Neviditelný Pes

FRANCIE: Výjimečný sanitární stav

25.3.2020

Ve Francii začal v úterý platit tzv. výjimečný sanitární stav. Je oficiálně vyhlášen na dva měsíce a může být prodloužen jen novým zákonem. Je možné, že v případě výrazného zlepšení situace v zemi bude zkrácen. Všeobecná karanténa obyvatel se logicky ještě zpřísnila, některá města vyhlašují noční zákaz vycházení. Situace je zatím pod kontrolou, obchody jsou zásobeny normálně, lidé v oblasti, kde bydlím, jsou většinou ukáznění a dodržují pravidla izolace.

Zdá se, že biblický Bůh judaistů, křesťanů a mohamedánů, z jehož dílny se vyloupl i Abrahám, ten taťka pokrevních bratrů Židů a Arabů a tedy i Žida Ježíše na kříži spoluobčany hřeby přitlouklého, se z nějakého důvodu patrně rozhodl obrazně vytahat ve Francii a zejména tady na Alsasku křesťany za uši a svým způsobem je za něco potrestat a snad i cosi apokryfního naznačit. Je nemilé, že to s nimi odskáčí i všichni ostatní.

Ale k věci. Největší hnízdo nákazy koronaviru ve Francii vzniklo po týdenním setkání několika tisícovek členů evangelické církve Otevřené dveře ve městě Mulhouse na jihu Alsaska. To prostě nevymyslíš. Biblický Bůh, ten bytostný komik, nám tady koronaviru skutečně dveře otevřel, no a jih Alsaska a za ním s odstupem několika dnů i jeho sever se tak stal největším ohniskem nákazy ve Francii.

Viděno prizmatem těchto souvislostí není bez zajímavosti, že podle placeného článku na idnes je zdrojem nákazy v pásmu Gazy novozákonní Betlém: „Palestinská samospráva na Západním břehu s Izraelem spolupracuje na potírání nákazy. Jejím ohniskem se tam stal Betlém, který byl začátkem března uzavřen stejně jako křesťanský Chrám Zrození Páně. Údajně se tam koronavirus rozšířil z hotelu, kde bydleli řečtí poutníci. Do včerejška bylo na celém Západním břehu 55 případů, většina právě z Betléma.

Do celkové mozaiky zapadá i šíření koronaviru křesťany v Jižní Koreji: „Nejvíce infikovaných v Jižní Koreji se nachází v jihokorejském městě Tegu. Podle serveru The Korea Times je více jak polovina všech případů nákazy spojená s apokalyptickým náboženským hnutím Sinčchondži, které vzniklo v Jižní Koreji a v Tegu má regionální pobočku. Sinčchondži je ostatními náboženskými organizacemi považována za heretickou skupinu. Její mesianistický vůdce a zakladatel Man Hee Lee tvrdí, že je jediným poslem Ježíše Krista.“

Kdo ví, co má teď momentálně biblický Bůh s potomky synů taťky Abraháma a těch jejich tří škol věroučných a v jejich závěsu i s námi všemi ostatními v plánu. Těžko říct. V Mulhouse již dospěla sanitární krize do tak vážné podoby, že byl neděli až do odvolání vyhlášen zákaz vycházení od devíti večer do šesti do rána.

Nemocnice v Mulhouse již přestává stíhat nápor nakažených občanů a stát na pomoc vyslal armádu s polní vojenskou nemocnicí, která byla postavena během několika dnů. S pomocí přispěchaly i sousední regiony z Německa a Švýcarska, stejně jako nejbližší německé město Freiburg. Všichni přislíbili volná nemocniční lůžka pro těžké případy nákazy, která se zvolna a zákonitě přesouvá i na sever Alsaska a s několikadenním zpožděním postupně zaplavuje celou Francii. Je to takový zvláštní pocit a tak trochu mně to připomíná doby černobylské nukleární tragédie. To jsme byli s rodiči na horách na chalupě na Slovensku, bylo nádherně, nikdo nic neviděl a všude kolem nás se to životu nebezpečné neviditelno řítilo a nedalo se s tím nic dělat.

Čekají nás minimálně tři měsíce karantény jako Číňany, což tvrdí jak primář z infekčního oddělení ústecké nemocnice Pavel Dlouhý (“Není to vůbec snadné všechna opatření přečkat a nedělejme si iluze, že budou trvat týden. Už je zřejmé, že v Číně to trvalo tři měsíce a lze tak předpokládat, že i u nás bude průběh tříměsíční. Je to jen odhad, záleží na tom, jak disciplinovaní lidé budou, ale faktorů je obrovské množství. Celý systém zdravotnictví, ale i hospodářství se musí připravovat na tříměsíční záležitost.“), tak i francouzský šéf soukromé kliniky v čínském Wu-chanu Philippe Klein. Ten popisuje, jak Číňané prošli měkčí tří týdenní karanténou zhruba francouzského typu a uvědomili si, že to nestačí. No a tak nastolili drsný kasárenský režim a po čtyřech týdnech se jim podařilo zastavit nárůst nemoci.

„Musíme to udělat jak Číňani. To znamená, že musíme na čtrnáct dní kompletně zastavit celou zemi. Žádná veřejná doprava, kontrola na hranicích, striktní karanténa všech občanů spojená s identifikací všech, kteří mají virovou nákazu a zároveň všech jejich kontaktů. Vážně nemocné je třeba hospitalizovat v nemocnicích, lehčí případy je nutné izolovat například v hotelech a všechny kontakty je třeba podrobit testům v místě jejich bydliště. Jenom za tuto cenu budeme moci stejně jako Číňané zastavit epidemii.“

Každé ráno od začátku karantény s vyplněnou bumážkou naběhnu v sedm hodin k pekaři pro čerstvou bagetu a marmeládové koblihy pro děti a drahou polovičku svou, no a pak ležím ve zprávách, nebo si jen tak čtu a poslouchám muziku, vařím a něco kutím doma, prostě se snažím vyvíjet nějakou činnost a nepoddat se tomu. Nový zákon o výjimečném sanitárním stavu během víkendu prošel oběma komorami parlamentu a v úterý vstoupil v platnost. Macronova strana má ve Sněmovně kvalifikovanou většinu a může i měnit ústavu, v Senátu má většinu republikánská pravice, jenže ta má k macronistům, kteří jsou opozicí označováni jako ultraliberálové ve stylu Margaret Thatcher, ekonomicky docela blízko.

Výjimečný sanitární stav, který je vyhlášen na dva měsíce, umožňuje premiérovi, aby na základě zpráv ministra zdravotnictví mohl dekrety vyhlašovat všeobecná opatření omezující svobodu pohybu, svobodu podnikání a svobodu shromažďování, přičemž ho zároveň zmocňuje k tomu, aby mohl přistoupit k zabavení veškerého majetku a služeb nutných k boji se sanitární katastrofou, což je dost zásadní zásah do ústavou garantovaných občanských svobod. Porušení norem bude trestáno pokutou ve výši 135 €, recidiva během čtrnácti dnů pokutou ve výši 1500 € a čtyřikrát opakující se recidiva během třiceti dní bude trestána pokutou 3700 € a až šesti měsíci odnětí svobody. Všechny policejní složky budou dohlížet na dodržování výjimečného stavu a budou mít pravomoc pokutovat jeho porušení.

Uvědomuji si samozřejmě, na jaké hraně se vlastně nacházíme a kam až to může zčistajasna dospět, neboť demokracie a právní stát postavený na vládě ústavy může za tohoto rozpoložení sil v parlamentu docela rychle sklouznout do podoby autokratického režimu či dokonce diktatury, a to i přesto, že Macron a jeho vláda zatím naštěstí striktně postupují v rámci platného právního řádu. Stačí se také podívat na vývoj v Maďarsku a poslední nápady premiéra Viktora Orbána, tam jsou již od posunu k něčemu podobnému také jen kousek, jak to tak vypadá. Máme opravdu velké štěstí, že náš pan premiér má vládnoucí parlamentní většinu velmi pofiderní a o něčem podobném se mu skutečně může jen snít, když spí, i když vyhlášení tzv. nouzového stavu v ČR je momentálně předmětem soudního řízení, což je samozřejmě legitimní požadavek.

Předpokládám, že se žádný zázrak nestane a karanténa bude pokračovat, navíc se ve Francii během několika dnů očekává příchod stejně krizové situace, s jakou momentálně bojuje Itálie a jež začíná trápit Španělsko. Je to takové „ticho“ před bouří. Stačí se podívat na graf s vývojem situace v Itálii a ve Francii, jedná se zhruba o stejnou křivku, která má pouze osm dnů zpoždění. Ještě hrozivěji ovšem vypadá podobné srovnání s Itálií pro USA.

US -Italy

Nic veselého mne dnes nějak nenapadá. Snad jen, že to všechno má vlastně i své dobré stránky, neboť se přede mnou otevřela jedna z posledních možností, kdy celá rodina může být od rána do večera pohromadě. Tak si to užívám. A myslím to vážně. Vůbec se totiž netěším na chvíli, kdy potomstvo defitivně vypadne z hnízda a začne si žít vlastním životem. Obklopí mne pak jen mou ženou občas přerušené tiché prázdno a ten věčný bordel neustále hlučících svišťáků mně bude určitě chybět.

Také mne docela zajímá, co může znamenat výraz bonďáre. Včera navečer jsem se vydal skrze nedalekou indiánskou rezervaci (to je taková ta našimi národovci nazývaná multikulti no-go zóna) do nejbližšího krámu pro nějaké maličkosti. Sídliště zelo totální prázdnotou. Před jedním domem však trčel na chodníku nějaký osamělý Cikán s pěkně upraveným knírem a vyholenou palicí, měl červenými žilkami protkanou pivní bednu a kouřil. Jsme se navzájem pozdravili. Cestou z obchodu jsem na stejném místě nejdříve prošel kolem zhruba dvousetkilové Cikánky, s kterou jsme se také pozdravili. Ta mne pak najednou velkou rychlostí předběhla, řítila se jak rozjetý nosorožec na toho týpka s knírem a rozčileně dokola vykřikovala cosi jako: „Bonďáre! Bonďáre! Bonďáre!“ Ten chlápek normálně zbaběle utekl, aby měl pokoj, nebo co. Byla to taková nevšední příhoda mezi prázdnými domy, která tak nějak dokresluje ono všeobecné napětí, jež momentálně vládne mezi lidmi.

sandály

Yo-Landi uječená s mustrem katalogu na tetování Ninja z Die Antwoord právě vydali novou desku. A pak že ponožky v sandálech nosíme jen my v tom Česko-Moravsko-Slezsku, nebo co. Nevím, jak vy, ale já mám různé životní události tak nějak v hlavě navázané na různé songy a když je náhodou slyším, tak se ty vzpomínky okamžitě aktivují. Spouštěcí elementem koronavirové karantény se tak možná stane právě třeba flák „Open the Door (Otevři dveře)“ z tohoto alba:

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem



zpět na článek