Bašar Murad je Arab narozený ve východním Jeruzalémě. Považuje se za Araba palestinského a palestinským Arabům není neznám. Zejména mladším ročníkům: je tamní hudební hvězdou.
Zpěvák a skladatel pop music, působí také ve videoartu. Vedle toho je politickým aktivistou s vyhraněnými protiizraelským postojem. Když se 18. května 2019 konal v izraelském Tel Avivu finálový večer soutěže Eurovision Song Contest (dále jen Eurovize), zúčastnil se Murad vzdoropodniku v Betlémě v Palestinskoarabské autonomii. (Malá odbočka: Je-li Betlém součástí teritoria Palestinskoarabské autonomie dle mírových dohod z Oslo, těžko může být současně okupován Izraelem, jak si nemalá část světa stále myslí.)
Betlémský koncert – nikoli jediný, další se konaly ten večer v Haifě, Dublinu a Londýně – byl součástí akce nazvané Globalvision 2019. Organizovali ji lidé původně usilující o to, aby Eurovize 2019 byla bojkotována. Kvůli tomu, že hostitelem je Izrael, tedy z politických důvodů. To se nepodařilo, a tak radikálové propagující místo přátelství nenávist uspořádali Globalvision, neboť podle jednoho z organizátorů „Eurovize v Izraeli nemůže projít bez povšimnutí, ale potřebuje uměleckou odpověď“. (Za přídavné jméno uměleckou dosaďme politickou – a bude jasnější, o co jde.)
O protiakci informovala 19. května 2019 na svém webu televize Al Džazíra („Eurovision vs Globalvision: An artistic response“), která citovala tento názor Bašara Murada: „Eurovize je spoluviníkem zločinů izraelské okupace.“ Aby bylo jasno.
Krátce po Eurovizi 2019 spatřila světlo světa společná píseň Bašara Murada a islandské techno-punkové rockové (a také antikapitalistické, jak sama sebe označuje) kapely Hatari. Skupina reprezentovala Island na telavivském eurovizním klání, kde ve finále skončila desátá, nicméně více se „proslavila“ tím, že porušila pravidla soutěže a během vyhlašování výsledků si neodpustila antiizraelské politické gesto - její tři členové vytáhli šály s vyobrazenými vlajkami Palestinské osvobozenecké organizace (PLO) a s nápisem „Palestine“. (Evropská vysílací unie následně pokutovala islandskou národní veřejnoprávní vysílací organizaci RÚV částkou pět tisíc eur.)
Mohlo by se tedy zdát, že Bašar Murad má na území Palestinskoarabské autonomie na růžích ustláno. Není tomu tak, zdání klame. Web listu The Jerusalem Post referoval 18. června 2022 („Palestinian activists ban ‘LGBT party’ in Ramallah“) o incidentu, který zpěváka navzdory jeho oddanosti „palestinské věci“ nepříjemně postihl.
Bašar Murad má totiž smůlu. Je gay.
V pátek 17. června se měl konat v kulturním centru „Al-Mustawda3“ v Ramalláhu, hlavním městě Palestinskoarabské autonomie, Muradův koncert. Měl, ale nekonal. Stalo se totiž něco, co je ve svobodném světě sotva myslitelné. (Tedy alespoň doufám.) K místu konání přijela skupina lidí (dle The Jerusalem Postu aktivistů) v čele s Yamanem Džarrarem, synem prominentního kazatele teroristické organizace Hamas šejka Bassama Džarraha (známého svým proroctvím, že existence Izraele skončí v roce 2022). Přítomným čekajícím na hudební vystoupení Džarrar sdělil: „Je tu chlápek jménem Bašar Murad, který tady má dnes uspořádat párty. Bašar Murad je gay. Tato osoba má zakázáno tento koncert uspořádat. Nezastupuje nás ani nikoho z našich svobodných lidí. Přišli jsme, abychom vám dali zdvořile dobrou radu. Mluvíme s vámi milým způsobem. Nezkoušejte naši trpělivost. Každý, kdo se odváží poškodit naše náboženství, překročí červenou čáru.“
Všude jinde by byl takovýto „aktivista“, možná ne příliš zdvořile, vypoklonkován. Nikoli ovšem v muslimském světě. Muradovo vystoupení bylo po přednesené výhrůžce zrušeno. (A to Hamas není na Západním břehu u moci, sluší se dodat.)
The Jerusalem Post dále informuje o facebookovém příspěvku téhož Džarrara, který o něco později každému, komu snad nebyl důvod svévolného zrušení koncertu jasný, vše patřičně „politicky“ vysvětlil. S odkazem na smrt tří palestinských ozbrojenců, které izraelská armáda minulý týden zlikvidovala v Džanínu, samozvaný cenzor napsal: „Zatímco mladí muži v Džanínu obětovali své životy pro milovanou vlast, podezřelá skupina se pokusila uspořádat v Ramalláhu gay párty. Skupina mladých mužů, kterým záleží na jejich náboženství a vlasti, se vydala na místo koncertu a informovala organizátory podezřelé párty o nutnosti místo opustit a respektovat krev mučedníků.“
ZÁSADNÍ ROZDÍL
Web The Jerusalem Postu v souvislosti s výše uvedeným připomněl, že Palestinskoarabská autonomie zakázala v roce 2019 na svém území (v oblasti A dle Dohod z Oslo) členům LGBTQ komunity jakékoliv aktivity. Stalo se tak poté, co skupina Al Qaws (pro sexuální a genderovou diverzitu v palestinské společnosti) chtěla uspořádat v Nábulusu setkání svých členů.
Mluvčí policie v Autonomii Luay Zreikat tehdy vysvětlil, že LGBTQ aktivity „poškozují hodnoty a ideály palestinské společnosti“. Obvinil nejmenované „podezřelé skupiny“ z toho, že v palestinské společnosti „vytvářejí neshody a poškozují občanský mír“.
V kontrastu s tím je nutné uvést následující. Ve čtvrtek 2. června se v izraelském hlavním městě konala Jerusalem Pride Parade (pochod členů a sympatizantů komunity LGBTQ). Zúčastnilo se – odhady se různí – nejméně sedm tisíc lidí včetně vysokých politiků. Mezi nimi i šéf parlamentu Mickey Levy. V pátek 10. června hostil stejnou akci Tel Aviv, zde byl počet přítomných odhadován na 170 tisíc. Na obou akcích – a v Izraeli nikoli jediných – izraelská policie zajišťovala pořádek a bezpečnost, tak jak je to v demokratické společnosti normální a samozřejmé (nikoli že by policejní mluvčí zdůvodňoval, proč je takováto setkání nutné zakázat).
Rozdíl mezi přístupem palestinských Arabů a Izraelců k aktivitám LGBTQ je diametrálně odlišný. Přesto jsou Izraelci soustavně na pranýři, zatímco palestinské Araby politicky korektní svět soustavně všemožně rozmazluje (třeba i svojí selektivní slepotou). Co by se asi dělo, kdyby byl přístup k LGBTQ komunitě a jejím aktivitám v obou společnostech opačný?