V zárodku afghánské války byl útok na člena NATO, USA, ze strany al-Káida podporované Tálibánem. Krátkodobá válka proti nim byla oprávněná, nikoliv však „demokratizační“ dvacetiletá okupace. Západ již není dobrým příkladem.
Svobodu a demokracii lze vyvážet jen vlastním dobrým příkladem. Opět se o tom přesvědčil západní svět debaklem své „demokratizační“ mise v Afghánistánu. Jeho zpočátku morálně oprávněná válka vedená za ztrestání al-Káidy a jejího ochránce – Tálibánu, se přeměnila kvůli dlouhodobé přítomnosti okupačních vojsk v jakýsi osvobozenecký konflikt, který afghánská loutková vláda bez podpory zahraničních vojsk nemohla vyhrát.
Tím západní svět dopustil pravý opak původně zdánlivě bohulibého záměru. Dopustil návrat vlády, která neuznává ani odvar svobody a demokracie, obzvláště pro některé skupiny obyvatel. Tím dopustil i expanzi autoritářské supervelmoci, Číny, která namísto posílání vojsk bude do Afghánistánu posílat investice na infrastrukturu, jak ostatně intenzivně činí jinde, například u svých hranic v Nepálu, ale třeba i v Africe.
Připomeňme, že v zárodku afghánské války byl 11. září 2001 útok na člena aliance USA (na mrakodrapy v New Yorku a na Pentagon) členy al-Káidy vedené Usámou bin Ládinem a podporované Tálibánem. Nyní si připomínáme dvacáté výročí této neblahé události. Reakce ostatních států NATO na útok na člena aliance USA měla být mnohem razantnější a mnohem intenzivnější. Místo toho za sebe nechaly bojovat tzv. Severní alianci místních sil a USA téměř samotné. Nakonec se členové NATO vložili jen do následné nesmyslné „demokratizační“ fáze vedoucí k chronickému dvacetiletému konfliktu.
Pokud by se za svého člena – USA – ostatní státy NATO opravdu reálně, rychle a hlavně krátkodobě v roce 2001 postavily, mohly mít na kontě morálně a právně ospravedlněnou (na rozdíl od misí v Iráku, Libyi a Sýrii) vítěznou válku proti al-Káidě a Tálibánu. Po takové válce by nebylo nutné zemi okupovat v zájmu konání „dobra“, tedy v jakémsi „demokratizačním“ poblouznění.
Už v té vlažné reakci většiny států NATO bylo možno vidět zárodek problémů aliance, kdy mnozí členové neplní své obranné závazky. Smysl existence NATO je od té doby dosti uměle ždímán v demokratizačních misích (neúspěšných) a v hledání nepřítele. Konkrétně v protiruské rétorice. Rusko je kvůli své komunisticko-imperiální minulosti snadným propagandistickým cílem. Ale generálové i politici států NATO by se radši měli pořádně rozhlédnout po světě a soustředit se na možná budoucí ohrožení než na minulé války. Smysl existence NATO je pohled do historie. Je iluzorní si myslet, že nedojde ke konfliktu mezi největšími „kohouty na světovém smetišti“.
Dalším důsledkem afghánského „demokratizačního“ debaklu budou nové snahy o armádu EU (o kterých se však v našich médiích jen stěží dozvíme). To je však téma na samostatnou tragédii.
---
Nedosti na tom. Situace je ještě mnohem horší. Svobodu a demokracii lze sice vyvážet jen vlastním dobrým příkladem, ale Západ - přesněji současný Západ – již takovým příkladem není. Je příkladem, ale ne dobrým, spíše odstrašujícím. Je příkladem, který netáhne ty svobodomyslné. A to ani mnohé občany států střední a východní Evropy, kteří k němu před třiceti lety vzhlíželi jako k ráji svobody a demokracie. Naopak může přitahovat lidi s autoritářskými až totalitními sklony.
Západ, který odhodí hodnoty svobody při první větší epidemii, nemůže být příkladem pro liberálně smýšlející. Policisté zaklekávající na ulici či v parku na otce provázené malými dětmi za nenošení respirátoru místo toho, aby potlačovali skutečnou kriminalitu, diskriminace neočkovaných, včetně odpírání setkání s jejím dítětem nevakcinované matce, případně vyhazovy neočkovaných z práce, to vše je již běžnou nadstavbou stádní ostrakizace, které jsou na Západě vystaveni lidé s odlišnými názory na koronavirovou epidemii. Nic pro svobodomyslné.
Naopak ideologové Tálibánu by se měli radovat z toho, jak jejich západní protějšky přebírají jejich metody a získávají skrze ně stále větší moc. Musí uznale pokyvovat hlavou, když slyší, jak v Kanadě končí na hranici v ohni ideologicky „závadné“ knihy, mezi nimi i Asterix a Tintin.
Musí tleskat i tomu, jak jsou na Západě przněny pomníky připomínající minulost a její hrdiny, případně jsou z moci úřední rovnou odstraňovány, naposledy například v Richmondu. Čím se pak v tomto ohledu liší proponenti současných západních ideologií od totalitních ideologů Tálibánu? Ti také nařizují odstraňování kulturních památek, které jim ideologicky nehrají do not, viz například zničení soch Buddhy v Bamiyanu. Jejich západní kolegové zas tlačí na odstraňování bust bílých zakladatelů či bývalých profesorů mužského pohlaví ze slavnostních sálů universit s poukazem na nutnost diverzity.
Jistě si Tálibánci i zavýsknou z toho, jak se Západ poučil z jejich ideopolicie. Už není jen jejich výsadou, i na Západě nyní kontrolují příspěvky na sociálních sítích a informační portály jisté organizace a hledají takzvané závadné příspěvky a dezinformace, které udávají. I vládní úřady jim naslouchají. Sbohem, pluralito názorů.
Pokud někdo vyjádří svůj názor i jinak, než na sociální síti, jako ten fanoušek, co nechal za letadlem nad stadionem před fotbalovým zápasem zavlát transparent „White lives matter“, tak to je důvod pro vyhazov z práce a pro zákaz provozování letů té společnosti, která na něco takového pronajala letoun. Navíc přítelkyně dotyčného, jistě strašná čarodějnice, je vyhozena z práce též. Ostatní „správní občané“ je sice za jejich „ideoprohřešky“ ještě nebijí a neupalují na hranicích, ale kdo ví, jestli něco takového již brzy nepřijde.
Z hlediska držení důsledné ideologické čistoty by možná Tálibán kvitoval s uznáním to, že cenzura zasahuje i akademickou sféru. Článek kanadského profesora s českými kořeny ve vědeckém časopise Angewandte Chemie (viz), kde jen velmi velmi mírně zpochybnil nutnost tzv. diverzity ve vědě, způsobil protestní odstoupení šestnácti členů redakční rady, vyškrtnutí dvou recenzentů, vyhazov dvou editorů, účinnou sebekritiku redakce a přijetí rázných opatření, aby se něco takového neopakovalo. Časopis zřídil příslušnou posuzovací komisi, zavedl nová pravidla pro publikování zahrnující diverzitu, rovnost a inkluzi, a zahájil tréninkový program v diverzitě, rovnosti a inkluzi pro vedení redakce. Profesor byl postaven na akademický pranýř i na své vlastní (kanadské) univerzitě.
Naopak výstavní skříni demokracie – svobodným volbám - se dnes může Tálibán již zcela otevřeně smát. Po hrátkách okolo amerických voleb v roce 2016 a náznacích, že prezidentské volby ve Francii mohl v roce 2007 ovlivnit Muamar Kaddáfí, který prý spolufinancoval předvolební kampaň Nicolase Sarkozyho, se volební pochybnosti objevily znovu v USA. Značná část obyvatel věří, že prezidentské volby v roce 2020 byly zmanipulované.
---
Tálibán musí být nadšený z toho, jak učenlivé žáky si za 20 let na Západě „vychoval“, i z toho, jak Západ za dvacet let zdegeneroval. Západ jako celek již není dobrým příkladem pro svobodomyslné. To, co Západ vedlo k prudkému odmítání Tálibánu před dvaceti lety – naprostá rozdílnost v uznávání svobody jednotlivce a plurality názorů –, již pominulo. Rozdíly se smazávají. Hlavní nakročení směrem k tomu druhému ale neučinil Tálibán, nýbrž Západ samotný. Bohužel. Pravděpodobně se dočkáme postupného smiřování s Tálibánem haleného nejspíše do frází o nemožnosti přepustit daný prostor Číně.
Převzato z blogu Strunz.blog.idnes.cz se souhlasem autora