Levnými přistěhovalci nejsou Indové, ale my
V Evropě platí, že státy, jež prošly revolucí, jsou republikami – klasicky Francie či Rusko. A státy, jimž se revoluce vyhnuly, zůstaly monarchiemi – klasicky Skandinávie. Britové jsou jako vždy případem zvláštním. Rozjeli revoluci, ba popravili krále, ale pak se k monarchii natrvalo vrátili. Jako kdyby naznačovali: natrénovali jsme si to, pro případ potřeby jsme připraveni, ale držíme se osvědčené tradice. Tu teď narušil premiér Boris Johnson, když na konferenci cosi jako revoluci vyhlásil. Načrtl vizi Británie pocovidové, pokrizové či popřistěhovalecké. Anebo ne? Záleží na tom, jak vnímáme novinové titulky typu „konec éry levných přistěhovalců“. Mohou být matoucí.
Velká část Evropy se ocitla v synergickém průšvihu. Úpí pod tlakem různě zapříčiněných, ale souběžně působících krizí – covidové, inflační, environmentální, ideologické, zásobovací, v Británii k tomu přistupuje vliv brexitu. Mají nějaké obecné řešení? Pro Johnsona je jím srovnání nerovností mezi regiony (lepší internet, doprava, boj s kriminalitou) a konec volné migrace: „Nevrátíme se k nefunkčnímu modelu s nízkými mzdami, nízkým růstem, nízkou kvalifikací a nízkou produktivitou, což podporovala nekontrolovaná migrace,“ řekl premiér.
Johnson je svérázný muž. Těžko rozlišit, co z jeho slov odráží promyšlený plán a co jen nabubřelé ego. Tomu odpovídají i první reakce. Jak si chce země značně závislá na cizí pracovní síle poradit bez ní? Nechce-li levné přistěhovalce, bude se muset spokojit s drahými. Anebo přimět Brity, aby džoby řidičů, údržbářů či pečovatelek dělali sami. Což není reálné.
Ale pozor. Britové nepovažují za levné přistěhovalce Indy, Pákistánce, Afričany či lidi z Karibiku, tedy ty, kteří sdílejí jejich imperiální historii i Commonwealth. Za cizí a levnou pracovní sílu považují lidi ze středovýchodní Evropy. Takže prosadí-li Johnson revoluci, roli poražených určil nám, „ušmudlancům“ z postkomunistických zemí.
LN, 8.10.2021