Evropská unie musí nejprve vybojovat vlastní kulturní válku
Jak napsal maršál von Clausewitz, válka je politika vedená jinými prostředky. Dokládá to Turecko. Válka, o níž je řeč, se netýká jen bojů v Sýrii, ale i nebojových vztahů Turecka (člena NATO!) k Rusku a EU, též proudu migrantů na řecké hranici a v neposlední řadě i kulturních válek v rámci západních společností.
Recep Tayyip Erdogan dělá asertivní politiku už skoro dvacet let. Jestli se něco mění, tak způsob, jak reaguje EU a její členské státy. Jako by jim realita docházela až se zpožděním. Jako by až nyní vyšlo najevo, že dohoda EU s Ankarou (2016) žádnou jistotu neskýtá. Měla ji přimět, aby – výměnou za evropské peníze – udržela blízkovýchodní migranty na svém území. Jenže ve skutečnosti dala Turecku do ruky nástroj vyděrače. Teď ho Turecko použilo, když dohodu přestalo dodržovat a migranty vozí přímo k řecké hranici. Upřímně, alespoň tím Erdogan pomůže otevřít oči, což už se pomalu děje.
Řecko teď žádá po EU pomoc na hranicích a prohlásilo, že měsíc nebude přijímat žádosti o azyl od lidí, kteří překročí hranice ilegálně. O. k., ale proč to neudělalo už před lety? Proč se spoléhalo na distribuci migrantů po Evropě a pak na dohodu s Tureckem? Nebo. Německá média včetně progresivních teď píší o migrantech. Proč tak nepsala už před lety? Proč nálepkovala ty, kteří užijí slovo migranti místo uprchlíci (i když byli třeba z Bangladéše, kde se neválčí), jako extremisty?
Podobně je to ohledně Sýrie. Dlouho platilo, že ďáblem je Asad. A že podporuje-li Turecko opozici proti němu (včetně džihádistů), je na straně dobra, ač kupuje ropu od Islámského státu. Proč by tedy měla vadit turecká armáda v Idlibu? Či obráceně: pokud v Idlibu vadí akce Turků, proč by tam měl vadit Asad obnovující kontrolu nad poslední syrskou provincií?
Turecko prosazuje politiku, jež působí věru nehezky. Ale jakou politikou jí čelí Evropa? Žádnou. Aby nějakou měla, musí si nejprve vybojovat vlastní kulturní válku o to, co a jak má smysl hájit, respektive co a jak vyvážet.
LN, 3.2.2020