HAMÁS: Izraelská rukojmí v nelidských podmínkách

Na sedm dní se nakonec protáhlo čtyřdenní příměří a výměny izraelských rukojmích zadržovaných teroristickým Hamásem za Palestince vězněné v Izraeli. V pátek ráno ho však Hamás porušil a začal Izrael znovu ostřelovat.

Izrael získal celkem 110 rukojmích a za to byl nucen propustit 240 vězněných palestinských žen a dětí. Osvobodil zatím jen vězně, kteří byli odsouzeni za pokus o násilný čin a nemají na svědomí lidský život, anebo nedospělé chlapce, kteří házeli po Izraelcích kamení a zápalné láhve nebo podněcovali k terorismu. Vrahové zatím na svobodu nevyšli, ale možná vyjdou, protože Hamás je bude požadovat za unesené vojáky.

Izrael dohodu o příměří dodržel, přestože Hamás ji už jednou minulý týden porušil a na severu Gazy napadl izraelské vojáky a několik jich zranil. Navíc ve čtvrtek provedl teroristický útok v Jeruzalémě, zabil tři izraelské civilisty, a ještě se k atentátu přihlásil. Čtvrtého civilistu omylem zastřelil záložník, který si ho spletl s teroristou.

Mezitím se postupně objevují podrobnosti o tom, co rukojmí v zajetí teroristů prožili. Nebyli sice fyzicky mučeni, ale žili v nevyhovujících hygienických podmínkách a zažívali obrovský stres a hlad. Museli spát na plastových židlích z nemocničních čekáren, nedostávali dost jídla ani vody a většinou jedli jen pitu nebo hrst rýže denně. Některé ženy zhubly až o patnáct kilo. Rukojmí směli na toaletu, ale někdy trvalo déle než hodinu, než je tam věznitelé pustili. Dvanáctiletý chlapec Ejtan Jahalomi strávil měsíc na samotce, kde ho ozbrojenci nutili dívat se na nesestříhané videozáběry masakru v jihoizraelských kibucech, a když vykřikl, hrozili, že ho zastřelí. Tyto hrůzostrašné záběry ukazovali i dalším malým dětem. A když Ejtana do Gazy přivlekli, neustále ho bili; cestou z Izraele do Gazy dokonce bili i 85letou ženu. Několika malým chlapcům Hamás vypálil na noze „cejch“ výfukem motocyklu, aby je prý „mohl najít, kdyby utekli“, a dával jim sedativa, aby je otupil. Některé vězněné ženy byly drženy v klecích, ale Hamás je nutil, aby o něm psaly dopisy o „mimořádně lidském“ zacházení, které pak ukazoval světu. Dvěma holčičkám teroristé namluvili, že jejich rodiče jsou mrtví a nikdo je už doma nechce. Několik jiných holčiček dodnes ze strachu šeptá, protože teroristé jim vyhrožovali zabitím, jestli budou mluvit nahlas. Jeden osvobozený Thajec vypověděl, že teroristé bili zadržované Izraelce elektrickými kabely. A žádný ze zajatců se nemohl celých 50 dní umýt nebo osprchovat. Řada dětí byla plní vší. A podle jedné lékařky, která je ošetřuje, některé dodnes nepromluvily.

Většina rukojmích neviděla přes padesát dní denní světlo. Teroristé jim neřekli, že budou propuštěni, a věznění Izraelci se cestou z tunelů ven báli, že je vedou na popravu. A když už směřovali domů, Gazané házeli na sanitky Červeného kříže kamení a chovali se tak hrubě, že se rukojmí obávali lynče. Jednoho Izraelce věznil na půdě v hrozných podmínkách učitel, který pracuje pro OSN, a jiného dokonce gazanský pediatr; oba byli sedmého října na místě masakru a odvezli si je jako rukojmí. Po propuštění na tom byla nejhůře 84letá Izraelka, která v zajetí nedostávala své léky a v nemocnici pak ležela několik dní v kómatu. Všechny vězněné starší ženy stráví dlouhou dobu léčením a řada dalších rukojmích utrpěla nejrůznější zranění. Před jejich předáním Červenému kříži teroristé podali ženám a dětem sedativa, aby vypadaly klidně a spokojeně.

Všichni to sice fyzicky přežijí, ale zejména děti trpí vážnými úzkostnými stavy. Psychické mučení bylo trvalé a propuštění Izraelci budou mít následky ještě hodně dlouho. Podle lékařů rukojmí zatím hovoří jen o těch méně hrůzných zážitcích; ty horší teprve zpracovávají.