INTERNET: Pornoprůmysl pod palbou

Proč Visa a Mastercard odstřihly Pornhub

Visa a MasterCard, dva obři v oblasti platebních služeb, odřízly na konci roku od svých služeb obra v oblasti internetového porna Pornhub. Bylo to vyústění kauzy odstartované výbušným sloupkem v New York Times. A především další výstřel ve válce proti sexu.

Na začátek je třeba říct, že text v New York Times napsal sloupkař Nicholas Kristof a vyšel v rubrice Opinion, tedy názory. A tak je na něj třeba pohlížet – jako na vyjádření názoru. To, co popisuje, nicméně působí poměrně závažně.

Kristof hovořil s dívkou, která ve 14 letech poslala spolužákovi video, kde je nahá. To si pak její spolužáci dál přeposílali. Někteří z nich se ji snažili vydírat, aby natáčela další videa. Jeden spolužák potom video nahrál na Pornhub.

Server nakonec video smazal a škola viníka vyloučila. Problém je, že tím video nezmizelo ze světa a občas se na Pornhubu (nebo jinde) vynořilo znovu. Pro dívku to znamenalo velké trauma a psychické problémy.

Dále autor cituje další dívku, která tvrdí, že ji adoptivní rodina od devíti let zneužívala. A že videa s tímto zneužíváním bylo možné na serveru najít. Další Kristofův příklad je video, kde skupina mužů v Číně mučí nahou ženu. Mimo jiné ji topí ve vodě. I to si nějakým způsobem našlo na Pornhub cestu.

Jen zlomek

Ačkoliv jsou to závažné až šokující případy, musíme si uvědomit, že tyhle věci se ve virtuálním prostoru dějí bez ohledu na existenci Pornhubu. Zvlášť v době, kdy má každý možnost pořídit fotku nebo natočit video a někomu je poslat. Ani kyberšikana, ani dětská pornografie není primárně závislá na pornografických serverech.

Právnička Carrie A. Goldbergová, která hájí práva obětí znásilnění a zneužívání dětí, uvádí, že na každé video zobrazující tyto jevy na Pornhubu jich připadá 50 na Facebooku a Instagramu. Přesto si Kristof vybral pro svoje tažení právě onen server pro dospělé.

Na pomoc si vzal tvrzení kampaně Traffickinghub, která slovo porn v názvu Pornhubu nahrazuje anglickým výrazem pro obchodování s lidmi (trafficking). Tato kampaň křesťanské organizace Exodus Cry přitom zneužívá boj proti skutečnému obchodování s lidmi (které se mimochodem zdaleka netýká jen pornografie nebo prostituce) pro svoji snahu Pornhub zavřít (více viz box Křesťanský fanatismus...).

S tímto cílem přitom paradoxně nesouhlasí ani oběti, které Kristof oslovil. Stejně tak nesouhlasí sexuální pracovníci a zastánci jejich práv. I sám Kristof se v některých pasážích textu dušuje, že o úplné zničení Pornhubu mu nejde.

Nejdřív Paypal, nakonec i Visa a Mastercard

A zde přichází na scénu role poskytovatelů platebních služeb. Ještě před vydáním Kristofova článku se od Pornhubu odvrátila platforma elektronických plateb PayPal. A Kristof v textu volal po tom, aby tohoto příkladu následovaly i Visa a MasterCard.

Zároveň sloupkař po Porhnubu požadoval, aby videa napříště směli nahrávat jen verifikovaní uživatelé. A aby zakázal stahování videí a moderování obsahu bylo aktivnější. Aktivistka za práva sexuálních pracovníků Cathy Reisenwitzová navíc tvrdí, že první dvě přání pracovníci vyjadřovali už dávno.

I když Pornhub požadavky fakticky splnil – včetně toho, že smazal veškerý obsah od neverifikovaných účtů – už bylo pozdě. Necelý týden po vydání textu v New York Times Visa a MasterCard oznámily, že zakázaly použití svých karet pro platby na této webové stránce.

Oběti války proti sexu

Je možné, že někteří lidé se do války proti sexu zapojují s dobrými úmysly. Chtějí třeba pomoci obětem zneužívání nebo kyberšikany. Jenže i v případě kauzy Pornhub toto tažení mělo nové oběti – pracovníky, kteří vydělávají nahráváním svých videí na tento server.

„Osobně přijdu o několik tisíc dolarů měsíčně, ale chtěla bych především upozornit na množství pracovníků, kteří přijdou o příjem, na kterém závisí jejich přežití. Zejména v době pandemie,“ řekla BBC tvůrkyně spotů pro dospělé Mary Moodyová.

Tvůrce je možné nadále podpořit platbami v bitcoinech. Je však nabíledni, že tento nástroj nemůže zdaleka nahradit konvenční způsoby platby. „Visa a MasterCard se zachovaly velice nezodpovědně, když prakticky přes noc nechaly lidi bez příjmu,“ konstatovala další tvůrkyně Cara Vegová.

„Nic moc s tím nenaděláte, což vede k tomu, že se cítíte vážně bezmocně. Mám přátele, co zvažují z oboru úplně odejít, protože Pornhub byl velkým zdrojem příjmu,“ dodala s tím, že sama na této platformě v prosinci, kdy ji Visa a MasterCard odstřihly, vydělala pouhých 34 dolarů.

Moc finančních obrů

Visa a MasterCard se bránily, že nepodlehly morální panice. Reagovaly prý jen na zprávy, že na serveru probíhala nelegální činnost. Bylo by asi pochopitelné, že by se tyto firmy nerady zapletly do vyšetřování financování trestné činnosti. Ale připomeňme, že razantní krok přišel až ve chvíli, kdy Pornhub Kristofovy požadavky splnil. Poškozeni tak byli jen tvůrci zcela legálního obsahu.

Nejde navrch o první případ, kdy platební společnosti omezovaly internetovou pornografii. V roce 2002 Visa a American Express začaly „vysoce rizikovým“ stránkám účtovat dodatečné poplatky. To podle Cathy Reisenwitzové poškodilo především menší, nezávislé tvůrce a produkce.

Platební společnosti mají také dlouhodobě vliv na to, která klíčová slova erotické servery vyřazují z vyhledávání. Poměrně otevřený je v tomto provozovatel serveru iWantClips, kde mohou nezávislí tvůrci prodávat krátká videa. Například v roce 2019 jim rozeslal e-mail, kde je informoval, která klíčová slova a kategorie musí smazat, aby vyhověl požadavkům těchto společností.

Letos v březnu potom na twitterovém profilu informoval, že slovo „coerced“ (vynucený) bude systém automaticky nahrazovat slovem „encouraged“ (povzbuzovaný).

Hra na znásilnění není znásilnění

Mezi klíčová slova, která jsou na serverech typu Pornhub dlouhodobě blokována, patří třeba „rape“ (znásilnění). Byly doby, kdy se místo toho uchytilo klíčové slovo „forced“ (donucen/a), ale i to je po Kristofově článku passé. Stejně tak už nefunguje klíčové slovo „blackmailed“ (vydírán/a), které skoro ve sto procentech případů nacházelo videa zobrazující dobrovolné hraní rolí.

To znamená hned dva problémy pro Kristofův článek. Zaprvé, i kdyby byl Pornhub videi zobrazující reálné znásilnění nebo zneužívání doslova „zamořen“, jak píše, jak by se k němu někdo dostal? Všechna příslušná slova jsou blokována. Zadruhé, tlak na „cenzurování“ těchto klíčových slov dopadá i na zcela legální, legitimní a konsenzuální pornografii, která zobrazuje hru na nekonsenzuální sex.

Hra na znásilnění přece není totéž co znásilnění. Proti sexuálním fantaziím není důvod bojovat – a kde jinde by si je lidé měli plnit než na pornoserverech? Sám Kristof tyto dvě věci zcela svévolně zaměňuje, když odsuzuje monetizaci některých videí jen na základě toho, že mají podle něj nevhodný název.

Úspěšné podnikatelky a upírání autonomie

Válka proti sexu mimo jiné představuje také souboj dvou rozdílných narativů. Podle jednoho ženy nemají žádnou autonomii. Pokud poskytují konsenzuální sexuální služby, jejich souhlas se podle těchto lidí nepočítá a jedná se o oběti. Pornografie není nic jiného než „dehumanizace žen za účelem peněžního zisku“.

Tento narativ může vycházet jak z konzervativních, tak z progresivně levicových zdrojů. Nakonec Kristof osočil kanadského premiéra Justina Trudeaua, jak může být feminista, když ve své zemi nezasáhne proti Pornhubu. Poněkud zvláštní představa o feminismu.

Na druhé straně je narativ, který ženám přiznává autonomii a chápe, že mezi sexuálními pracovníky a tvůrci je řada úspěšných, sebevědomých žen. Že pokud svoji práci dělají dobrovolně, tak nejde o oběti. A že řada z nich práci nedělá ze zoufalství, ale protože je baví.

Zastánci války proti sexu si proti tomuto narativu musí často vypomáhat zneužíváním skutečných problémů jako obchodování s lidmi. Případně si musí cucat z prstu problémy nové jako závislost na sexu nebo pornografii. Obojí přitom může mít pro sexuální pracovníky fatální následky. Ale o tom zase příště.

Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce