FEJETON: Hadice nám povije háďata, hádám…

Znáte tuhle pranostiku: Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři? Nuže, jsa vaším protinožcem, mám to tady v Austrálii trochu jinak. Hadi a štíři by nám v tu dobu měli naopak zalézat. Nějak se k tomu letos neměli, tedy aspoň ti hadi. Štíra už jsem několik let neviděl, hadů ale bylo letos kolem dost a dost, ještě skoro měsíc po svatém Jiří. Tímhle asi potěším globální oteplovače, počasí jsme tu měli letos dlouho dosti teplé. Až včera se náhle ochladilo, od strnišť to začalo foukat studeně, snížek sice ještě nepoletoval, neměl k tomu ale daleko. Takže i ti hadi začali koukat, kam by zalezli.

Vyjdeme si kolem poledne s manželkou na verandu, kde stojí prázdné kolečko, a co nevidíme? Po trakaři se plazí asi dvoumetrová krajta. Zaběhl jsem si hned pro foťák, abych ji vyfotil. Had, či snad hadice, proč jinak bychom v tom našem českém jazyce měli krajtu rodu ženského, měla zcela evidentně převládající část svého nevelkého plazího mozku zaměřenu na to, aby se co nejrychleji dostala někam do tepla. Nás si nijak zvlášť nevšímala. Jedovatá sice krajta není, dovede ale prý docela zle kousnout, takže jsme se raději drželi v uctivé vzdálenosti. Dveře do domu jsme ovšem zavřeli, v kuchyni či v obýváku by vítaná nebyla.

Když tohle krajta zjistila, rozhodla se pro jiný strategický postup. O tom, že je pro tyto tvory možné dostat se pod střechu, víme už dávno a občas je v zimě slýcháváme se po stropě pohybovat, když tam loví myši, krysy a podobnou boží čeládku. Cesta do tohoto pro ně vytouženého teritoria vede přes okap, kde si zřejmě nadzdvihnou tašku natolik, aby to šlo protáhnout se dovnitř. S tím, že tam tahle krajta přezimuje, jsme byli celkem smířeni. Z výše uvedených důvodů to někteří zdejší obyvatelé dokonce považují za značné privilegium, když se jim takovéto potvory pohybují jen kousek nad hlavou. Zájmy lidí a krajt se ale celkem nestřetávají, pokud ovšem nemáte nějaké domácí miláčky drobnější velikosti. Což se na naši zlatou retrívkyni a blahobytně vyhlížející pár koček ragdolek celkem nehodí; na ně by musela přijít aspoň menší anakonda!

Museli jsme brzy nato asi na dvě hodiny odjet; krajtu jsme naposledy viděli, jak se šplhá po našem “kapustovém stromě” (Cordyline australis), z něhož se pokoušela natahovat tak, aby dosáhla až k okapu. Natahovala se sice povážlivě, přesto jí ale scházelo asi půl metru. Vzhledem k tomu, jak vítr palmu uhýbal, mohla mít ale štěstí. Buď to štěstí měla, nebo ještě jednou změnila taktiku a nahoru se dostala tím, že se omotala kolem jednoho ze sloupů, které drží převislou střechu, a vysoukala se nahoru, což jsem krajty už také viděl dělat. V každém případě, když jsme se vrátili, už ji nikde vidět nebylo. Mohla se sice také odplazit někam k sousedům ─ k těm nejbližším to měla asi 50 metrů, hádám ale, že už je bezpečně usazená pod naší střechou. V noci jsem totiž slyšel, že se tam něco hýbalo. Hádám také, že je ta naše hadice březí a že nám tam povije háďata. Či snad kraječky?

Autorovy osobní stránky: www.voyenkoreis.com