Proč útok na baštu IS vedou jen sunnité a Kurdové
Začal útok na město Rakka, hlásily v úterý agentury. Rakka je baštou Islámského státu v Sýrii, tak jako Mosul je jí v Iráku. Padnou-li obě tato města, teroristická organizace IS coby „stát“ skončí. Ale ta dobrá zpráva s sebou nese tolik háčků, až si jeden řekne, nakolik je vlastně dobrá.
Za prvé. Na město Rakka míří oddíly syrské sunnitské opozice a Kurdů. Nejde o džihádisty, ale nikdo se k nim nepřidal. Turecko se nepodílí kvůli sporům s Kurdy. Asadova vláda se nepodílí, neboť těžiště jejího zájmu je jinde. Na pozemním útoku se nepodílí ani Rusko, ani USA (ty jen dodávají zbraně).
Za druhé. Z toho chtě nechtě plyne úvaha, nakolik je porážka IS na bojišti v Sýrii prioritou. Posiluje se dojem, že mocnosti počítají s vojenskou porážkou IS tak jako tak, teď se v duchu již přenášejí do poválečné doby a uvažují spíše o tom, nakolik samy naplní své cíle a rozparcelují si zóny vlivu.
Pro Asadovu syrskou vládu je prioritou vytvořit homogenní oblast s šíitskou (alavitskou) podporou na západě země. Pro Teherán je prioritou získat pozemní šíitskou spojnici od Íránu ke Středozemnímu moři (k Hizballáhu v Libanonu). Pro Moskvu je prioritou doložit, že Rusko nelze pomíjet. Pro Washington je prioritou „být opět velký“, tedy narušovat osu Moskva – Teherán – Damašek – Hizballáh, která tak kvetla za Obamy.
Za třetí. Kdyby byla vojenská porážka IS opravdu prioritou, dvousettisícová Rakka by musela padnout už dávno. Přispěly by k tomu bombardéry a „chytré pumy“. Jenže Rakka svým významem není žádný Stalingrad. Možná právě v tom je smůla. Rakka sice zůstane uchráněna před zničením bombami, ale IS neodkráčí do zajetí jako Paulusova armáda, nýbrž se rozprchne do světa. Pěkná představa, že.
LN, 7.6.2017