IZRAEL: Letecké útoky

K vojenským operacím Izraele v Sýrii, Libanonu, Iráku (potažmo v Pásmu Gazy)

Někteří lidé se pohoršují nad tím, že Izrael podniká letecké útoky v Sýrii a Libanonu - a jak jsme se před pár dny dozvěděli, také v Iráku. Izraelci jsou částí veřejnosti označováni za agresory.

S tím, že v oněch zemích nemají co pohledávat.

Otázka úvodem: Proč Spojenci za druhé světové války (WWII) bombardovali cíle nejen v Německu, ale i mimo jeho území včetně tehdejšího protektorátu? Protože si to situace na evropském bojišti žádala. Banální poznámka: nebýt WWII, Spojenci by sotva bombardovali plzeňskou Škodovku.

Stejně tak tomu je na Blízkém východě. Kdyby Izrael nevedl válku s terorismem zacíleným proti němu, neměl by důvod útočit v Sýrii, Libanonu či Iráku (a v Pásmu Gazy samozřejmě). Ani v jedné ze zmíněných tří zemí (Pásmo Gazy nechme protentokrát stranou) není jeho primárním cílem živá síla a technika či zařízení ozbrojených sil centrální vlády; cílem jsou teroristé a jejich vojenští sponzoři a spolubojovníci: v tomto případě ty či ony formace ozbrojených sil íránského režimu, zejména jeho speciálních jednotek Quds.

Izrael nemůže čekat, až budou místa v Galileji zasažena sebevražednými drony Íránu, ale musí jednat. Říká se tomu preemptivní akce.

V Sýrii operují íránské síly, jejichž cílem je provokovat Izrael; kdyby izraelská armáda (IDF) nebyla dostatečně silná a nebudila patřičný respekt, zaútočil by Írán ze Sýrie na Izrael už dávno. Stejně tak v Libanonu. Izrael nemá problém s centrální vládou a její armádou (ve smyslu přímé a bezprostředně hrozící vojenské konfrontace na ose Jeruzalém - Bejrút), ale s teroristickou organizací Hizballáh po zuby ozbrojenou Teheránem a stejně tak s dalšími teroristickými (palestinskoarabskými) formacemi, které představují hrozbu pro obyvatele severního Izraele.

Tato hrozba byla důvodem, proč v pondělí (26/8) nad ránem zaútočila letadla IDF na základnu teroristické organizace Lidová fronta pro osvobození Palestiny – Všeobecné velení v libanonském údolí Bikáa.

Na námitku, že jde o útok na území cizího státu odpovídá izraelský premiér Netanjahu:

Nebudeme tolerovat útoky na Izrael z žádné země v této oblasti. Jakákoli země, která umožní, aby bylo její území použito k útokům proti Izraeli, ponese následky. Zdůrazňuji: takový stát ponese následky.

Jasná slova. Je odpovědností každého státu, každé vlády, aby na svém teritoriu netrpěly cizí či partajní ozbrojené formace (nota bene teroristické!) nad nimiž nemá kontrolu a jejichž cílem je útočit na sousední zemi. Pokud této povinnosti nedostojí, vina za případné následky padá na jeho hlavu.

V Sýrii se dvojice libanonských teroristů, členů hnutí Hizballáh, s nímž úzce spolupracuje Írán (což znamená, že jej vyzbrojuje), chystala vyslat do Izraele takzvané sebevražedné drony, tj. bezpilotní letouny napěchované výbušninami, které na území židovského státu měly napadnout cíle ve stylu kamikaze. Izraelci tuto dvojici dlouhodobě sledovali, zjistili, že oba byli opakovaně na výcviku v Íránu a když měl nastat den D – neděle 25/8 -, zaútočily letouny IDF na příslušnou íránskou základnu u Damašku a oba teroristy zlikvidovaly.

IDF zveřejnila i jejich jména a fotografie. Na fotografii vlevo je Hassan Y. Zabíb, za ním vpravo Yásir A. Daher:

Kromě toho zveřejnily IDF (Izraelské obranné síly) videoklip, na němž se členové íránských jednotek Quds v jihozápadní Sýrii připravují k aktivaci dronu, který měl napadnout Izrael. Vražedná akce byla izraelskými silami znemožněna:

Mezitím přinesly severy zprávu, že v Bejrútu spadly dva izraelské průzkumné drony, z nichž jeden explodoval. Tato událost vyvolala ostrou reakci libanonského premiéra Haririho a později i prezidenta Aúna. První hovoří o „nové agresi“, druhý o „vyhlášení války“ ze strany Izraele. Nechme stranou „detail“, že válečný stav mezi Libanonem a Izraelem formálně stále trvá (od arabské agrese proti židovskému státu z května 1948 – nebyla podepsána mírová smlouva) a položme oběma špičkovým libanonským politikům (bohužel jen řečnickou) otázku, co jsou potom protiizraelské útoky vedené z jejich teritoria včetně nedávno objevených podzemních tunelů? To nejsou akty agrese?

Závěrem bych rád se vší vážností požádal všechny, kdo jsou v rámci tohoto tématu (izraelské útoky v Pásmu Gazy, Sýrii, Libanonu a Iráku) na straně Arabů, aby se zamysleli nad následujícím:

- kdyby nebylo raketových, minometných a jiných útoků vedený z Pásma Gazy proti Státu Izrael, nebylo by odvetných akcí izraelské armády;

- kdyby neexistovaly protiizraelské útoky (či jejich reálná hrozba) vedené z libanonského území, izraelské síly by neměly důvod se v Libanonu vojensky angažovat;

- totéž platí o Sýrii a obdobně také o Iráku: poslední izraelský zásah v Iráku cílil na íránské síly a jejich sklady zbraní, které měly být dodány nepřátelům Izraele v Sýrii – jednotkám Quds, případně šíitským teroristickým ozbrojencům.

Jinak řečeno: kdyby nepřátelé Izraele neprovokovali, neohrožovali jeho bezpečnost, nepodporovali (zbraněmi i jinak ) protiizraelské teroristické organizace, kdyby neplánovali a v řadě případů nerealizovali agresivní akce, o žádných izraelských útocích proti Pásmu, Sýrii, Libanonu či Iráku bychom nikdy neslyšeli. Anebo jste zaznamenali ostrý vojenský střet mezi armádami Izraele a Egypta, příp. mezi armádami Izraele a Jordánska – poté, co byly mezi židovským státem a uvedenými zeměmi podepsány mírové smlouvy?

Prapříčinou WWII v Evropě byla agresivita a rozpínavost hitlerovského Německa; prapříčinou arabsko-izraelského konfliktu je fanatická nenávist Arabů vůči Izraeli, jejich neochota uznat existenci Státu Izrael.