V neděli v Rakousku volili a kancléřem se opět stal lidovec Sebastian Kurz, sen každé tchýně a noční můra tzv. liberálů, Angely Merkelové a Bruselu. Tento muž dokázal, že konzervativní politika pro národní zájmy, pro tradiční rodinu, proti migraci a proti evropskému superstátu je možná, funguje a patří jí budoucnost.
Na rakouské a evropské politické scéně plné oportunistických a zdiskreditovaných harcovníků působí úhledný a výřečný Kurz jako mimozemšťan. Je mladý, výjimečně schopný a „kádrově“ neposkvrněný.
Jeho odpůrcům nejvíce vadí to, že je skutečně konzervativní politik. On a jeho lidovci (ÖVP) tak představují nebezpečí nejen pro domácí politické rivaly, ale i pro zahraniční hráče. Tak třeba sociálnědemokratizovaná a nepěkně nazelenalá německá CDU by vůbec nebyla zdrcena, kdyby Kurz zmizel ze scény. Stejný zájem mají i vlivná média v německy mluvícím prostoru. Ta už dávno dělají svoji vlastní politiku s cílem prosadit, kde se jen dá, do vlády Zelené a naopak vytlačit národní a konzervativní síly.
A nesmíme zapomenout také na Brusel. Kurzovo Rakousko odmítá migranty, stejně jako visegrádské země a donedávna stálo vedle Salviniho Itálie na čele protivníků merkelovské migrační politiky. Kurz kritizuje také Draghiho finanční politiku a Macronovy sny o záchraně krizových eurostátů za každou cenu.
A má Kurz také nějaké přátele? Ale ano, tam, kam se „progresivní“ síly nedívají, totiž mezi normálními lidmi. Kdyby byl rakouský kancléř volen přímo, tak by Kurz dostal 41 procent hlasů. Daleko za ním by skončil nový šéf FPÖ Norbert Hofer a předsedkyně sociální demokracie Rendi-Wagnerová, oba s 20 procenty.
Spiklenecká praxe
Letos v květnu se v Rakousku začaly dít podivné věci. A když hledáme jejich společný jmenovatel, prostě to nejpodstatnější, tak jejich cílem byla snaha zbavit se, nebo aspoň oslabit Kurze.
Jeho protivníci však proti němu nenašli nic použitelného, a tak zvolili lehčí cestu. Zautočili na jeho koaličního partnera stranu Svobodných (FPÖ). Její - dnes již bývalý - předseda Hans-Christian Strache byl vděčný cíl, na nějž zabrala profesionálně zinscenovaná intrika. Byla to špinavá hra, ale Strache není žádné neviňátko. A navíc se sám rozhodl vstřícně reagovat na finanční a jiné nabídky spiklenců. Prostě neodolal a chytil se do želez. Rozhodující schůzka byla natočena na video, které bylo teprve po dlouhých měsících zveřejněno. „Náhodou“ těsně před květnovými evropskými volbami. A tak koalice lidovců a svobodných skončila.
Těm, kteří tehdy mluvili o komplotu s cílem shodit Kurze, se předhazovalo, že vymýšlí spiklenecké teorie. Po pádu vlády začal okamžitě volební boj, který pár dní před nedělními volbami vyvrcholil dalším skandálem.
A zase byli cílem Svobodní, bývalý a možná i budoucí koaliční partner Sebestiana Kurze. Ve hře byl opět ex-předseda Strache; tentokrát šlo o podezření ze zpronevěry stranických peněz. Pořád ještě jenom spiklenecká teorie? Těžko. To je tvrdá spiklenecká praxe. A ta byla i tentokrát úspěšná. Průzkumy Svobodným předpovídaly výsledek okolo dvacet procent. Ale po nakonec skončili u šestnácti.
V posledních měsících jsme tedy v Rakousku viděli dvě pečlivě načasované a koordinované intriky. Jejich cílem byl na první pohled Kurzův koaliční partner Svobodní, ale ve skutečnosti šlo o to vyloučit pokračování vlády Svobodných a lidovců a hlavně zastavit Kurze.
Kdo s kým?
Volby vyhrali s přehledem Kurzovi lidovci, dostali 37,5 procent. Podívejme, politické strany mohou být úspěsné, když se starají o to, co si přejí obyčejní lidé. Kdysi v Rakousku všemocná a všudypřítomná sociální demokracie se ve volbách moc nepředvedla. I když si Jan Hamaček o takovém výsledku může nechat jen snít. SPÖ překonala vlastní negativní rekord 26,8 procent z roku 2013 a dostala něco přes dvacet procent.
Zelení se po propadu v minulých volbách dostali zpět do parlamentu, a to zejména díky klimatické horečce, která zachvátila zejména velkoměstskou populaci německy mluvících zemí. Zelení skončili s 13 procenty jako čtvrtí. Polepšila si i liberální strana Neos vedená Beate Meinl-Reisingerovou. V roce 2017 získala 5,3 procent a teď to vypadá na osm.
Média, která se podílela na spiknutích proti koalici lidovců a Svobodných, teď tlačí Kurze do spolupráce se Zelenými. Jenže pokud se rozhodne pro koalici se Zelenými a NEOS, nebo s jednou z těchto stran, pak jeho protivníci dosáhli svého cíle, totiž oslabit jeho samotného a jeho politické směřování. Koalice se Svobodnými by byla názorově sourodější stranou. Zelení nebo NEOS (o sociální demokracii ani nemluvě) patří na druhou stranu politického spektra než Kurz a jeho lidovci. Jejich pojetí společnosti a tudíž i postoje ke stěžejním tématům dneška se jasně rozbíhají.
Pro Kurze by koalice se Svobodnými (FPÖ) představovala i taktické výhody. Ve srovnání s tvrdostí Stracheho a zejména ministra vnitra Herberta Kickla vypadal Kurz jako sympaťák a pokrokář, přesto, že i on odmítá muslimské migranty, kvóty a Draghiho finanční politiku. Dojde-li ke koalici se Zelenými či s NEOS, ocitne najednou Kurz sám v roli zpátečníka a nelidy, který na jedné straně nebojuje dost energicky proti klimatické změně a na druhé straně je příliš tvrdý proti ubohým „uprchlíkům“ a odmítavý proti ideálům evropského sjednocení.
Tak ho budou média znázorňovat a dlouhodobě podkopávat jeho image sympaťáka. Mnohem snažší by to měl s oslabenými Svobodnými, které by mohl pod jejich novým vedením a z ještě silnější pozice než v první koalici snáze kontrolovat.
MfD, 1.10.2019
Převzato z blogu se svolením autora
Autor je nezávislý analytik, poradce a kouč