agentura, připravují se společná pravidla pro jednotný trh s vojenským materiálem a zadávání veřejných zakázek v oblasti obrany. Co chybí? Politické zadání pro jednotky rychlého nasazení, schopnost je udržet v krizi jako expediční sbory, nemáme komunikační a zbrojní standardy, transportní letadla a helikoptéry.
Mise EU se uskutečňují na pozvání OSN, po jednání se Spojenými státy, ale hlavně na silné vyžádání NATO. V Afghánistánu je dnes NATO v podobně svízelné situaci jako kdysi Sovětský svaz. Schopnost Evropy spolupracovat s NATO a podílet se na obnově bezpečnostního sektoru Afghánistánu jsou klíčovými předpoklady zajištění postavení poskytovatele bezpečnosti pro 21. století.
Tento článek byl napsán (ve zkrácené verzi) pro týdeník Respekt.
P.S. Během dnešního dne jsem se dozvěděla o smrti českého vojáka našich speciálních sil v Afghánistánu. Ačkoli měl být tento článek o operaci EU v Africe, je třeba si připomenout i účast našich vojáků v další operaci nového typu, akci NATO v Afghánistánu.
Vzdávám tímto čest a úctu památce našeho padlého.
Během irácké operace v roce 2003 jsem měla tu čest poznat řadu českých mužů i žen v uniformách a velmi si vážím jejich schopností, nasazení i obětavosti. Nejvyšší daň, kterou dnes zaplatil na poli cti jeden z nich, zavazuje nás všechny.
17.3.2008
Převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)
Autorka, europoslankyně za SNK-ED, je předsedkyní stálé delegace Izrael-EP