Tak tomu říkám pech. 12.11.2019 dopoledne vyhlásil Soudní dvůr EU („SD“) rozsudek o tom, že zboží z izraelských osad na okupovaném území musí být označováno jménem konkrétní osady a ne obecně „Made in Israel“, aby spotřebitelé mohli takové výrobky odlišit. Hlavní zprávou dne ale je, že Izrael zlikvidoval některé předáky islámských džihádistů v Gaze. Islamisté na oplátku ostřelovali izraelské území.
Ano, na palestinském území neokupovaném Izraelem se volně pohybují islamističtí radikálové, ale OSN a EU odsuzuje Izrael. Jistě, měli bychom si přát, aby palestinská samospráva bojovala proti islamistům, ale zjevně nebojuje. Promiňte mi to zjednodušení a provokaci zároveň, ale pokud to myslíme s bojem proti terorismu vážně, neměli bychom podporovat Izrael a ne Palestinu?
Právo je formální a dodržování mezinárodního práva je jedním z vůdčích principů EU, a proto SD při zohlednění postoje OSN rozhodl, jak rozhodl. Kdo ale trochu zná fungování OSN, nemůže se zbavit pocitu, že mezinárodní právo v podání OSN má občas k elementární spravedlnosti dosti daleko. Můžeme chtít po SD, aby odvážně něco podobného konstatoval? Dost těžko. A to přesto, že soudcem-zpravodajem této věci byl český soudce Malenovský, takže šance tu byla. Navíc český pohled, většinově stojící za Izraelem, je v EU menšinový a to se promítá i do složení SD (který rozhoduje kolektivně a bez nesouhlasných stanovisek) a jeho pohledu na věc.
Pokud bych se na ten rozsudek podíval propalestinsky, pak ale stejně nevím, jak to SD s těmi spotřebiteli myslel. Chtěl jim snad umožnit, aby kvůli nesouhlasu s okupací daných území bojkotovali izraelské výrobky z těch osad? Já na místě takového spotřebitele bych bojkotoval vše izraelské, ne jen výrobky z daných území: je to stejný Izrael, ať už jde o jakékoliv území. Dovolit „Made in Israel“ i pro výrobky z osad na okupovaných územích by tak mělo větší sankční dopad. Nebo snad spotřebitel, který chce dát v obchodě volbou vína svůj politický názor, bude ignorovat jen láhve z okupovaných území a ne ze zbytku Izraele? To se mi zdá málo logické.
Buď jak buď, horší den si SD k vyhlášení „izraelského“ rozsudku vybrat nemohl. Třeba si toho paradoxu někdo alespoň všimne.
Autor je vysokoškolský učitel (katedra evropského práva PF UK)
Převzato z autorova blogu s jeho souhlasem