Komentáře provázející vítězství Andrzeje Dudy v polských prezidentských volbách často a správně konstatují, že další a vlastně ještě důležitější politická bitva čeká Polsko na podzim, kdy proběhnou parlamentní volby. Velká část výkonné moci totiž i v Polsku přísluší vládě, nikoliv prezidentovi.
Přesto je k výše uvedenému nutné dodat jedno ale. Termín parlamentních voleb ještě není znám, jejich vyhlášení se očekává zhruba na začátek října. Šestého září, tudíž s velkou pravděpodobností krátce před volbami, by však v Polsku mělo proběhnout referendum o tom, zda si občané přejí zavedení jednomandátových volebních obvodů pro volby do dolní parlamentní komory, Sejmu; zda si přejí zachování stávajícího způsobu financování politických stran ze státního rozpočtu a též zda souhlasí s jistou úpravou daňových zákonů. Tedy o tématech i u nás hodně diskutovaných.
Referendum inicioval krátce před druhým kolem prezidentských voleb Bronisław Komorowski a Senát, horní parlamentní komora, kterou ovládá vládní Občanská platforma, vyslovil s konáním referenda souhlas.
Ze strany Komorowského i senátorů za Občanskou platformu šlo o bezbřehý předvolební populismus, o snahu zajistit stávající hlavě státu znovuzvolení tím, že se k ní přidají voliči Pawła Kukize. Rozhněvaný rocker Kukiz skončil v prvním kole třetí se skoro 21 %, přičemž hlavní téma jeho kampaně tvořila ostrá kritika stávajících politických stran, vládních i opozičních. Kukiz portrétoval Polsko jako partitokracii, jako stát ovládaný a vysávaný oligarchiemi stranických baronů.
Praktická cesta k nápravě měla dle Kukize spočívat právě v zavedení jednomandátových volebních obvodů, tedy většinového volebního systému, který má v poněkud naivní interpretaci tohoto politického bouřliváka poskytnout daleko větší šanci osobnostem, i těm z řad politických stran.
Snaha vlichotit se do přízně Kukizova elektorátu nakonec Komorowskému nepomohla, leč z tohoto pochybného flirtu přesto vzešel plod – zmíněné referendum, jehož ústavnost i závaznost nyní navíc někteří odborníci zpochybňují. Lze ho však vnímat i jako nezamýšlenou pomstu Komorowského Kukizovi, jenž avizoval účast svého – zatím hodně neformálního – hnutí v podzimních parlamentních volbách. Teď bude muset narychlo změnit program, neboť o jeho podstatě proběhne hlasování nedlouho před nimi.
Pokud se Poláci v zářijovém referendu vysloví pro většinový systém, nadcházející volby pravděpodobně stejně ještě proběhnou dle stávajícího poměrného, ale Kukizův cíl bude víceméně splněn a lidé ztratí pádný důvod pro jeho hnutí hlasovat. Pokud většinový systém odmítnou, těžko pak opět zahoří pro někoho, kdo ho dlouhodobě prosazuje.
A pokud polští voliči zamítnou stávající financování politických stran ze státního rozpočtu, nejspíše své strany plně uvrhnou do náručí různých kmotrů či zájmových skupin v pozadí politiky. Namísto očištění politické scény nastane pravý opak. T. G. Masaryk je znám též výrokem, že rozčilení není program. Na Pawłu Kukizovi je to nyní vidět zcela plasticky.
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus