Vy patříte od počátku k největším odpůrcům evropské ústavy a nyní Lisabonské smlouvy. Proč?
Byl jsem v obou Konventech připravujících euroústavu a po ní Lisabonskou smlouvu. Účastnil jsem se více než sta setkání, ale až poté, co jsem začal pracovat na rejstříku knihy o euroústavě a Lisabonské smlouvě, teprve potom jsem pořádně zjistil, o čem to je. Sto mítinků tedy nestačí k pochopení tak komplikovaného dokumentu. Až při studiu podrobností lze pochopit všechny implikace Lisabonské smlouvy. Název Evropská ústava se změnil na název Lisabonská smlouva, ale obsah je stejný. Lisabonská smlouva je v podstatě stará odmítnutá euroústava. Teď, když dovolíte, řeknu vám takovou jednu tragikomickou historku: Nabídnul jsem láhev velmi dobrého vína právním expertům, evropským politikům, předsedům vlád a prezidentům a daroval bych ji tomu, kdo by mi dal příklad jediného předpisu, který je součástí původní euroústavy a není součástí Lisabonské smlouvy. Do tohoto okamžiku jsem nedostal ani jeden příklad a stále vlastním tuto láhev vína. Potom jsem vyhlásil novou soutěž: Kdo mi dokáže ukázat jediný český nebo dánský zákon, který nebude dotknutý obsahem Lisabonské smlouvy, tak tomu dám jinou láhev dobrého vína. Opakuji, jediný, jediný zákon, který nebude ovlivněn působením Lisabonské smlouvy. I tato láhev vína stále zůstala v mém vlastnictví. Tohle je jedním z mnoha a mnoha důkazů, že Lisabonská smlouva rovná se euroústava a že Lisabonská smlouva bude mít dopad na každý jednotlivý aspekt lidského života každého jednotlivce v Evropské unii.
Vy jste před časem zveřejnil dopis německé kancléřky Angely Merkelové z doby německého předsednictví, který je adresován šéfům vlád členských států, ve kterém se Merkelová ptá, zdali by hlavám členských státům nevadilo prosadit stejný obsah Evropské ústavy jinou formou a s jiným názvem...
Ano, byl to šok. To byl pro nás jeden z dalších důkazů, o jak hroznou aroganci a cynismus evropských elit se v případě téměř násilného protlačování Evropské ústavy a jejího klonu, Lisabonské smlouvy jedná. Francouzi a Nizozemci euroústavu odmítli. Nevadí. Evropské elity se nezajímají o názory občanů, oni prostě mají svůj plán, jak posílit své nedemokratické pravomoci a nějaké názory občanů je nezajímají. Jedná se o podvod a skrytý státní převrat. Angela Merkelové také velmi tlačila na to, aby nový dokument nebyl ratifikován referendy, přitom je zřejmé, že v Nizozemí a Francii by ho odmítli znovu, odmítli by ho více než jistě v Británii, v České republice je také většina obyvatel proti a odmítli ho nakonec i Irové. Jenže na názory občanů se nikdo neptá, protože pan Sarkozy a paní Merkelová si o sobě asi myslí, že jsou osvícení monarchové.
Opravdu je to tak zlé?
Mám mnoho příkladů takové neskutečné arogance, ale řeknu vám ještě jeden. Na Konventu bylo přijato rozhodnutí, že žádné instituce nesmí vydat konsolidované znění Lisabonské smlouvy, proto, aby nikdo nezjistil, co tento dokument vlastně obsahuje. Forma dodatků v Lisabonské smlouvě je totiž naprosto nečitelná. Evropská ústava alespoň byla čitelná. Především Angela Merkelová velmi tlačila na to, aby se konsolidované znění nevydalo. Konsolidované znění nakonec potom navzdory odporu ze strany příznivců Lisabonské smlouvy vydala moje vlastní kancelář. Nebylo tedy vydáno oficiálními institucemi, jak by to v běžných demokraciích bylo možné. Během projednávání Lisabonské smlouvy byl změněn systém číslování smlouvy celkem čtyřikrát, aby se ve výsledném dokumentu nedokázal nikdo orientovat a abychom byli zmateni při vydání konsolidované znění. Odmítli nám také vydat převodovou tabulku, která převádí různé systémy číslování ve smlouvách, abychom nebyli schopni konsolidovanou verzi vůbec publikovat. Další věc je, že Nicolas Sarkozy po odmítnutí euroústavy sliboval během své prezidentské kampaně vytvoření malého stručného dokumentu. Nicméně Lisabonská smlouva má o sedm tisíc slov více než Evropská ústava, ale Rada rozhodla, že se musí zmenšit font písma, velikost písmen, aby dokument vypadal kratší. Tím pádem máme o 8 500 slov více, ale o 62 stránek méně. Jak to jinak nazvat než jako podvod? Smlouvu pak šéfové vlád podepsali, aniž by ji kdokoli z nich četl. A dva dny poté ji schválil maďarský parlament, aniž by měl k dispozici text smlouvy. Je to slepá víra. Nevěřím, že se toto na začátku 21. století po pádu nacistické a komunistické diktatury děje. Oni prostě asi zapomněli, kam potlačování demokratických principů a svobodné volné diskuse vede.
Dobře, toto jsou obecné formální věci týkající se průběhu ratifikace. Můžeme ale přejít k nějakým konkrétnějším příkladům toho, co vám na nové euroústavě vadí?
V Lisabonské smlouvě je mnoho a mnoho alarmujících věcí, zmíním ale pro začátek jednu věc. Lisabonská smlouva vytváří nový subjekt. Evropská unie nahrazuje Evropské společenství a má novou právní subjektivitu s novým plnohodnotným typem evropského občanství svým způsobem nadřazenému občanství národnímu. To je výrazný atribut státnosti. Evropská unie po přijetí Lisabonské smlouvy by se stala úplně novou entitou. Evropská unie se stane státem v pozici nadřazené vůči jednotlivým členským státům. Jestli zde vznikne konflikt mezi českým a evropským právem, je zde explicitně dána nadřazenost evropského práva nad právem českým, která byla dříve vyřknuta pouze v judikatuře Evropského soudního dvora a bylo by otázkou, zda by se jí národní smlouvy řídily. Nyní je tato nadřazenost dána v primárním právu a je nezpochybnitelná. To je také důvod, proč by takováto zásadní změna měla podle mě projít referendy v členských zemích. Uvnitř nového státního útvaru tedy vzniká nové evropské občanství. Toto občanství je ustaveno na principech Evropské ústavy či chcete-li Lisabonské smlouvy a na článcích Charty práv a svobod.
Jaké to může mít například na Česko republiku dopady?
Pokud máte nějaký právní problém v České republice, který vnímáte jako čistě českou záležitost, jako bytostně český problém – můžu uvést problém 47 německých občanů, kteří vznášejí vůči České republice majetkoprávní požadavky a přednesli svůj požadavek při Organizaci spojených národů – tak tento problém nebude v kompetenci České republiky a českých soudů, ale v kompetenci instituce EU, tedy Evropského soudního dvora v Lucemburku. Právníci se potom podívají do Lisabonské smlouvy, konkrétně do Charty práv EU, na to, jaký právní princip je možné aplikovat na tento případ. A naleznou tam princip rovnosti a nediskriminace všech občanů Evropské unie. A Němci požadující restituci majetku budou tvrdit, že byli Benešovými dekrety diskriminování například na principu své národnosti. Benešovy dekrety nebudou Lisabonskou smlouvou zrušeny, ale Charta práv jako součást Lisabonské smlouvy bude mít větší právní sílu než Benešovy dekrety. Český ústavněprávní expert Václav Pavlíček tvrdí, že v takovém momentu mají sudetští Němci šanci na úspěch a já tvrdím, že v takovém případě mají velkou šanci na úspěch. Česká republika nebude potom moci odmítnout rozhodnutí Evropského soudního dvora, které pro ní bude i v tomto případě právně závazné a bude muset případně majetek vydat. A nikdo, český parlament, česká vláda, český ústavní soud ani referendum s tím už nic neudělá. Jestli to je spravedlivé, nebo nespravedlivé, to já nebudu hodnotit. To je nyní ještě, když Lisabonská smlouva ještě neplatí, vaše záležitost. Ať už hodnotíte Benešovy dekrety jakkoli, musíte si uvědomit, že po přijetí Lisabonské smlouvy již rozhodování o potenciálním vrácení německého majetku nebude ve vašich rukách a důsledky si už můžete domyslet sami.
Poláci si i z obavy ohledně zabaveného německého majetku po druhé světové válce vyjednali výjimku v tom, že pro ně není závazná Charta práv. Ale co my? Jak to můžeme řešit?
Pro české politiky mám jednu jednoduchou radu. Dejte okomentovat tuto záležitost pěti nezávislým, ale opravdu nezávislým právním expertům z pěti zemí, a pokud dojdou k závěru, že zde není problém, tak je všechno OK. Ale vsadím na to klidně tu láhev dobrého vína, že tam naleznou ty problémy, na které jsem upozornil já. A pokud tam bude nějaká nejistota, mám ještě jednu radu: tuto otázku řešte na Evropské radě a navrhněte právně závazné řešení, že například žádný princip Lisabonské smlouvy nesmí být aplikován na majetkové poměry občanů EU. Tímto byste zamezili Evropskému soudnímu dvoru, aby o tom rozhodoval, a zůstalo by to jako nyní v kompetenci českých soudů. Dánsko si vymohlo podobný právně závazný protokol, který je součástí Lisabonské smlouvy. To je tedy možná cesta a jestli nemáte takovou právně závaznou garanci, potom nejistota ohledně právní závaznosti Benešových dekretů a právní nejistota u českých občanů, kteří majetek na základě dekretů získali, může pokračovat. Já jsem toto prosazoval jako obecný princip do Lisabonské smlouvy pro všechny státy, ale byl jsem jednoduše odmítnut, protože možná v tomto někdo vidí nástroj, jak něčeho dosáhnout. Ostatně i na princip nediskriminace se odvolával předseda lidovecké frakce v europarlamentu Hans-Gert Pöttering, který je znám svou podporou sudetských Němců. Tato jedna věc je důkazem toho, že Lisabonská smlouva se dotýká i takových věcí, o kterých jste si nikdy ani nedovolili uvažovat, že by se jich někdy dotýkat mohla.
Jak by taková záruka přesně vypadala? Kdo by ji poskytl?
Na summitu EU Evropské rady by představitelé členských států přijali právně závazný protokol k Lisabonské smlouvě. Žádná deklarace, která nemá právní závaznost, to nevyřeší. Ta nemusí být ratifikována a nemá žádnou hodnotu. Pouze ten právně závazný protokol. Musel by být přijat před dokončením ratifikace Lisabonské smlouvy a ratifikační proces by musel na základě tohoto protokolu proběhnout znovu všemi zeměmi. Česká republika by mohla zaujmout stanovisko, že pokud tento protokol nebude schválen a ratifikován, nedokončí ratifikaci Lisabonské smlouvy. Podobně, pokud by chtěla Evropská unie vyjednat s Iry nějaké výjimky, musely by být zakotveny v protokolu k Lisabonské smlouvě a muselo by se opakovat ratifikační kolečko. Snaha přesvědčit Iry, aby schválili Lisabonskou smlouvu jen na základě nějaké deklarace, je právním trikem, který Evropskou unii k ničemu nezavazuje. Měli byste českému premiérovi Topolánkovi sdělit, že pokud chce právní spor takového obrovského rozměru riskovat u Evropského soudního dvoru, potom může zapomenout na to, že by Evropská unie získala u občanů České republiky nějakou podporu a popularitu, právě naopak, bude velmi nepopulární. A proto opakuji, mohli byste získat tuto deklaraci, kdybyste chtěli. Není to nerealistické.
Vaše evropská politická strana EU Democrats vydala publikaci o Lisabonské smlouvě publikaci v češtině. Jaký má účel?
Česká republika je kromě Irska jednou z posledních zemí, kde může být nedemokratická Lisabonská smlouva zastavená. Konkrétně tedy ve sněmovně a především v Senátu je poměrně velká šance na její zamítnutí. Primárně bude tedy publikace distribuována českým zákonodárcům, aby věděli, o čem vůbec budou hlasovat. Víte, že například v Německu pochází 85 procent legislativy z Bruselu prostřednictvím směrnic, které musí parlament pod hrozbou sankcí schválit? Podobný poměr je i v dalších zemích. Dokážete si potom představit, kolik procent zákonů bude po schválení Lisabonské smlouvy, která se dotýká úplně všech aspektů života, pocházet z Bruselu? Budete spokojeni, když to bude 99,9 procenta? Když vám na národní úrovni zůstane třeba 0,1 procenta? O těchto věcech by čeští zákonodárci měli přemýšlet a neměli by tu smlouvu přijmout, aniž by ji četli, jako Maďaři, a aniž by si uvědomovali její implikace na demokratické fungování vašeho státu. Nakonec mohou vaši zákonodárci pomoci k záchraně demokracie v celé Evropské unii, kde nebylo občanům umožněno, aby o tomto bezprecedentním předání moci do rukou bruselských nevolených byrokratických elit hlasovali v referendech. Podle průzkumů veřejného mínění by se určitě našlo mnohem více zemí, než je Irsko, které by Lisabonskou smlouvu odmítly.
Co když nakonec bude Irsko přitlačeno smlouvu přijmout?
Plánujeme udělat volby do Evropského parlamentu ve všech zemích Evropské unie jakýmsi referendem o Lisabonské smlouvě. Pokud Evropská unie nebude respektovat irské NE, Declan Ganley pomůže spolufinancovat kampaň ve všech zemích EU.
Vy sami máte nějakou alternativu k Lisabonské smlouvě?
My jsme navrhli velice stručný, jednoduchý a pochopitelný dokument, který má 47 článků, na jehož základě by Evropská unie mohla naprosto klidně fungovat. To se ale samozřejmě nelíbí mocichtivým byrokratům a politikům, na které není v Bruselu vidět. Jim se hodí komplikované dokumenty, kterým občané nerozumí a rozumí jim pouze byrokraté a úzká vrstva politiků, protože je pak sami mohou vykládat a dává jim to do rukou obrovskou moc nad životy všech občanů členských zemí EU.
Co říkáte na reakci evropského tisku na setkání českého prezidenta Václava Klause s irským panem NE Declanem Ganleym v Irsku? Myslíte si, že s jistou nadsázkou dnes můžeme označovat odpůrce demokratického deficitu EU za evropské disidenty?
Opravdu obdivuji vašeho prezidenta, že měl odvahu přijmout pozvání na recepci od Declana Ganleyho. Na té večeři pronesl bez poznámek na papíru opravdu skvělou řeč, která dala mnoho podnětů k přemýšlení o evropské integraci. A je zajímavé, že když mluvil s Ganleym Václav Klaus, tak z toho byl velký skandál, ale když s Ganleym mluvil Nicolas Sarkozy, tak se nic nestalo a žádný skandál z toho nebyl. Skandální je naopak právě to, že je skandalizován někdo, kdo se setká s někým, kdo reprezentuje většinový názor irských občanů na Lisabonskou smlouvu. Seznam účastníků této soukromé večeře, kde byli spolu Klaus a Ganley, byl v Irsku zveřejněn v proevropském, prolisabonském irském tisku. Navíc Ganley není vůbec žádný euroskeptik, dříve podpořil Nicejskou smlouvu, ale nyní si řekl „jednoduše takto to nejde dál“, a že potřebujeme více demokratické odpovědnosti a občanské participace na vládnutí v EU, ne více centralizace moci v rukou byrokratů. Proto se postavil na odpor Lisabonské smlouvě a byl úspěšný.
Jaké další nedemokratické prvky vidíte v Lisabonské smlouvě?
V nové Unii založené Lisabonskou smlouvou budou sice existovat volby, ale ty nebudou mít téměř žádný smysl, protože prostřednictvím nich neprosadíme žádnou změnu. Bude tu nevolená evropská vláda-Komise, která bude mít monopol na vydávání zákonů, zákonů, které se budou týkat každého aspektu života jednotlivců i národů. Bude zde Rada ministrů, tedy členové exekutiv, kteří budou schvalovat legislativu. Evropský parlament bude moci podávat pozměňovací návrhy, ale konečné slovo bude mít stejně Komise a Rada, protože Evropský parlament zákony navrhovat nemůže. V EU neexistuje dělba moci, která funguje v klasických demokratických státech podle Montesquieovy klasické koncepce. Lisabonská Evropská ústava vypadá spíše jako myšlenka Machiavelliho Vladaře, protože dává moc do rukou nevoleným malým „panovníkům“. Naprosto neskutečné a nedemokratické je také to, že příští smlouvy už nebudou muset schvalovat parlamenty, protože na dalším posílení pravomocí se bude moci domluvit pouze Rada nebo Evropská rada jako zástupci exekutiv. Navíc velké státy zde budou moci velmi snadno přehlasovat státy malé. Řada nedemokratických principů je v EU již nyní, Lisabonská smlouva je petrifikuje a posiluje. Lisabonská smlouva znamená tedy ještě méně demokracie v Evropské unii.
Parlamentní zpravodaj listopad 2008
Ptal se šéfredaktor EUportal.cz a editor EUserver.cz