IZRAEL: Oslazené návraty k šedesátinám židovského státu
Tito chasidim vyzývají světové velmoci, aby „obnovily práva Palestinců v historické Palestině“ a cílené údery proti teroristickým uskupením v Gaze označují za „etnickou čistku". Prohlášení končí zvoláním: „Sionistický režim je zatracený! Svatá země bude navrácena Palestincům! Otázkou není ,zda´, ale ,kdy´!“
Podle zpravodajského serveru Arutz Sheva vznikla Neturei Karta v roce 1935, s cílem 
být opozicí proti vytvoření a existenci židovského státu dříve, než přijde Mesiáš. V současnosti požadují mírovou likvidaci Izraele s tím, že židovský stát může vytvořit pouze Mesiáš. V nedávné minulosti se členové Neturei Karta ve své nenávisti k sionismu nezastavili ani před spoluprací s íránským prezidentem Mahmúdem Ahmadinežádem. Delegace chasidim, vedená lžirabínem Friedmanem, se účastnila konference „Svět proti sionismu“ v Teheránu.
Za toto otevřené se postavení proti lidu Izraele odsoudili členy Neturei Karta ostatní chasidské skupiny, které Stát Izrael sice také neuznávají, ale odmítají podporovat nepřátele židovského lidu. Neexistují žádné nezávislé údaje o počtu členů Neturei Karta, ale jejich množství zřejmě nepřesahuje 5.000; většina žije v okolí Jeruzaléma a v USA.
Snižující se počet Židů ve světě vyrovnávají noví zájemci o judaismus. V Izraeli odhadují, že jejich počet činí několik milionů. Patří k nim zejména ti, kdo se označují za potomky ztracených izraelských kmenů. V Nigérii se několik milionů členů kmene Ibo se hlásí k pokolení Dan a chtějí vycestovat do Izraele. Stejně tak se děje v Jižní Africe, kde se asi 70 tisíc členů kmene Lemba se hlásí k židovství a zvláště ke kněžskému pokolení Cohenů. Uganda hlásí, že má 600 členů z pokolení, jehož jméno znamená „Žid“ a byli pro svou víru pronásledováni. Etiopie má zase 14 000 členů kmene Falašmura, kteří se označují jako „Beta Izrael“ a chtějí též do Izraele.
V Indii žije asi 7000 potomků z pokolení Manases a byli vrchním rabínem Šlomo Amarem uznáni za příslušníky judaismu. V Číně, v regionu Kaifeng, žije asi tisíc lidí, kteří sice vypadají jako Číňané, ale praktikují příkazy judaismu. Jejich kořeny sahají až do 8.století a jejich předkové přišli z Iráku a Persie. Stejně tak je to i v Portugalsku, kde na severu země žije několik desítek tisíc údajných potomků marranů.
Snad nejvíc naděje pro demografii Izraele plyne ze Španělska a hlavně z Brazílie. V Palma na Mallorce žije asi 20 000 potomků Židů, pronásledovaných v době inkvizice. Nedávno bylo zasvěceno kulturní centrum, ve kterém se přijímají ortodoxní konvertité. V Brazílii je to asi milion potomků, vyhnaných ze Španělska a Portugalska v 15.st. Také oni chtějí vycestovat do židovského státu...
Oficiální statistiky ukazují, že alíja (židovské přistěhovalectví do Izraele) je na 18ročním minimu. V roce 2007 do Izraele přišlo 19.700 olim (nových přistěhovalců) z více než 100 zemí. Třetina (6.445) olim přišla ze zemí bývalého Sovětského svazu, 19 % (3.607) z Etiopie, 15 % (2.957) ze Severní Ameriky, 14 % (2.659) z Francie, 8 % z Latinské Ameriky a 3 % z Velké Británie a dalších zemí západní Evropy. 
Ministr financí Ronnie Bar-On a ministr absorpce přistěhovalců Jákov Edri proto oznámili nové návrhy na zavedení daňových výhod a škrtů pro nové přistěhovalce (olim) a návraty ,ztracených synů Izraele´. Změny mají při příležitosti 60. výročí vzniku novodobého izraelského státu přilákat k přistěhování do židovského státu další v cizině žijící Židy.
Reforma, jež zahrnuje sérii výjimek z placení daně z příjmů, vydělaných v zahraničí, byla navržena ministerstvem absorpce a Daňovou správou jako součást kampaně „Návrat domů k šedesátinám Izraele“, která je zaměřena především na Izraelce a další Židy žijící v diaspoře. Mezi daňovými výhodami, nabízenými novým přistěhovalcům, včetně izraelských navrátilců, je úplné osvobození od daní z příjmů vydělaných v zahraničí za dobu 10 let.
Osvobození zahrnuje zahraniční příjmy, včetně kapitálových výnosů, odměn, příjmů z prodeje nebo pronájmu nemovitostí a další. V případě přistěhovalých miliardářů by se osvobození vztahovalo i na další příjmy, pokud se bohatí olim rozhodnou investovat v oblastech mimo hlavní izraelská města. Ministr financí řekl, že daňové reformy pro nové přistěhovalce a vracející se občany pomohou zvrátit odliv mozků, posílit izraelskou ekonomiku a zvýšit její růst. Podpora imigrace a návrat Izraelců, žijících v cizině, podle Bar-Ona také poslouží k „posílení Izraele jako národního domova židovského národa.“
,,Kdyby byli Arabové v zemích kolem Izarele trochu moudří a nechali židovský stát na deset roků v naprostém klidu, bez atentátů a vyhrožování, že ho smetou do moře, Izraelci by se snad svými vnitřními rozpory zlikvidovali sami..." osvětlil mi nevoli starousedlíků k chystané reformě Chanan Ron z Tel Avivu, který byl přes dvacet roků pracovníkem Mossadu. "Nebezpečí, jež nám hrozí ze strany muslimů, Izraelce stmeluje, i když nemají stejné politické názory a náboženství..."
Měl na mysli fakt, že zhruba sedm milionů obyvatel Izraele tvoří na sto různých národností a etnických skupin. Další se neustále do židovského státu stěhují, ať už jsou z Keně, Etiopie, Číny nebo Indie. Lákají je velmi dobré ekonomické podmínky života, což je jeden z důvodů, proč vzniká v Izraeli řevnivost nejen mezi ortodoxními Židy a agnostickými starousedlíky, jichž je většina, ale také mezi původními sionisty a novými přistěhovalci.
,,My jsme za Izrael bojovali od jeho vzniku, prolévali jsme krev za jeho svobodu, zatímco Chasidé nemuseli jít na vojnu a jen se prý za nás modlili. Dnes přicházejí noví Židé ze všech možných zemí, aby využívali velkých možností, které přistěhovalci mají," rozčiluje se Petr Bachrach z Haify, kde žije už šedesát roků, a jenž bojoval ve všech arabsko-izraelských válkách. ,,Dostávají levné byty, výhodná zaměstnání, slevu na auta i poloviční školné, tedy efekty, o nichž se starousedlíkům nikdy ani nezdálo..."
A měl asi pravdu; na více než čtyři a půl milionu izraelských voličů připadá skoro třicet politických stran. Chasidé si udělali soukromou intifádičku, naučili se od islámských 
spratků házet kamení a v rámci své ,vzpoury kamení´ se trefovali do nečistých gojů, kteří si v sobotu dovolili pracovat, sionisté zase milovali své ideály a svůj stát, zatímco jejich ultraortodoxní spoluobčané ale proti své zemi pomáhali Arabům ve válkách, aby měli v ráji nové přírůstky a jejich mesiáš při svém tolik očekávaném návratu co na práci. Matky chtěly mír, muži se naopak vyzbrojovali a stavěli na palestinských územích osady, stříleli do modlících se muslimů, nebo i do svého premiéra, že si příliš zahrával s mírem. Mezitím si izraelští Arabové pozvali do knesetu Al-Džazíru, aby před jejími kamerami prozrazovali státní tajemství o jaderných hlavicích. Takový je Izrael…
Výhrady mají hlavně kibucníci, kteří poznali židovský stát jako vyschlou poušť a neúrodné bažiny, z nich dokázali vytvořit sady oliv, plantáže banánů a vinice nejlepšího cabertnetu sauvignon z Golanských výšin. Přitom osadníci k kibucech si mohli o podobně výhodných podmínkách života nechat jen zdát. Problém nastal také s Izraelci arabského původu, kteří už získali jako kandidáti arabských politických stran deset křesel v izraelském parlamentu.
V roce 2006, v době kdy probíhala válka v Libanonu, kde Izrael čelil islámskému teroru Hizballáhu, přijeli do Sýrie izraelští občané, poslanci Knessetu za arabskou politickou stranu Balad - Džamal Zahalka a Wassal Taha. Předběhli dokonce i české socialisty Jiřího Paroubka a Lubomíra Zaorálka. Údajně aby zde „realizovali právo Arabů v Izraeli na styky s arabskými národy.“ Během své návštěvy se setkali se syrskými představiteli. Sýrie podporuje teroristické organizace, jejichž cílem je zničení Státu Izrael, který nemá se Sýrií diplomatické styky, Sýrie neuznává právo Izraele na existenci v jakýchkoliv hranicích, důsledně užívá pro označení Izraele pojem „sionistická entita.“ K oběma poslancům se v Damašku přidal i předseda strany Balad (Národní demokratické shromáždění) Azmi Bišara.
U izraelského Nejvyššího soudu se projednává návrh, aby bylo deklarováno, že Bišara porušil letitý zákon, který zakazuje styk s nepřítelem, a který stanoví, že ten, kdo zákon poruší přichází automaticky o izraelské občanství. Proto zmizel do Ammánu, odkud v telefonickém hovoru řekl, že jej izraelské orgány perzekvují, a rezignoval na mandát poslance izraelského parlamentu. Zřejmě se rozhodne nastoupit jako komentátor televize al-Džazíra, i když se zjistilo, že v době Druhé libanonské války dodával prosyrskému libanonskému hnutí Hizballáh informace, sloužící k zaměřování raket na izraelská města.
Přesto izraelský Knesset zřejmě zaplatí bývalému poslanci Azmi Bišarovi 200.000 
šekelů jako odchodné a dalších 193.000 šekelů (905.000,- Kč) jako „aklimatizační“ platbu. Navíc bude dostávat měsíční důchod 7.000 šekelů (32.800,- Kč) po zbytek svého života.
Nebude-li změněn zákon, upravující příjmy poslanců po jejich odchodu z veřejné služby, nemá Knesset žádnou možnost, jak v souladu s právním řádem vlastizrádci peníze odepřít. Skutečnost, že Bišara je v zahraničí nicméně znamená, že parlament mu nemusí dávat dalších 8.406 šekelů (39.400,- Kč) ročně jako paušál na telefonní výdaje a poskytovat zdarma denní tisk.
Vášně na obou znepřátelených stranách rozpoutal nábor arabských Izraelců do izraelské armády. Přes dvě třetiny izraelských Arabů ve věku 16 až 22 let totiž podporuje myšlenku dobrovolné civilní služby. Izraelci arabské národnosti mohou základní vojenskou nebo národní službu podstoupit dobrovolně, velká většina z nich však této možnosti nevyužívá, a proto není ani způsobilá získávat některé výhody, poskytované bývalým vojákům, resp. absolventům náhradní vojenské služby.
„Kdokoliv půjde do národní služby, stane se malomocným a arabská společnost ho vyvrhne ze svého středu,“ prohlásil Zahalka na protestní akci v Haifě. Během roku 2006 se počet izraelsko-arabských dobrovolníků v národní službě zvýšil z 280 na 560.
"Copak se dá Arabům věřit, zvláště v armádě, i když v dobrovolné službě?" ptají se pravověrni Izraelci, které už zklamali zrádci z vlastních řad. ,,Má to vůbec smysl, pouštět si potencionálního nepřítele do tak citlivého organismu, jakým je služba v armádě...?"
Jako dobrovolník pracoval v izraelské armádě i český konvertita Rafael Chvátal, který měl v rodině židem pouze svého strýce. Vyučil se v Teplicích v Čechách jako sklenář, pak pracoval v Pardubicích u Pozemních staveb a Českých drah.
,,Právě jsem se přestěhoval do Jeruzaléma a našel jsem si práci ve svém sklenářském oboru. Na počátku jsem v roce 2002 byl v Izraeli jako dobrovolník u SAR EL, kde jsem vykládal armádní bedny s léky, jimž se blížil konec záruky a byly posílány do nemocnic. Za ně jsme dostávali nové a posílali je třeba do Gazy," vzpomíná Rafael, který konvertoval k judaismu a absolvoval obřízku ve městě Asdod. "Teď bydlím v jeruzalémské čtvrti Emek Refaim v Kolonii Germanit, směrem na Talpoit, kde jsem objevil ortodoxní moderní kongregaci Sirah Chadasah. Většina z jejích členů udělala aliji před zhruba patnácti roky, převážně z USA, Kanady a Anglie..."
Převzato se svolením autora z Bretislav-Olser.enface.cz