Němci konečně vidí nebezpečí islamismu a terorismu
Masivní migrační vlna s sebou přináší i řadu rizik, např. v podobě šíření radikálních ideologií. Nelze vše svádět pouze na nedávný nekontrolovaný příliv běženců, protože šíření militantního islamismu v evropských zemích je jevem mnohem starším. V čem tedy nynější uprchlická vlna přináší největší bezpečnostní rizika?
Už při letmém pohledu na seznam pachatelů listopadových útoků v Paříži zjistíme, že přinejmenším dva z nich přišli jako falešní uprchlíci ze Sýrie. Útočníkům usnadnily činnost nedostatečné kontroly na hranicích EU. Je to důsledek problému, na který já neustále upozorňuji. Řecko musí začít důsledně hlídat své hranice, jinak budou následky jeho nečinnosti pro celý zbytek Evropy opravdu dalekosáhlé.
Jak jsem se mohl opakovaně přesvědčit při svých setkáních s „uprchlíky“, jejich příchod vypadá následovně: na člunech od převaděčů přistanou v Řecku, kde se buď vyhnou kontrolám, nebo jsou zaregistrováni způsobem „nahlaste mi své jméno“. Toť vše. Nikdo nic neprověřuje a s „náhradním“ dokladem je pošle dál na řecké území.
„Importovaná“ hrozba islamismu?
Problém s radikálními islamisty si začíná uvědomovat i Německo, kde na problém radikalizace upozorňuje především tamní rozvědka. Byť se vždy nemusí nutně jednat o lidi z řad příchozích uprchlíků, aktivity těchto radikálů v uprchlických zařízeních už vešly dostatečně ve známost. Salafisté se především snaží využít náboženské neznalosti příchozích uprchlíků a získat je na svou stranu.
Jak mi potvrdil můj přítel, bývalý berlínský starosta a současný europoslanec, Joachim Zeller (CDU), Berlín se stává baštou radikálního islamismu, zejména salafismu. To je ultrakonzervativní muslimské hnutí, které usiluje o návrat ke kořenům islámu z dob jeho počátků. Cílem těchto islamistů je vybudovat „boží stát“, v němž by neplatila Německem garantovaná základní práva ani ústava.
Saúdská Arábie, kritizovaná za nedostatečnou ochotu pomoci lidem postiženým válkou, nabízela v září Evropské unii „pomoc“ v podobě stavby 200 mešit, což by fakticky znamenalo další šíření radikálního islámu. I bez duchovních dodaných ochotnou Saúdskou Arábií, kteří by hlásali wahhabismus, což je směr radikálního islámu, má Německo zaděláno na obrovský problém.
Podle údajů Spolkového úřadu pro ochranu ústavy bylo v Berlíně zaznamenáno 680 přívrženců salafismu, což je dvojnásobek oproti roku 2010. Nezanedbatelná část, konkrétně 360 z nich by navíc byla schopná užít násilných prostředků včetně sebevražedných atentátů. Podle odhadů navíc 100 salafistů z Berlína odcestovalo do krizových oblastí Sýrie a Iráku, přičemž 12 z nich mělo přijít o život v boji. Z celého Německa odjelo bojovat v za tzv. Islámský stát asi 700 lidí hlásících se k salafismu.
Nejedná se tedy o zrovna uklidňující čísla. Naopak je jasné, že před nebezpečím rozmáhání radikálního islamismu bychom se měli mít na pozoru. Potlačení radikálů se samozřejmě neobejde ani bez pomoci a podpory umírněných muslimských duchovních.
Antisemitismus znovu děsí Evropu
Neblahý fenomén, který nelze v této souvislosti nezmínit, je antisemitismus. Radikální islámisté mají (stejně jako většina dalších radikálů) sklon hlásat nenávist k ostatním lidem a také židovskému obyvatelstvu. Radikální islamisté jsou jedněmi z hlavních aktérů (ale ne jedinými!), kteří mají podíl na protižidovských útocích v Evropě. Rád bych zároveň zmínil, že se jedná o jev, který byl přítomný už před tím, než začal existovat problém s obrovským a nekontrolovaným přílivem běženců.
Vzpomeňme např. na první sérii loňských útoků v Paříži či útok na židovské muzeum v Bruselu. Strach některých je opravdu veliký a nelze se divit tomu, že Židé se necítí v Evropě bezpečně a nemálo z nich má v úmyslu odejít do Izraele. Někteří už tak učinili. V loňském roce odešlo z Francie téměř 8000 Židů.
Obavy jsou mezi některými Židy přítomné i v dalších zemích, např. Švédsku, kde jsme už před šesti lety mohli být svědky projevů antisemitských útoků páchaných muslimskými přistěhovalci. V roce 2009 bylo zaznamenáno 79 útoků. Bohužel ani od místní správy se nedočkali zastání, když starosta Ilmar Reepalu prohlásil, že nemá rád antisemitismus stejně jako sionismus a snažil se útoky bagatelizovat.
Přestože je nová vlna antisemitských útoků jevem, s nímž se Evropa potýká už déle, jak správně upozorňuje ředitel Židovského muzea Leo Pavlát, vzestup protižidovských nálad je daný tím, že uprchlíci pocházejí často z prostředí, které je nepřátelské vůči Židům. Můžu k tomu jen dodat, že bych považoval za tragédii, kdyby ideologie radikálního islamismu, která už nyní má na svědomí vymizení velké části křesťanské komunity v Iráku a Sýrii, způsobila i konec židovství v západní Evropě.
Evropa čelí dvěma hrozbám
Evropa musí reagovat na vnitřní i vnější ohrožení. Jednak se jedná o nebezpečí, která s sebou nese samotný radikální islamismus. Samotná hrozba pak může mít několik podob. Může se jednat o neloajalitu vůči demokratickým zřízením evropských států, vyvolávání nenávisti až po otevřené ozbrojené útoky a atentáty.
Druhá hrozba může být uvnitř samotné Evropské unie v podobě vzrůstajícího extrémismu. Unie tak musí vést boj na dvou frontách a čelit bezpečnostním rizikům jak zvnějšku, tak i zevnitř. Obojímu je třeba bezpodmínečně zabránit, aby mohla Evropa zůstat svobodná. Ale jestli se to podaří, bude teď záležet na politické odvaze pojmenovat skutečné problémy pravými jmény. A to, že to politici ve většině případů nedokážou, považuji za naprosto největší hrozbu.
Poslanec Evropského parlamentu za EPP/KDU-ČSL a člen bezpečnostního výboru