IZRAEL: Dvojí hlas Izraele, dvojí hlas Palestiny
Na svém prvním zasedání po ustavení palestinské „vlády národní jednoty“ izraelská vláda velkou většinou rozhodla, že novou palestinskou vládu neuzná, protože její programa neodpovídá očekáváním a požadavkům mezinárodního společenství; i nadále však bude udržovat styky s palestinským předsedou Mahmudem Abbasem (Abu Mazenem) a v záležitostech týkajících se životních podmínek také s palestinskými úřady. Avšak v protikladu s míněním premiera Ehuda Olmerta, ministr obrany Amir Perec vyjádřil názor, že s novou palestinskou vládou by bylo třeba jednat. Podobně soudí také většina komentátorů v izraelském tisku; a podle výsledků průzkumu veřejného mínění, objednaného deníkem Yediot Achronot, 56 procent lidí usuzuje, že Izrael by měl jednat s novou palestinskou vládou nebo alespoň s ministry, kteří nejsou členy Hamasu, a jen 40 procent se staví proti jednáním. Na druhé straně vůdce pravicové strany Likud, bývalý premier Benjamin Netanjahu vyzývá k přerušení veškerých styků s Palestinci, i s Abbasem.
Většina izraelské veřejnosti si uvědomuje, že přes diplomatické úsilí Izraele nelze blokádu palestinské vlády delší dobu udržet. Do Gázy už přijel náměstek norského ministra zahraničí, Raymond Johansen, setkal se s premierem Hanijou, prohlásil, že Norsko už uznalo palestinskou „vládu jednoty“, a vyzval ostatní evropské země, aby udělaly totéž. Udržovat alespoň částečné kontakty s palestinskými ministry, kteří nejsou členy Hamasu, se připravují Francie, Španělsko, Itálie, Británie – dokonce i Spojené státy chtějí mít kontakt s „miláčkem Západu“, ministrem financí Salamem Fayadem. Ani nemluvě o Rusku, Číně a ovšem o arabských státech.
Avšak i Palestinci cítí, že tyto výsledky jsou polovičaté. Hlavní důvod vězí v tom, že jejich mluva připomíná orwellovskou „doublespeak“. Abbas na zasedání parlamentu vyjádřil ochotu pro mírová jednání bez předběžných podmínek a odsoudil všechny formy násilí, zatímco premiér Ismail Hanija prohlásil za legitimní „každou formu odporu vůči okupaci“. Vláda sice uznává platnost dřívějších dohod uzavřených s Izraelem, vyhýbá se však jednoznačnému uznání státu Izrael. Souhlasí, aby předseda Abbas vedl (jménem Organizace pro osvobození Palestiny – OOP) mírová jednání s Izraelem, ale výsledky jednání mají být schváleny referendem, jehož se mají zúčastnit nejen Palestinci na území autonomie, nýbrž i žijící v diaspoře a v uprchlických táborech.
Podle názoru umírněných palestinských politiků, Izrael by měl vidět v nové palestinské vládě její „poloplnou“ a nikoli „poloprázdnou“ sklenici. Říkají, že v programu nové vlády se zrcadlí proces postupného umírňování Hamasu. Islámské hnutí prý potřebuje čas, aby se zbavilo dosavadni radikální rétoriky. Dodávají, že polovina vlády se skládá z ministrů, kteří svého času spoluvytvářeli palestinsko-izraelské dohody z Oslo. Proto by měl Izrael vyčkat a posoudit novou vládu podle jejích činů. „Prubířským kamenem“ může být propuštění odvlečeného izarelského vojáka Gilada Šalita, o což slíbili usilovat jak Abbas, tak také Hanija. Nepodaří-li se jim to, bude to důkaz, že oba jsou bezmocní, říkají izraelští pozorovatelé.
Svět je prozatím v rozpacích: má co dělat s postupně se umírňujícím Hamasem, anebo se zesláblým Fatahem, kapitulujícím před Hamasem? Má před sebou izraelskou vládu, která chce obnovit mírová jednání a překáží jí v tom jenom extremistická stanoviska Hamasu – anebo vládu, která má smrtelný strach před mírovými jednáními a využívá hamasovský extremismus, aby se jednáním vyhnula?
A možná to ani nejsou dva hlasy, nýbrž tu i tam dvojjediná bytost – či snad stvůra – která ještě sama neví, kterým směrem se vydá.
Tel-Aviv