Kontroly na hranicích jsou v souladu s pravidly
Lidé si úřední eufemismy překládají po svém. Zavádí-li český stát „mimořádná opatření na deseti hraničních přechodech“, vsaďte se, že se bude mluvit o hraničních kontrolách. A když vyšlo najevo, že na nich mají hasiči lidem měřit teplotu, našinec už slyší ty vtipy. Třeba že hasiči zabrání, aby sem nemířil někdo až příliš rozpálený tou či onou ideologií. Ale faktem zůstává, že celé to dění se týká dvou témat – epidemie Covid-19 a schengenského systému.
V schengenském systému jsme už dvanáct let a užívali jsme si hlavně jeho benefity. To, že bez kontrol na hranicích není třeba ani zastavovat auto, natož vytahovat doklady. Že hranice lze překročit všude. Že vodáci mohou splout Dyji z Rakouska na Moravu Uherčickým kaňonem, což dříve nešlo, neboť tam nebyl úřední přechod. Teď poprvé zažíváme Schengen jako riziko. Nesmí-li Česko provádět kontroly na hranici, má výrazně nižší šanci zachytit rizikové osoby z hlediska šíření nákazy Covid-19. Nebo ne?
Realita Schengenu je pružnější. Jednak v praxi, což ukáže cesta autobusem do Paříže. Kousek za německou hranicí číhá bavorská policie, jež si vybírá potenciální „úlovky“. To je klasická ukázka obcházení Schengenu. Ale pro možnost kontroly není nutné Schengen obcházet. Stačí se držet pasáží v samotné smlouvě, které ji umožňují dočasně pozastavit při bezpečnostním riziku. Třeba při olympijských hrách či fotbalových šampionátech (což roku 2006 poznali Italové a Němci). Do této kolonky patří i české kontrolní kroky na hranicích, jež navíc kopírují jen to, co již dříve zavedlo Rakousko vůči Itálii.
Bují tu mýty. Za migrační kalamity před pěti lety se strašilo pádem Schengenu, jako by záležel jen na průchodnosti vnitřních hranic, ne na střežení hranice vnější. Teď se postoj v EU mění. Řekům prochází to, zač byli před pěti lety peskováni Maďaři. A jde-li o Covid-19, toleruje se už téměř vše. Přesto by mohla Praha víc zdůraznit, že její nové kroky jsou v souladu s schengenskou smlouvou.
LN, 10.3.2020