V Nazaretu je už úplný klid, tisíce turistů, přicházejících ze všech koutů zeměkoule, brázdí ulice města. A přece, jen málo scházelo, aby se také Nazaret nestal dějištěm krvavých demonstrací a nepokojů, které mohly vyústit v jakousi náboženskou válku, jakou vyvolaly dánské karikatury o Mohamedovi.
V první březnový pátek, v době večerní mše vstoupili do nazaretského Chrámu zvěstováni tři poutníci, kteří před sebou tlačili dětský kočárek – dvě ženy a muž. Záhy vyšlo najevo, že hosté nejsou obyčejní poutníci a že v kočárku není nemluvně, nýbrž dělbuchy a menší láhve naplněné plynem, které byly ihned uvedeny do činnosti. Výbuchy samozřejmě způsobily paniku. Lidé nacházející se v chrámu většinou utekli, odvážnější se vrhli na „poutníky“. Policisté byli naštěstí blízko. Tři atentátníky nejdříve oddělili od masy lidí a pak je převlečené do policejních uniforem zadním východem odvezli na policejní stanici, tak je zachránili před lynčováním. Mezitím se před Chrámem zvěstování – jenž je jedním z nejsvatějších křesťanských objektů ve světě – shromáždil rozhořčený dav a začaly srážky mezi demonstranty a policisty. Policisté tentokrát projevili chvályhodnou zdrženlivost, takže se zranilo pouze 13 demonstrantů a policistů – všichni vyvázli s lehkými ranami – a jeden policejní vůz byl zapálen. Mohlo to dopadnout mnohem hůř.
Mezitím započal výslech atentátníků. Podle prvních předpokladů to měli být buď osadníci z židovských osad na obsazených územích, anebo pravicoví fanatici. Tento předpoklad nebyl nelogický nebo svévolný. Extremističtí osadníci chtěli zabránit likvidaci židovských osad v oblasti Gázy vyhozením do povětří svatých mešit na jeruzalemské Chrámové hoře, aby vyprovokovali náboženskou válku; před několika dny osadníci pomazali nápisy „Prorok Mohamed je svině“ zeď mešity v arabské vesnici. Takových činů a hrozeb takovými činy je spousta. Vysvitlo však, že atentátníci v Chrámu zvěstování nejsou osadníci ani nacionalističtí fanatici. Chajim a Violet Habibioví a jejich 20letá dcera Odelie chtěli pouze vzbudit pozornost, aby veřejnost podpořila jejich požadavek vrátit jim jejich dvě (pěti- a šestileté) děti, které pracovníci sociální služby předali adoptivním rodinám, protože se domnívali, že jejich rodiče jim nedokážou anebo nechtějí zajistit lidské podmínky života. A rodina Habibiových nenašla jiný způsob jak vzbudit pozornost, než spáchat atentát v Chrámu zvěstování...
Ostatně, Habibiovci už dříve vyvolali pozornost bezpečnostních orgánů. V jeruzalémské Ježíšově hrobce a později v betlémském Chrámu narození se pokusili „vzbudit pozornost veřejnosti“ podobnými činy. Ale před několika lety titíž manželé Habibiovi požádali o azyl Jásira Arafata v ramallahské Mukatě „před pronásledováním izraelských úřadů“ a strávili několik měsíců v Jerichu, na území palestinské autonomie, než se vrátili do Izraele. Proč je nezatkli už po pokusu o atentát v Jeruzalémě a v Betlémě? Mluvčí policie odmítl odpovědět na tuto otázku s poukazem na to, že o zatčení může rozhodnout pouze soud.
Na každý pád, izraelská vláda reagovala rychle a rozhodně. Ministryně zahraničí Cipi Livniová zavolala příslušnému kardinálovi ve Vatikáně a oznámila, že izraelská vláda rozhodně odsuzuje nazaretský atentát a učiní vše pro ochranu svatých míst všech náboženství. Toto oznámení přijal Vatikán s uspokojením, o to víc, že si v neděli – o šábesu - totiž žádný izraelský politik nemůže dovolit vydat veřejné prohlášení, zejména v době volební kampaně – ho potvrdil jak prezident Moše Katzav, tak také úřadující premier Ehud Olmert. Vlny rozhořčení už téměř upadly, když se nazaretští extremističtí muslimové pokusili využít příležitost a obnovit pokusy o vybudování mešity v bezprostřední blízkosti Chrámu zvěstování, mešity, která – to se rozumí samo sebou – měla být vyšší než sousední křesťanský chrám. Po protestech a zákroku Vatikánu izraelský soud nakonec rozhodl, že na místě plánované mešity bude park. Chaos vzniklý po činu manželů Habibiových posloužil několika muslimským vedoucím k tomu, aby položili modlitební koberce a zelené muslimské vlajky na místo plánované mešity. Křesťansko-muslimský konflikt tentokrát urovnali Židé: izraelská polície odstranila vlajky a koberce a obehnala pozemek ohradou.
Historka má dobrý konec: manžele Habibiovy ve vězení navštívil vedoucí františkánského kláštera v Nazaretu, otec Pierre Batista. Chajim a Violet projevili lítost a požádali o prominutí. Otec Batista prohlásil: „Jejich čin je neomluvitelný. Ale církev jim odpouští. A pokusíme se pomoct, aby dostali zpět své děti.“
V Nazeretu se obnovil klid. Tisíce turistů přijíždějí do města. Avšak celá historka svědčí o mimořádné vrtkavosti a nestálosti situace. Kdokoli – dokonce i nešťastný, téměř nepříčetný otec, anebo nevinný karikaturista – může zvrátit citlivou rovnováhu a dát průchod vášním.
Tel-Aviv