Židovský stát není ani proamerický ani proruský. Když chce, tak se dokáže postavit oběma velmocem. Jednou neodsoudí anexi Krymu, podruhé uzná nezávislost Kosova. Prioritou jsou však pokaždé Židé.
V roce 2014 se Izrael překvapivě zdržel hlasování ve Valném shromáždění OSN při odsouzení ruské anexe ukrajinského Krymu. On nepodpořil ani jednu ze stran. Nehlasoval proti jeho okupaci, ale ani se nepostavil za Rusko. Lze jej pochopit, on se snaží pragmaticky vyjít s oběma mocnostmi, i když vztahy s Washingtonem jsou pro něj důležitější než s Moskvou. Přece jenom jsou Spojené státy americké garantem jeho bezpečnosti a dodávají výzbroj pro izraelskou armádu.
Vztah amerického vedení k Židovskému státu však nebýval jen pozitivní. Mezi prezidenty byli jeho velkými příznivci Harry S. Truman, který má velkou zásluhu na založení Izraele v květnu 1948, dále John F. Kennedy, Ronald W. Reagan nebo Donald J. Trump. Zdrženlivý poměr k němu měl Dwight D. Eisenhower, který v roce 1956 odsoudil vojenský zákrok Velké Británie, Francie a Izraele proti Egyptu, jenž hodlal znárodnit Suezský průplav bez vyplacení náhrad právoplatným majitelům. Barack H. Obama pak proti židovskému státu vystupoval značně nepřátelsky a za jeho působení USA poprvé nevetovaly v Radě bezpečnosti OSN rezoluci, která kritizovala Izrael za výstavbu židovských osad na západním břehu Jordánu.
V roce 2014 byl v plném proudu válečný konflikt v Sýrii, do kterého se zapojilo Rusko po boku prezidenta Bašára Asáda, a izraelský premiér Benjamin Netanjahu se potřeboval domluvit s ruským prezidentem Vladimírem Putinem na modu vivendi, který by umožnil zasahovat Izraeli proti proíránským islamistickým teroristům v Sýrii ohrožujícím jeho bezpečnost. To se podařilo a Krym byl jen takovou úlitbou Izraelců Kremlu, kteří na jeho osudu stejně nemohli nic změnit, a to i za cenu naštvání Američanů. Avšak izraelská armáda od té doby s tichým souhlasem Rusů útočí proti svým nepřátelům v Sýrii.
Jenomže v roce 2020 Izrael uznal nezávislost Kosova a navázal s ním diplomatické styky. To samozřejmě pro změnu rozzlobilo Srbsko a Rusko. Jak už dříve poznamenal na svém blogu na iDNES.cz Lubomír Stejskal, před devíti lety Srbsko hlasovalo v OSN pro přiznání statutu nečlenského pozorovatelského státu palestinské autonomii. Je třeba ocenit, že Česká republika tehdy hlasovala proti. Kosovská vláda v Prištině byla také proti Palestině, ale tenkrát jí to nepomohlo, i když doufala, že by k ní Jeruzalém mohl za to být vstřícný. Izrael si však takové nepřátelské kroky dobře pamatuje a podle toho se zařídí.
Před rokem se pak situace změnila. Kosovo dokonce může být vzorem i pro Českou republiku, protože zřídilo svoje velvyslanectví v hlavním izraelském městě Jeruzalémě, a ne v Tel Avivu, kde jsou nelogicky umístěny ambasády většiny zemí. Izrael je rád za každou zemi, která se k němu nechová nepřátelsky, a nejspíš proto se tato balkánská země nakonec dočkala jeho uznání.
Izrael zkrátka jedná ve svém zájmu, dělá to, co je pro něj výhodné, a neohlíží se na mínění druhých ve stylu, co tomu řeknou lidé. A to je rozumný přístup.