Dovolím si zareagovat na to, co zaznělo v článku Jana Bartoně nazvaném Europarlament hraje druhou ligu. Autor má nepochybně pravdu, když tvrdí, že trvalé kvóty nepovedou k ničemu dobrému. Uprchlíkům nelze vnucovat jejich azylovou destinaci, protože opačném případě sami utečou, kam chtějí. Potud souhlas, nicméně článek bohužel obsahuje řadu vyloženě nesmyslných tvrzení, které svědčí o autorově nepříliš hluboké znalosti evropské problematiky. Když už chce někdo kritizovat EU jako takovou, měl by se alespoň dostatečně dobře orientovat v evropských otázkách, a právě takovou obeznámenost v evropské problematice v článku naprosto postrádám.
Ale pěkně popořádku. Hned na samotném začátku článku se můžeme dočíst, že „poslední rozhodnutí o řešení migrace na evropské úrovni není ani řešení, natož pak celoevropské“. Poslední rozhodnutí opravdu není řešením, v tom má autor svým způsobem pravdu.Nejednalo se ale o rozhodnutí, které by mohlo cokoli změnit, nýbrž o pouhou rezoluci bez jakékoli právní závaznosti.
Žádné odkladiště politiků
Dále se ve zmíněném článku tvrdí následující: „Evropská komise a Evropský parlament jsou či mají být paralelou na vládu a parlament v každé zemi EU. Strany do nich vysílají často za-/vysloužilé politiky.“ Ano, evropské instituce mají u mnoha lidí špatnou reputaci odkladiště přesluhujících politiků, kteří už jsou doma na obtíž.
Já se ale ptám, je takové tvrzení skutečně pravdivé? Nevím, kdo je pro pana Bartoně zasloužilým či vysloužilým politikem, každopádně při pohledu na seznam českých europoslanců vidím opravdových politických veteránů naprosté minimum. Pouze dvěma z celkových 21 českých europoslanců bylo při zvolení v roce 2014 více než šedesát let a u osmi z nich tehdy nedosáhl jejich věk ani čtyřicítky. K tomu ještě dodávám, že k těm mladším a politicky méně zkušeným se počítám i já. Podrobné prostudování životopisů 751 europoslanců ze všech zemí EU a posouzení, zda se jedná o politiky zasloužilé/vysloužilé, by vydalo na samostatnou vědeckou studii. Každopádně i malý vzorek 21 českých poslanců svědčí celkem dobře o tom, že s EP coby odkladištěm politiků to ve skutečnosti nebude zas až tak horké.
Europarlament hraje v první lize
Pojďme ale dále. Evropský parlament rozhodně neplní roli věrného přikyvovače Komise, jak se zřejmě domnívá pan Bartoň, když píše, že „návrhy EK jsou předkládány ke schválení EP a ten je většinou bez problémů schválí.“ Ano, ve většině případů dá europarlament návrhům Komise zelenou, ale není pravda, že by úkolem EP bylo odkývat vše, co Komise předloží. Naopak, Komise si je nepochybně velmi dobře vědoma síly parlamentu i Rady, o níž bude ještě řeč, a snaží se proto předkládat návrhy v takové podobě, aby byly průchozí. Evropský parlament využívá své kompetence, jak nejvíce to jen jde, a schválení návrhu Komise rozhodně není možné brát jako samozřejmost.
Považuji tedy za naprostý nesmysl řadit Evropský parlament do druhé ligy. Naopak, spolu s dalšími třemi institucemi tvoří v EU „první ligu“. Autor navíc zcela opomněl zmínit, že na rozhodování o evropské legislativě se podílejí i samotné členské země, a to prostřednictvím Rady EU, která je vedle Komise a Evropského parlamentu další z „velké trojky“ hlavních evropských institucí. Samozřejmě pokud nepočítáme Evropskou radu, která pouze určuje dlouhodobější směřování EU, ale nepodílí se na samotném rozhodování o legislativě.
Proč tedy Jan Bartoň vše svádí na EP a EK? Z toho, co jsem napsal, zcela jasně plyne, že i členské země nesou odpovědnost za chod celé EU. Pokud je v EU něco špatně, tak na tom mají podíl také národní státy. Tvrzení, že „problém EP a EK je zejména v tom, že jsou to instituce zdánlivě autoritativní a reprezentační, ve skutečnosti ale s minimálním vlivem na politiku národních států“, také není pravdivé. Evropská legislativa má zcela jednoznačně nezanedbatelný vliv na tu českou. A naopak, díky Radě mají členské státy vliv na rozhodování o evropských nařízeních a směrnicích.
Na závěr můžu dodat snad jenom následující. Největší euronesmysly slýchám především od lidí, co nemají ani elementární znalosti evropské problematiky. Diskuse o EU by dávaly mnohem větší smysl, kdyby si ti největší bijci EU obstarali alespoň základní informace.
Autor je europoslanec za KDU-ČSL, člen Rozpočtového výboru Evropského parlamentu